Článek
Tujia jsou sedmá největší oficiálně uznaná etnická menšina v Čínské lidové republice s celkovým počtem přes 9 milionů obyvatel, kteří žijí v pohoří Wu-ling. V nejodlehlejších oblastech jsou i dnes praktikovány jejich tradiční zvyky.
Jedním z nejzajímavějších a možná i pro mnohé těžko pochopitelným, je jejich svatební zvyk. Obvykle jsou ženich a nevěsta před svatbou veselí a radostní. U lidí kmene Tujia je to však jinak. Správná nevěsta musí být vděčná a dobře vychovaná, což dává najevo právě pláčem. Pokud by neplakala, byla by považována za nevychovanou a stala by se terčem posměchu. Některé matky dokonce své dcery bily, když neplakaly.
Povinný předsvatební pláč má svá pravidla. Přibližně měsíc před svatbou se každý den po setmění odebere dívka do místnosti, kde přibližně hodinu pláče a naříká. Plakat může různými způsoby a různými slovy, kterými vyjadřuje vděčnost svým rodičům za to, že ji vychovali s láskou a péčí a také, aby vyjádřila podobné city svým bratrům a sestrám. O 10 dní později se k ní přidá její matka a pláče s ní. O dalších 10 dní později se k dceři a matce připojí babička a pláče s nimi. Pokud má nevěsta nějaké sestry a tety i ty se musí k pláči připojit.
Plačící zvyk dosahuje vrcholu noc před svatbou, než nevěsta usedne do svatebního křesla. Pláč v tomto období má svá předepsaná pravidla a zahrnuje zpěv zvláštních plačících písní. Pláč a zpěv zahrnuje pláč pro rodiče, pláč pro bratry a švagrové, pláč pro strýce, pláč pro doprovod hostů, pláč pro dohazovače, pláč při česání vlasů, pláč pro předky, pláč při nastupování do nosidel a tak dále. Texty písní jsou buď ty, které se dědí z generace na generaci nebo také ty, které nevěsta a její plačící sestry vytvoří improvizací.
V minulosti kladli lidé Tujia na pláč před svatbou opravdu veliký význam, protože věřili, že rodina nezbohatne, pokud nevěsta nepláče v době svatby a čím více nevěsta pláče, tím bohatší rodina bude. Nevěsta je také tradičně chválena za svou výřečnost, květnatost, hašteřivost, dojemná slova, chraplavý hlas a zarudlé, oteklé oči. Její city musí být upřímné a procítěné.
Pokud dívka nepláče, všichni se jí posmívají, proto se umění plakat učí dívky již od útlého věku na ceremoniálech pláče a napodobováním jiných nevěst. Některé rodiny dokonce žádají „odborníky“, aby naučili jejich dcery umění pláče.
Čím více uplakaná nevěsta je, tím lépe. Tento unikátní plačící svatební zvyk je pro mnohé možná těžko pochopitelný, ale pro lidi kmene Tujia je považován za nejvelkoleplejší událost.
Zdroje:
En.wikipedia.org
Zhangjiajietourguide.com
Medium.com
Baike.baidu.com
Factanddetails.com
