Článek
6. prosince je svátkem svatého Mikuláše. Večer pátého se snáší z nebe a spolu s andělem a čertem obdarovávají hodné děti drobnými dárečky a sladkostmi. Tato tradice je jednou z nejznámějších na světě a děti se na ní velice těší. Tedy hlavně na nadílku. Z čertů již samozřejmě takovou radost nemají. Mikuláš je však hodný pán a nedopustí, aby někdo někomu ubližoval.
A právě tato jeho dobrosrdečná povaha vychází z reálné postavy svatého Mikuláše, který se narodil kolem roku 280 v likyjském městě Patara v rodině zbožných a bohatých křesťanů. Jméno Mikuláš má velmi krásný význam. Pochází z řečtiny a znamená ochránce a obránce lidu. Po smrti rodičů Mikuláš většinu svého majetku rozdal chudým a vydal se na pouť do Palestiny.
V té době zrovna zemřel v maloasijském městě Myra biskup. Novým biskupem se měl stát ten, kdo jako první vejde následujícího rána do chrámu. A tím byl právě putující Mikuláš. Nejprve se přijetí biskupského úřadu vzpíral, ale nakonec jej přijal. Biskupský úřad poctivě vedl až do své smrti, kolem roku 345.
Mezi lidmi byl biskup Mikuláš velmi oblíbený. Proslul svou štědrostí k potřebným jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. A právě jako obhájce spravedlnosti zachránil svatý Mikuláš před smrtí tři mladé vojáky, kteří se stali obětí falešného obvinění.
Před svojí popravou se vojáci modlili a prosili o boží pomoc na přímluvu biskupa Mikuláše, kterého považovali za soucitného muže s velkou autoritou. Pár dní na to měl císař Konstantin (n. 306-337) sen, v němž se mu zjevil biskup Mikuláš. Ten mu v onom snu nařídil, aby vojáky propustil, protože jsou nevinní. Na základě tohoto snu si nechal císař vojáky předvolat a vyslechl jejich verze událostí. Vyšlo najevo, že jsou nevinní a tak je císař propustil. Poté napsal dopis biskupovi Mikuláši, ve kterém mu děkoval za jeho zásah v této záležitosti a požádal ho, aby se modlil za mír v říši.
O svatém Mikuláši existuje mnoho legend. Jedna z nich vypráví o zadluženém otci a jeho třech dcerách. Podle legendy měl otec poslat své tři dcery do veřejného domu, aby mu pomohly splatit dluhy. Dozvěděl se o tom biskup Mikuláš, který jim chodil tři noci za sebou vhazovat peníze do otevřených oken ložnic. Otec jimi mohl splatit nejen své dluhy, ale zbylo mu ještě i na věno. Odtud pochází tradice mikulášské nadílky.
Jiná legenda vypráví o třech dětech, které zlý hostinský zavraždil a naložil do sudů se solí. Svatý Mikuláš je údajně vzkřísil.
Mikuášovo uctívání se rozvinulo v 10. století v Německu, kde ho osobně podporovala císařovna Theofana, manželka císaře Oty II. Tato žena byla neteří byzantského císaře, takže měla k oblasti dnešního Turecka blízko.
Mikulášská tradice se postupně rozšířila po celé oblasti působení křesťanské církve a později i na slovanské země, do Evropy i Ameriky. V České republice jsou její počátky zaznamenány ve 14. století. Svatý Mikuláš je patronem nejen Ruska a Lotrinska, ale i dětí, poutníků, rybářů, soudců, obchodníků, lékárníků a mnoho dalších.
Postava svatého Mikuláše je nejčastěji zobrazována jako starší biskup s bílým dlouhým vousem, který bývá oblečen v červeném plášti a na hlavě mívá biskupskou mitru. V jedné ruce drží biskupskou berlu a v druhé pytel s dárky.
Mikuláš rád rozdával dárky. Povzbuzoval a vybízel ke štědrosti. Dle tradice říkával:
„Byl by hřích mnoho nerozdávat, když nám Bůh tolik dává“.
Tato tradice je dodnes dodržována a děti dostávají vytouženou mikulášskou nadílku. Jen s těmi čerty by se to nemuselo tolik přehánět. Čert by měl sloužit jako výchovný varovný prst pro zlobivé děti a ne jim způsobovat traumata na celý život, což se mnohde při pohledu na hrůzostrašné čerty děje.
Ať vaší mikulášskou nadílku provází klid, radost a stejně dobré srdce, jaké měl svatý Mikuláš.
