Článek
Přijde muž na vrátnici, kde ho vrátný zastaví, aby si ho mohl zapsat.
„Dobrý den, musím si vás zapsat. Prosím, vaše jméno,“ osloví vrátný muže.
„Dobrý den, já jsem PROKOP DVEŘE,“ odpoví muž.
„Cože? Jaký dveře?“ vyskočí vrátný a očima kontroluje dveře. „Vždyť jsou v pořádku. Vaše jméno,“ zopakuje vrátný.
„Já jsem PROKOP DVEŘE.“
„Nedělejte si ze mě legraci a řekněte mi vaše jméno,“ obrátí se vrátný na muže již lehce rozzuřen.
„Já jsem PROKOP DVEŘE,“ odvětí muž.
„To už jste říkal, že jste prokop dveře! Já chci vaše jméno!“ vzteky procedí mezi zuby vrátný.
„Já jsem PROKOP DVEŘE.“
„Mě nezajímá, že jste prokop nějaký dveře! Já chci vaše jméno!“ zuří už vrátný a je vzteky bez sebe.
„Vždyť říkám, že jsem PROKOP DVEŘE!“ zdůrazní muž.
„Člověče, mě z vás snad trefí šlak! Já chci jen vaše J M É N O!“
„A já znova opakuji, že jsem PROKOP DVEŘE,“ nedá se muž.
„Pane, vy se mi snad jen zdáte! To jste tak natvrdlej? Můžete mi říct jen vaše jméno?“ zoufale křičí vrátný.
„Já jsem PROKOP DVEŘE,“ důrazně odpoví muž.
„Jméno!!!“
„Já jsem PROKOP DVEŘE!“
Vrátný už je na pokraji zoufalství a neví, co si počít. V tom ho napadne spásná myšlenka.
„Můžete mi ukázat občanský průkaz?“ obrátí se rezignovaně na muže.
Muž bez váhání vyndá průkaz a podá ho vrátnému. Ten si jej prohlédne a ustrne. Když zahlédne uvedené jméno, tak by se v tu chvíli nejraději propadl do země.
Nakonec jen užasle zabrblá:
„Vy jste opravdu PROKOP DVEŘE.“
„Vždyť jsem vám to říkal, že jsem PROKOP DVEŘE.“
„Já myslel, že jste prokop dveře a vy jste zatím Prokop Dveře,“ nevěřícně kroutí hlavou vrátný.
„Vždyť jsem vám to říkal, že jsem Prokop Dveře a ne, že jsem prokop dveře,“ upřesní muž.
„Prokop nebo neprokop, hlavně, že jsme se domluvili,“ oddechne si vrátný.
