Článek
Haidové jsou původní obyvatelé Severní Ameriky žijící především na Ostrovech královny Charlotty u pobřeží Britské Kolumbie. Nejstarší zaznamenané informace o těchto ostrovech pocházejí od španělského objevitele Juana Pereze, který je objevil v roce 1774.
V době největšího vrcholu bylo na ostrovech 14 000 Haidů, z nichž téměř 300 žilo ve vesnici Ninstints. Avšak kolem roku 1860 tam obchodníci s bílými kožešinami zavlekli neštovice. Dopad nemoci byl pro Haidy fatální. Většina lidí nemoci podlehla. Ve vesnici Ninstints zbylo pouhých 30 lidí a do roku 1880 byla zcela opuštěna. Do roku 1911 žilo na všech ostrovech celkem 589 původních obyvatel. V 21. století se počet Haidů zvýšil na 4600.
Haidové byli odpradávna mořeplaveckým národem, který proslul svými válečnými výpravami na vlastnoručně vyřezávaných kanoích z jednoho kusu cedrového dřeva. Obrovské kánoe byly dlouhé až 23 metrů a vešlo se do nich čtyřicet lidí a dvě tuny nákladu. Menší osmimetrové kánoe sloužili pro každodenní použití kolem pobřeží.
Ve válkách se sousedními etniky získávali otroky, které v minulosti obětovali při pohřbech náčelníků. Vyskytovaly se i případy ceremoniálního kanibalismu, při kterém byly konzumovány drobné kousky lidského masa poražených v bitvě, aby se síla nepřítele přidala k síle válečníka.
Pro rybářský národ Haidů byly samozřejmě hlavním zdrojem potravy ryby. Zejména tichomořští lososi, ale také treska, halibut a koruška americká. Doplňkovelě lovili lachtany, medvědy či ptáky a sbírali mořské řasy, měkkýše a suchozemské rostliny. Od 19. století začali pěstovat také brambory.
Společnost Haidů byla matrilineární a dělila se na dva klany, havraní a orlí. Členství klanu se dědilo z matčiny strany a sňatky byly povoleny jen s členy druhého klanu, takže členové Havrana se směli ženit pouze s členy Orla.
Haidové pořádali tradiční obřady zvané potlachy, které se vyznačovaly dáváním darů a přerozdělováním zboží. Potlach se mohl konat na památku narození, svatby, pohřbu nebo jednoduše k demonstraci společenského postavení jednotlivce.
Nebyli by to ti správní indiáni, kdyby nevyřezávali totemy. Ani Haidové nejsou výjimkou. Ba naopak. Jejich řezbářský um vyniká nad ostatními a jejich mistrná díla fascinují svět. Vyřezávali kánoe, truhly, masky ale hlavně úchvatné totemy, které byly větší než u jiných kultur a mnohdy dosahovaly výšky více než 30 metrů. V dřívějších dobách byla na vrcholu pohřebního totemu umístěna malá bedýnka, ve které byly ostatky náčelníka.
Rytiny na totemu v podobě zvířat, lidí a nadpřirozených postav vyprávějí příběh významných událostí v životě. Žádný obraz není náhodný. Každá postava, ať už skutečná nebo smyšlená, má specifický význam: svatbu, smrt nebo velkou bitvu. Zkřivené tváře a zkroucené polohy těl člověka i zvířete na totemech naznačují duchovní svět, který si mnoho moderních lidí nedokáže představit.
V haidské mytologii existují čtyři hlavní postavy: kosatka, medvěd, žába a havran. Hlavní z nich je havran, protože je známý jako podvodník, který se neustále snaží oklamat lidstvo. Často je vyobrazován jak drží v zobáku červenou kuličku, což je odkaz na nejznámější haidský mýtus. Podle něho havran získal zpět Slunce, které jeho zlý strýc ukradl a zavřel do truhly ve svém domě. Havran byl původně barevný, ale musel ze strýcova domu utéct kouřovým otvorem, kde se však umazal od sazí a proto je dodnes černý.
Symbol havran se tak vyskytuje na mnoha výtvorech Haidů. Více než dvacítka totemů se nachází právě v Ninstints a v roce 1981 byla organizací UNESCO prohlášena za památku světového dědictví.
Řezbářství se Haidové věnují i dnes. Lesnický průmysl je pro ně stejně důležitý jako rybářský v nichž Haidové v současnosti převážně pracují. Kultura Haidů a jejich řezbářské umění dokázalo přežít i přesto, že málem zcela vyhynuli v důsledku zavlečených neštovic. Některé jejich úžasné výtvory je možné spatřit v mnoha muzeích.
Zdroje:
Wikipedia.org
Lidovky.cz
En.wikipedia.org
Transitionsabroad.com
Ebsco.com
