Článek
Lidé kmene Kaningara mají svůj domov podél řeky Blackwatter v oblasti Sepik na ostrově Papua-Nová Guinea. Název Blackwatter je pro řeku výstižný, protože její voda je zabarvena do černa v důsledku vylučování taninu z rostlin. I tato řeka je součástí rituálu Kaningarů, pro které je spiritualita základním aspektem života.
Rituály jsou pro Kaningary nedílnou součástí každodenního života, které je spojují s božstvy nebo předky. Vody Papui-Nové Guiney obývá značné množství krokodýlů, džungle je zase plná nebezpečných hadů a k tomu jsou obyvatelé neustále sužováni malárií. A právě krokodýli nejsou pro Kaningary jen nebezpečnými živočichy, ale jsou vnímány jako posvátné symboly a božstva.
Nejvýznamnějším rituálem mužů kmene Kaningara je iniciační rituál „znamení krokodýla,“ který proměňuje chlapce v muže. Rituál se provádí v Domě duchů (Haus Tambaran), což je speciální dům nacházející se na nejvyšším místě vesnice a do kterého mají přístup pouze muži. Je středobodem jejich každodenního života, kde se scházejí, aby prodiskutovali věci jako je válka, politika, zábava, spiritualita a samozřejmě slouží také k provádění rituálů.
Rituál „znamení krokodýla“ symbolicky odděluje mladé muže od světa žen a naplňuje je silou krokodýlího ducha. Vyústěním rituálu je vytvoření velkého množství zářezů na těle chlapce ve tvaru krokodýla. Vystouplé jizvy pak připomínají krokodýlí kůži.
Samotný akt řezání předchází náročné a vysilující období příprav. Dva měsíce předem jsou zasvěcenci izolováni v Domě duchů, kde jsou „krmeni“ nejen jídlem, ale hlavně znalostmi, které jim pomohou rituál vydržet. Získávají vědomosti o vesnických duších, o rybaření, řezbářství či jak uživit manželku a rodinu. Jsou poučováni o rodových klanech, písňových cyklech a dalších duchovních informacích, které jim pomohou získat hluboké znalosti ve víře a mýtech svých předků.
Kromě prospěšných rad starších musejí chlapci také snášet útoky svých vrstevníků v podobě posměšků a fyzického týrání. Musí vše vydržet, aby obstáli před staršími muži.
Celý den i celou noc před samotným rituálem jsou zasvěcenci nuceni tancovat a zpívat. Po celou dobu musí mít v ústech kousek zázvoru, pokud selžou budou biti. S příchodem tmy jsou chlapci vyvedeni z Domu duchů a vydávají se spolu s doprovodem na celonoční procházku džunglí. Doprovod pomáhá chlapci najít cestu za rodinou. Pokud by chlapec usnul bude probuzen fackou.
Po rozednění, kolem páté hodiny ráno, se chlapci musí ponořit na více než hodinu do ledové vody řeky Blackwatter, aby jim změkla kůže před řezáním a zároveň vzdorují podchlazení, což je dalším testem jejich síly. V této fázi rituálu jsou již chlapci značně vyčerpaní, protože tři dny nespali a zároveň jim je velká zima.
Po absolvování ledové koupele se vracejí zpět do Domu duchů, kde je křikem a bušením do podlahy rákosovými košťaty vítají starší muži. Chlapci se posadí do kruhu uprostřed místnosti, skloní hlavu a upřou zrak na podlahu. Starší jim tlačí na ramena odříkávajíc při tom strašidelný popěvek. Poté na ně shodí kousky sága. Následně každému chlapci pomohou na nohy a odvedou je na připravené lože z banánových listů rozmístěných po obvodu Domu duchů.
V této chvíli mají zasvěcenci za sebou dva měsíce izolace od blízkých, den a noc zpěvu a tance, jednu noc procházky džunglí a jednu hodinu máčení se v ledové vodě. Nyní nastává nejnáročnější část a to samotný akt řezání obrazce ve tvaru připomínajícího krokodýla. Chlapec se usadí mezi nohy řezáče a drží se jich po celou dobu řezání. Nesmí cuknout ani dát najevo bolest.
Řezat se začíná na břiše, kde jsou pomocí krátkých zářezů vytvořeny nosní dírky krokodýla. Poté se přechází směrem k bradavkám, kde jsou vyřezány oči krokodýla. Když je hrudník hotový, vycházejí zasvěcenci ven, kde jim budou prořezána záda.
Při opuštění Domu duchů je vítají členové rodiny a vesničané. Podpora publika jim pomáhá vydržet závěrečnou část rituálu. Chlapci se po dlouhé době opět setkávají se svými matkami. Na zádech jsou jim vyřezány nohy a ocas krokodýla. Po dokončení díla mají na sobě chlapci více než 450 řezných krvavých ran.
Dům duchů vypadá jako krvavé bojiště. Všude jsou kaluže krve, krvavé hadry i krvavé nádoby s vodou.
Po dokončení řezných ran na těle jsou muži odvedeni zpět do Domu duchů zahojit si rány. Podlaha byla mezitím uklizena a vyčištěna. Starší muži rozdělají oheň a položí chlapce na nová lože z banánových listů. Na řezné rány jim nanesou olej ze stromu Kaumever, který jim trochu pomůže zmírnit mučivou bolest. Poté se na rány nanese říční bahno a usuší se u ohně. Říční bahno jsou v podstatě výkaly a vyvolávají v řezných ranách infekci, která způsobuje vyvýšené jizvy připomínající kůži krokodýla. Po dokončení rituálu jsou z chlapců uznávaní muži.
Krokodýlí rituál se koná pravidelně každých 4 až 5 let a účastní se ho chlapci ve věku 12 až 35 let. Při tomto iniciačním procesu přechází z chlapce na muže. Rituál absolvuje vždy několik chlapců najednou a hlavním účelem je odnaučit se mateřským vlivům. Rituál přivede chlapce na dno jejich psychických a fyzických sil, jaké kdy zažili. Někteří chlapci i bolestí omdlí.
Na druhou stranu se však při tomto procesu vytváří mužská pouta, která trvají po celý život. Projít touto náročnou, bolestivou a krvavou zkouškou je možné pouze s pomocí a podporou ostatních zasvěcenců. V době izolace v Domě duchů pracují zasvěcenci jako jeden tým. Pokud třeba jednomu dojde jídlo, ostatní se s ním podělí.
Přepadne-li někoho krize či strach a má chuť to vzdát a odstoupit, ostatní chlapci mu dodají potřebnou odvahu, sílu či humor, aby mu pomohli se vyrovnat s nadcházejícími řeznými ranami, které ozdobí jejich těla. Žádný zasvěcenec nikdy nezapomene na vzpomínky z izolace v Domě duchů, protože každý muž podstupující rituál se postaví své smrti a pak jí těsně unikne.
Rituál vedou zasvěcení starší muži. Být řezbářem kůže je úctyhodný titul a starší pak následně vedou a učí mladší muže.
Proces řezání kůže je prakticky prováděn ve změněném stavu vědomí. Před samotným rituálem chlapci tančí celý den i noc, což je uvádí do změněného stavu vědomí. Stejně tak i absence spánku více jak 72 hodin, celonoční procházka džunglí a ledová koupel. Neskutečná únava je další z věcí, která přispívá ke změněnému stavu vědomí. V neposlední řadě vytváří změněný stav vědomí i samotná bolest, která je provází na každém kroku. A nakonec při procesu hojení žvýkají muži betelové ořechy, což je stimulační droga, která u uživatelů navozuje pocity euforie a tato droga též vyvolává změněný stav vědomí.
Pro muže kmene Kaningara znamená krokodýlí rituál mnohem více než jen titul muže nebo estetický dojem. Jeden ze zasvěcenců, třiadvacetiletý muž řekl:
„Jsem muž ze Sepiku, a kde bychom bez tohoto rituálu byli? Naše vesnice a naši lidé přežívají jen díky tomuto rituálu. Ctíme své předky obřezáváním kůže a nikdy s tím nepřestaneme, protože to je to, co z nás dělá to, kým jsme dnes.“
Pro mnoho lidí z vyspělé civilizace je tento bolestivý a drsný rituál nepochopitelný. Kaningarové si však život bez posvátného krokodýlího rituálu nedovedou představit.
Zdroje:
