Článek
Když se řekne boj proti nacistickým špionům nebo organizovanému zločinu, většina lidí si představí agenty v přestrojení, nebezpečné přestřelky a tajné schůzky. Příběh Elizebeth Smith Friedmanové však vypadal úplně jinak. Její největší zbraní byla schopnost rozpoznat v řadě zdánlivě nesmyslných znaků zprávu, kterou se někdo zoufale snažil utajit. Elizebeth Smith Friedmanové stačila k práci pouze tužka, papír a mimořádný postřeh.
Narodila se v roce 1892 v americkém státě Indiana. Od mládí ji přitahovaly jazyky a literatura, zejména dílo Williama Shakespeara. Vystudovala anglickou literaturu a zprvu neměla v plánu stát se odbornicí na tajné kódy.
Osudové setkání přišlo v roce 1916, když hledala zaměstnání v knihovně v Chicagu. Díky svému zájmu o Shakespeara se dostala na výzkumné pracoviště Riverbank Laboratories v Illinois. Jeho zakladatel George Fabyan věřil, že Shakespearovy hry obsahují skryté zprávy, které dokazují, že jejich skutečným autorem byl filozof Francis Bacon.
Elizebeth měla pomáhat s hledáním těchto údajných tajemství. Právě tam se poprvé setkala s luštěním šifer a také s Williamem Friedmanem, který se později stal jejím manželem.
Při výzkumu však manželé dospěli k závěru, že pro teorii o Baconově autorství neexistují přesvědčivé důkazy. Zatímco hledání skrytých zpráv v Shakespearových hrách nikam nevedlo, jejich vlastní schopnosti v oblasti kryptologie se postupně rozvíjely. Zájem o literaturu tak Elizebeth přivedl k profesi, která měla zásadně ovlivnit její život.
Ve Spojených státech tehdy platila prohibice, která zakazovala výrobu, prodej a přepravu alkoholických nápojů s výjimkami stanovenými zákonem. Zákaz však nezabránil tomu, aby po alkoholu existovala obrovská poptávka. Naopak vznikl výnosný černý trh, na němž působily organizované pašerácké skupiny.
Alkohol se převážel přes hranice i po moři a jeho přepravu bylo nutné koordinovat. Pašeráci proto používali rádiové vysílače a šifrované zprávy, které měly policii a pobřežní stráži zabránit v odhalení jejich plánů.
Americké úřady dokázaly zachytit řadu těchto zpráv, ale jejich obsah zůstával tajemstvím. Právě tehdy se znovu obrátily na Elizebeth Friedmanovou.
V polovině dvacátých let začala pracovat na luštění komunikace pašeráků. Její vybavení bylo ve srovnání s dnešními technologiemi až neuvěřitelně prosté: tužka, papír a pomoc jednoho spolupracovníka.
Friedmanová musela hledat opakující se znaky, porovnávat jednotlivé zprávy a odhalovat pravidla, podle nichž byly zašifrovány. Jakmile pochopila způsob kódování, mohla z tajemných řetězců znaků získat skutečný obsah.
A výsledky byly mimořádné.
Podle historických záznamů amerických institucí rozluštila během několika let více než 12 000 zpráv pašeráků alkoholu. Její práce pomohla úřadům odhalovat přepravní trasy, spojení mezi jednotlivými členy zločineckých sítí i plánované dodávky nelegálního zboží.
Friedmanová navíc nevystupovala pouze jako nenápadná pracovnice v kanceláři. V některých případech musela své výsledky obhajovat přímo u soudu. Vysvětlovala, jak zprávy rozluštila a co z nich lze skutečně vyvodit.
Například u soudu v trestním procesu s mezinárodním pašerákem alkoholu Bertem Morrisonem přečetla ukázkovou zprávu, která se vztahovala ke značce whisky:
„Out of Old Colonel in Pints“ (Ze starého plukovníka v pivech). Ukázala, že tři písmena „o“ a „l“ ve slově „Colonel“ (Plukovník) mají shodná písmena šifrovacího kódu. Z písmen šifrovacího kódu pro „Colonel“ dokázala zjistit, jaké písmeno si vyděrači zvolili pro „e“, nejčastěji se vyskytující písmeno v angličtině a to na základě dalších značek alkoholu, které zmínili v jiných zprávách. Písmena „o“ a „l“ ve slově „alcohol“ (alkohol) podle ní obsahují stejná písmena šifrovacího kódu jako „Colonel“ (Plukovník).
Její práce přispěla k řadě trestních stíhání. Ukázala, že k odhalení zločinecké organizace nemusí vést pouze výpověď svědka nebo dopadení pachatele při činu. Někdy stačí porozumět zprávě, kterou si její autor myslel, že nikdo nikdy nepřečte.
Pašeráci postupně zjišťovali, že jejich dosavadní způsoby utajování nejsou dostatečně bezpečné. Začali používat složitější kódy a měnit zavedené postupy.
Friedmanová proto nemohla spoléhat na jediný naučený trik. Každou novou soustavu musela nejprve analyzovat a zjistit, jakým způsobem byla zpráva vytvořena.
Vedle samotného luštění se věnovala také organizaci práce a výuce dalších odborníků. Pomáhala budovat specializovaný tým, který se mohl věnovat stále většímu množství zachycené komunikace.
V roce 1933 přispěla její práce k odsouzení 35 vůdců pašeráckých skupin. Její kariéra se postupně stávala důležitou součástí amerického boje proti organizovanému pašování.
Jenže prohibice nebyla poslední kapitolou jejího příběhu. Před ní stál mnohem nebezpečnější protivník.
S příchodem druhé světové války získalo luštění šifer zcela nový význam. Tajné zprávy už neorganizovaly pouze nelegální obchody. Mohly prozrazovat pohyby vojenských lodí, zásobovací trasy i informace důležité pro průběh války.
Friedmanová se podílela na práci proti německým špionážním sítím působícím v Jižní Americe. Její tým zachytával a rozlušťoval zprávy, které pomáhaly odhalovat spojení mezi agenty a německým velením.
Práce byla mimořádně citlivá. Kdyby se špioni dozvěděli, že jejich komunikace není bezpečná, mohli změnit způsob spojení, zničit důkazy nebo přerušit dosavadní kontakty. Rozluštěné zprávy proto nebyly pouhými zajímavými hádankami. Mohly představovat rozdíl mezi úspěšnou operací a katastrofou.
Friedmanová a její spolupracovníci postupně přispěli k rozbití německé špionážní sítě v Jižní Americe. Její práce patřila k významným příspěvkům americké kryptologické služby během války.
Jedním z nejdramatičtějších příběhů spojovaných s prací Elizebeth Friedmanové je případ britské lodi RMS Queen Mary.
Tato obrovská dopravní loď byla během druhé světové války využívána k přepravě vojáků. Pro Spojence představovala důležitou součást zásobování a přesunů vojenských jednotek přes Atlantik.
Takové plavby byly nebezpečné. Německé ponorky se snažily spojenecké lodě vyhledávat a potápět, aby narušily přepravu vojáků a zásob.
V roce 1942 se Friedmanové podařilo rozluštit zprávy, které odhalovaly informace o německém zájmu o Queen Mary. Podle amerických historických institucí se získané informace dostaly k posádce včas, aby mohla reagovat na hrozbu. Výsledkem bylo zachránění více než osmi tisíc lidí na palubě.
Za podobnými úspěchy stály dlouhé hodiny soustředěné práce, porovnávání zpráv a hledání vzorců, které ostatním unikaly.
Příběh Queen Mary dobře ukazuje, proč měla kryptologie v době války tak zásadní význam. Rozluštěná zpráva mohla poskytnout informaci, kterou nebylo možné získat jiným způsobem a dát lidem čas potřebný k záchraně.
Člověk by čekal, že žena s takovými výsledky bude po válce oslavována jako národní hrdinka. Jenže skutečnost byla mnohem složitější.
Velká část práce Friedmanové podléhala utajení. O konkrétních operacích nemohla veřejně mluvit a její přínos proto zůstával dlouho skrytý za úředními dokumenty.
Navíc působila v době, kdy ženy neměly ve vědeckých a bezpečnostních institucích stejné postavení jako muži. Přestože její schopnosti byly mimořádné, nedostávala vždy stejné uznání jako někteří její mužští kolegové.
Její manžel William Friedman se rovněž stal významnou osobností americké kryptologie. Jejich společný příběh však někdy vedl k tomu, že byla Elizebeth připomínána především jako jeho manželka, nikoli jako samostatná odbornice s vlastními zásluhami.
Postupné odtajňování historických dokumentů umožnilo lépe pochopit rozsah její práce. Některé důležité záznamy o činnosti jejího týmu během druhé světové války zůstávaly utajeny ještě dlouho po skončení konfliktu.
Elizebeth Smith Friedmanová zemřela 31. října 1980 ve věku 88 let. Její příběh se však postupně vrací do povědomí veřejnosti a připomíná, že dějiny tajných služeb netvořili pouze agenti v terénu a vojenští velitelé.
Elizebeth Smith Friedmanová nemusela vést vojáky do boje, aby ovlivnila dění během války. Její práce probíhala v kancelářích, u stolu pokrytého papíry a mezi řádky zpráv, kterým ostatní nerozuměli.
Dokázala, že zdánlivě nesmyslná řada znaků může skrývat plán zločinců, informace o nepřátelských agentech nebo údaje důležité pro bezpečnost tisíců lidí.
Friedmanová byla ženou, která změnila dějiny, aniž by vystřelila jediný náboj. Její život je také připomínkou toho, jak snadno mohou zásluhy některých lidí zůstat skryté, zvláště když jim okolnosti nedovolují o vlastní práci mluvit.
A možná právě v tom spočívá nejzajímavější část jejího příběhu. Žena, která celý život odhalovala cizí tajemství, musela své vlastní úspěchy po dlouhá léta držet v tajnosti.
Zdroje:
Themobmuseum.org
Womenshistory.si.edu
Womenshistory.org
