Článek
Ne vždy je správné a ušlechtilé se pro druhé takzvaně rozkrájet. Tento postoj souvisí s chronickým sebeobětováním, které zahrnuje hluboce zakořeněné přesvědčení, že potřeby druhých jsou vždy nad vlastními potřebami. Toto přesvědčení však není správné.
Příčina vzniku syndromu sebeobětování většinou pochází již z dětství. Možná jste byli v mládí chváleni za to, jaký jste „pomocník“. Možná jste se naučili, že vyjadřování vlastních potřeb způsobuje konflikty. Možná jste nabyli dojmu, že vaší rolí je udržovat druhé šťastné. Tato nabytá přesvědčení se časem stanou automatická. Dáváte druhým příliš mnoho a často, až se jednoho dne cítíte vyčerpaní a pro druhé neviditelní. Snažíte se lidem za každou cenu zavděčit.
Včas zadržte. Svou milostí a obětováním se pro druhé, můžete na sobě napáchat více škody než užitku. Chronické sebeobětování může významně narušit vaši emocionální i fyzickou pohodu.
Zda patříte mezi ty, kteří se obětují pro druhé na úkor sebe, poznáte podle šesti typických znaků. Pojďme si je přiblížit.
Chronické sebeobětování: 6 typických znaků, že dáváte až příliš.
1. Když někomu řeknete ne, cítíte se provinile
Pokud byste někoho odmítli a dali tak přednost vlastnímu pohodlí, vyvolá to ve vás pocit úzkosti či studu. I kdyz víte, že odmítnutí byla správna volba. Máte pocit, že druhého svým rozhodnutím ponížíte. Cítíte se provinile. Nedokážete říci ne, protože se bojíte toho, že budou druzí naštvaní, zklamaní či si o vás budou myslet, že jste sobečtí.
2. I když jste často unavení a podráždění, skrýváte to
Na venek působíte velmi klidným a podporujícím dojmem. Jenže uvnitř vás sebeobětování frustruje a vyčerpává. Velkým signálem, že jste vyčerpaní, je právě tichá podrážděnost.
3. Zřídkakdy žádáte druhé o pomoc nebo mluvíte o svých potřebách
Svá trápení si necháváte pro sebe. Syndrom sebeobětování ve vás vyvolává pocit, že ostatní jsou na tom mnohem hůř než vy. Když potřebujete podporu, cítíte se jako přítěž. Můžete se také stydět promluvit.
4. Automaticky říkáte na vše ano
Zcela ignorujete váš vnitřní hlas, který vám říká:
„Tohle už je moc.“
Aniž byste se zamysleli, tak ihned souhlasíte s věcmi, jako je práce navíc, emocionální zátěž či být stále laskaví. Později však svého kroku litujete.
5. Hroutíte se, když se nikdo nedívá
Na vašem těle se začne podepisovat syndrom vyhoření. Špatně spíte, jste častěji nemocní a emocionálně otupělí. Vaše tělo vám vysílá varovný signál, že už nedokáže udržet tempo. To vše samozřejmě prožívate mimo zraky ostatních.
6. Cítíte se nedocenění
I když druhým dáváte sebevíc, málokdy vám poděkují, spíše jste pro ně jako vzduch. Sice se cítíte silní a zodpovědní, ale máte pocit, že vás a vaši obětavost druzí nevidí. A nedokáží jí správně ocenit, což ve vás vyvolává, že se cítíte nedocenění.
Nyní již víte, jak poznat příliš sebeobětujícího se jedince. Je na čase si říci, jak se syndromu sebeobětování zbavit.
Jak se přestat příliš obětovat pro druhé?
Přestat se obětovávat pro druhé jde i bez toho, abyste byli sobečtí. Zde jsou hlavní body jak se zachovat a co dělat.
1. Svojí odpověď si nejprve promyslete
Uvědomte si, že nemusíte hned odpovídat ano. Svojí odpověď si nejprve promyslete. Potřebný čas na rozmyšlenou získáte třeba odpovědí typu:
„Zkontroluji to a ozvu se vám.“
Takováto odpověď vám dá čas na to, abyste si promysleli, zda máte opravdu energii a touhu pomoci.
2. Začněte tím, že si stanovíte malé hranice
Nemusíte dělat velké změny ze dne na den. Začněte tím, že si stanovíte malé hranice. Můžete říci ne věcem, které vás skutečně vyčerpávají. Nebo zkuste druhé požádat o pomoc s nějakou maličkostí. Uvidíte, že s postupem času a získanou praxí, půjde vše snadněji.
3. Zpochybněte svůj pocit viny
Pocit viny nemusí vždy znamenat, že jste udělali něco špatně. Někdy to naopak může znamenat, že se zlepšujete. Až se zase objeví pocit viny, zkuste se sami sebe zeptat:
"Dělám opravdu něco špatně nebo se jen cítím nepříjemně, protože je to pro mě nové?"
4. Své vlastní potřeby začněte záměrně upřednostňovat
Odpočinek. Čas o samotě. Kreativní koníčky. Klid. Radost. To není luxus. Je to součást každé lidské bytosti. Tedy i vaše. Pamatujte si, že vaše potřeby jsou stejně důležité, jako potřeby druhých.
5. Zdá-li se vám, že je váš syndrom chronického sebeobětování těžko překonatelný, zvažte terapii.
Terapeut vám pomůže s nalezením příčiny syndromu obětování, odkud pochází a jak ho změnit. Nemusíte se ho odnaučovat sami, pokud se na to necítíte.
Zbavit se syndromu sebeobětování však neznamená, že musíte přestat být starostlivým člověkem. To rozhodně ne. Cílem není stát se tvrdým a sobeckým, ale stát se vyrovnaným. Dávat druhým, by mělo vycházet ze srdce a ne z pocitu viny, strachu nebo vyčerpání.
Ruku na srdce, kterými argumenty obhajujete svoje sebeobětování práci, rodině či kamarádům? Většina lidí těmito:
Když oni mě potřebují. Co by si beze mě počali? Stejně by to neudělali tak dobře jako já. Vždyť je to jen chvilička. Ještě udělám tamto a tohle. Stejně to zvládnu rychleji.
Poznáváte se v argumentech? Takto to má mnoho lidí. Nezapomínejte, že myslet na svojí pohodu není sobecké. Je to stejný princip jako známá poučka z letadla:
Při poklesu tlaku v kabině letadla musíte nasadit kyslíkovou masku nejprve sobě a pak teprve dětem.
To není sobectví, ale jediná správná možnost. Když nasadíte masku nejdříve dítěti, tak sice dítě zachráníte, ale než jí stihnete nasadit sobě, tak dříve upadnete do bezvědomí nebo zemřete a o dítě se již dále nepostaráte. Když však nasadíte masku nejdříve sobě, zůstanete při vědomí a budete schopni rychle nasadit masku i dítěti, čímž zachráníte oba dva.
Stejně tak funguje i princip sebeobětování. Budete-li se neustále obětovat pro druhé, brzy vás to semele a vy vyčerpáním padnete. Když však budete v prvé řadě myslet na sebe a své pohodlí, budete více spokojení, nebudete unavení a budete mít sílu druhým pomáhat.
Takže nezapomeňte, nejprve vy a pak ti druzí.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/sebelaska-obet.A191207_201734_vztahy-sex_abr
https://themindsjournal.com/signs-of-chronic-self-sacrifice/
