Článek
Mikronéský ostrov Yap nadchne nejen svojí úžasnou scenérií, ale také stovkami velkých kamenných disků s dírou uprostřed, kterých je na ostrově rozeseto stovky. Je to yapské kamenné platidlo zvané Rai, které Yapové využívají po staletí a je jejich důležitou a nepostradatelnou součástí kultury. Říkáte si, jak s nimi mohou platit, když tak těžkým platidlem nejde ani pohnout?
Kamenné platidlo Rai
Yapové mají svůj zajímavý platební systém. Kameny, s kterými nelze pohnout, zůstávají na svém místě a mění se pouze jejich majitel. Nic se nezaznamenává písemně, vše se odehrává v ústní rovině. I přesto Yapové přesně vědí jaký kámen na ostrově, komu patří a jaký se za ním skrývá příběh. Kdo ho komu dal a za co, což je jedinečné.
Nikdo přesně neví, kdy koncept kamenné měny vznikl. Vzhledem k tomu, že ostrov Yap neměl žádné odolné horniny ani drahé kovy, z nichž by se daly vyrábět mince, začali se Yapové plavit na 400 km vzdálený ostrovní stát Palau, kde se nachází vápencové lomy, ve kterých Yapové ručně vytesávali kamenné disky a poté je na voru po moři přepravovali na ostrov Yap. Že to byla práce těžká a nebezpečná je nadmíru jasné. Mnohdy při zpracování či přepravě mnozí zahynuli. I od toho se odvíjí hodnota daného kamene. Čím těžší a složitější byla jeho cesta na ostrov, tím větší byla hodnota kamene. Zemřel-li při přepravě člověk, hodnota kamene se ještě zvýšila.
V 19. století byly zavedeny kovové nástroje a těžba kamene se tím značně usnadnila. V 80. letech 19. stoleti pracovalo v lomu na Palau kolem 400 yapských mužů. Dovezené kamenné peníze se daly náčelníkům, kteří si ponechaly větší kameny a dvě pětiny menších. Některým kamenům dali jména a potvrdili jejich pravost uvedením hodnoty založené na ještě starším měnovém systému zvaném Jar, což jsou peníze z perlových mušlí. Kameny se pak mohly dostat do oběhu a mohl si je koupit kdokoli. Pokud náčelník souhlasil dal třeba daný jedinec padesát mušlí a získal jeden kámen.
V dnešní době jsou pro každodenní potřebu, jako nákup potravin, místo mušlových peněz používány americké dolary. Kamenná měna však i nadále zůstává důležitou měnou Yapského kmene, hlavně tehdy, kdy se jedná o vysoké hodnosti.
„Pokud jde o vysoké hodnosti, musíte použít kamenné peníze,“ říká jeden obyvatel Yapu.
Na rozdíl od západního konceptu, je hodnota kamene proměnlivá. Mince se oceňují podle své velikosti. Jejich průměr se pohybuje od 7 cm do 3,6 m, stejně jako podle zdobení, a dokonce i kvůli samotné obtížnosti získání kamene. Hodnota mince také závisí na tom, komu jí darujete a za co.
Yapové při určování hodnoty každého kamene zohledňují ústní tradice, protože neexistuje žádný písemný záznam o tom, co komu patří. Informace o každém kameni si předávají ústně, což slouží jako připomínka minulosti a pomáhá to posilovat vztahy a transakce, které sahají až do dob válečníků a klanů. V některých případech mají kameny rytiny označující bitvy z doby před více než 200 lety.
Každá vesnice má svojí kamennou pokladnu. Je to místo či plácek, kde jsou vystaveny kameny, s kterými nelze manipulovat. Kameny Rai jsou umístěny specificky a každý z nich je zakódován tajnými spojeními, vztahy ve vesnici a příběhy o manželství, konfliktech a hlubokých omluvách, díky nimž se kameny v průběhu staletí zbavovaly majitelů. Právě tyto příběhy, které znají jen místní vesničané, skutečně určují, který z nich je nejcennější.
Není třeba vyrábět další Rai, protože na ostrově je v podstatě v oběhu stálý počet a jen málo z nich se někdy přemístí. Dokonce i rozbité Rai si zachovávají svou ústní historii, která jim dává větší hodnotu než novým kusům.
Nové kameny Rai se vyrábějí už jen příležitostně, a to hlavně proto, aby se nezapomněla dovednost minulých generací.
V Yapské kultuře, pokud se děje něco velmi důležitého, použijí se kamenné peníze. Může to být omluva či dar k prvním narozeninám dítěte. I bez písemného záznamu všichni vědí, komu kámen náleží. Většina věcí je všeobecně známá a tajemství mezi místními lidmi jsou vzácná. Z tohoto důvodu ani nedochází ke krádežím kamenů.
Zajímavá kultura v podobě kamenné měny je pro Yapy natolik významnou a důležitou součástí jejich života, že si ji dokázali udržet až do dnešní moderní doby. A to je úctyhodné.
Zdroje:
En.wikipedia.org
Bbc.com
Visit-micronesia.fm
