Článek
Lidský mozek totiž není kamera, která přesně zaznamenává realitu. Je to složitý stroj, který neustále vyplňuje mezery, domýšlí si detaily a někdy tvoří úplně falešné vzpomínky. A my mu přitom slepě věříme.
Mozek totiž neukládá svět takový, jaký je. Místo toho zpracovává obrovské množství informací, filtruje je a doplňuje chybějící části podle zkušeností, očekávání a vzorců. Díky tomu se můžeme soustředit na důležité věci a přežít, ale někdy tím vznikají omyly a iluze.
Například, když čteme text s přeházenými písmeny, většinou ho dokážeme bez problémů přečíst. Mozek si totiž domyslí, co mělo být napsáno. Stejně tak v běžném životě mozek často „doplňuje“ detaily, které nikdy nezažil, a my si je pamatujeme jako skutečné vzpomínky.
Vědci dlouhodobě zkoumají fenomén falešných vzpomínek. Lidé si mohou být zcela jisti, že si něco pamatují, i když se to nikdy nestalo. Například v experimentech s tzv. „Lost in the Mall“ (Loftus, 1995) dokázali výzkumníci přesvědčit účastníky, že se ztratili jako děti v obchodním centru a někteří si tuto událost dokázali vybavit velmi detailně.
Každá naše vzpomínka se přepisuje, kdykoliv si na ni vzpomeneme. Mozek při tom může přidávat nové detaily, odstraňovat některé původní nebo dokonce měnit celý kontext. To znamená, že minulost, kterou si pamatujeme, není přesný záznam, ale živý příběh, který mozek rekonstruuje.
Mozek si také „vymýšlí“ informace, aby vytvořil souvislý a smysluplný obraz světa.
Příkladem může být slepá skvrna v oku. Každý má místo v sítnici, kde nejsou žádné fotoreceptory. Mozek však tuto mezeru téměř okamžitě doplní okolními detaily a my si toho nevšimneme.
Dále si vymýšlí očividné detaily v paměti. Lidé si často pamatují obličej, který ve skutečnosti nikdy neviděli, pokud byl „dost podobný“ tomu, co očekávali.
Jistota ještě neznamená, že je to pravda. Čím jistější jsme si svou vzpomínkou, tím více jí věříme. Ale jistota ještě neznamená správnost.
Tyto poznatky nejsou jen zajímavé, ale mají i reálné dopady na náš každodenní život. Projevují se například ve vztazích a hádkách. Často se hádáme o to, co se stalo, ale každý můžeme mít trochu jinou verzi události.
Dále se projevuje při svědectví a v právu. Očité svědectví není vždy přesné. Falešné vzpomínky mohou vést k omylům v soudnictví.
Výjimkou nejsou ani sociální sítě a dezinformace. Mozek ochotně doplňuje informace podle očekávání, což vysvětluje, proč falešné zprávy snadno „ulpí“ v naší paměti.
Není to však důvod, abychom mozku nedůvěřovali úplně. Spíše jde o uvědomění, že naše vzpomínky a vnímání světa jsou někdy subjektivní.
A jak můžeme vymýšlení mozku předcházet? Můžete zkusit pár následujících tipů.
Přemýšlejte kriticky a ověřujte informace z více zdrojů.
Buďte si vědomi, že vaše vzpomínky se mohou měnit.
V situacích, kde je pravda důležitá, spoléhejte na důkazy, ne jen na vlastní jistotu.
Mozek je úžasný nástroj, který nám umožňuje přežít, učit se a tvořit smysl z chaosu světa. Ale zároveň není bezchybný. Často si vymýšlí, doplňuje mezery a přepisuje minulost a my mu slepě věříme. Uvědomění si toho nám může pomoct lépe chápat sebe i druhé a být o trochu kritičtější k vlastní paměti i k informacím kolem nás.
Zdroje:
Dw.com
Fzone.cz
News.uchicago.edu
Healthline.com
Nationalgeographic.cz
