Článek
Daleko od rušných měst Tchaj-wanu leží malý sopečný ostrov Lanyu, známý také jako Orchid Island (Orchideový ostrov). Tento malebný ostrov má tropické klima s vysokou teplotou a vlhkostí, charakterizované náhlými dešti a silnými větry. Je to jediné místo na Tchaj-wanu, kde se nachází bujná vegetace tropického deštného pralesa. Díky svému specifickému horskému prostředí je ostrov domovem mnoha unikátních rostlinných druhů.
A právě tady žije domorodý národ Tao, jejichž název v jejich jazyce znamená jednoduše „lidé“. Používá se také označení Yami, které pochází z dřívějšího označení této skupiny.
Tradiční oděv lidí Tao je jednoduchý a prostý. Neobsahuje žádné zářivé barvy. Je to proto, že kmen Tao věřil, že použití jasných barev přitahuje neštěstí. Proto se k vytváření pruhovaných vzorů používaly bílé, černé nebo tmavě modré barvy. Světlejší strana látky se nosila dovnitř a tmavší strana ven. Oděvy se vyráběly sešitím čtvercových kusů tkané látky.
Tao jsou výjimeční především tím, jak úzce je jejich kultura spjata s oceánem. Moře pro ně není jen zdrojem potravy, ale také určuje rytmus roku, společenské vztahy, obřady, pravidla i některá tabu.
Jedním z nejdůležitějších okamžiků života Tao je příchod létajících ryb. Když připlouvají létající ryby, začíná nový rok. Přibližně od února či března se u ostrova objevují obrovská hejna ryb a s nimi začíná období, které tradiční kultura Tao zasvětila právě těmto rybám.
Není to obyčejná rybářská sezóna, jak by se mohlo na první pohled zdát. Příchod ryb je doprovázen obřady a přesnými pravidly. Tao věří, že létající ryby nejsou pouze obyčejnou potravou, ale darem, který je třeba přijímat s respektem. A právě v tom je jejich kultura opravdu fascinující.
V období létajících ryb neplatí pravidlo „chyť, co můžeš“. Naopak. Tao tradičně rozdělují rok do období, která určují, jaké ryby je možné lovit, kdy se loví a jak se s úlovkem zachází. V určité části sezóny je například zakázáno lovit jiné druhy ryb. Rybolov tak není jen otázkou obživy, ale součástí propracovaného systému pravidel, který zároveň pomáhá chránit mořské zdroje.
Výzkum tradičních pravidel Tao ukazuje, že některá z těchto tabu mají překvapivě praktický ekologický význam, například omezení lovu jiných druhů během období létajících ryb pomáhá předcházet nadměrnému využívání dalších rybích populací.
Některá pravidla, která musí Tao během období létajících ryb dodržovat, jsou opravdu neobvyklá. Například se nemají říkat zlověstná slova, ukazovat na létající ryby v moři nebo házet kameny do vody. Některé činnosti jsou během sezóny zakázané také ženám a těhotné ženy mají podle tradičních pravidel ještě přísnější omezení.
Některá pravidla mohou být pro evropského návštěvníka opravdu překvapivá. Například pomeranče patří mezi věci, které se během tradiční rybářské sezóny nesmí přinášet k moři nebo na člun.
Pro člověka zvenčí může jít o bizarní pověry. Pro Tao však tato pravidla představují součást kulturního řádu, který se předává po generace.
Stejně tak i tradiční dřevěné čluny nejsou pro lidi Tao jen obyčejné lodě. Patří k nejkrásnějším symbolům jejich kultury.
Výroba lodí je velmi zajímavá. Nevznikají totiž jednoduše z jednoho kmene, ale tradiční člun se skládá přibližně z 21 až 27 dřevěných částí pocházejících z různých stromů. Každá část má své místo a význam.
Člun není vnímán pouze jako nástroj k rybolovu, ale je také symbolem rodiny, společenského postavení a vztahu člověka k moři. Jeho boky zdobí geometrické vzory, lidské postavy a výrazné kruhové motivy. Jeden z nejcharakterističtějších symbolů připomíná oči. Právě tyto „oči“ mají člun chránit před nebezpečím a zlými duchy. Proto není možné s tradičním člunem zacházet jako s turistickou atrakcí.
Ani návštěvník nemůže dělat, co se mu zachce. Aby si Tao svou kulturu stále chránili existují pravidla i pro návštěvníky.
Během období létajících ryb například turisté nesmí bez dovolení vstupovat na tradiční čluny ani se jich dotýkat. Nesmí zasahovat do míst, kde se ryby zpracovávají nebo suší, a doporučuje se respektovat místní tabu.
Důvod není pouze náboženský. Pro Tao je rybolov součástí jejich identity. Zasahovat do něj znamená zasahovat do samotného způsobu života jejich společnosti.
Zajímavostí je, že období létajících ryb má svůj začátek i konec. Po skončení sezóny nastává období, kdy se jejich konzumace zastavuje. Zbývající ryby se nesmějí skladovat donekonečna. Tradiční pravidla tak vytvářejí jasnou hranici mezi obdobím, kdy jsou létající ryby hlavním symbolem života a obdobím čekání na jejich další návrat.
Moře tak vlastně určuje celý kalendář.
Kdy se loví. Co se loví. Co se jí. Kdy se slaví. A dokonce i to, co se během určitých měsíců nesmí dělat.
Ještě zajímavější je způsob, jakým Tao s úlovkem ryb nakládají. Ryby se nesmějí jen tak hromadit. V tradiční společnosti Tao nejsou ryby pouze majetkem jednotlivce. Úlovek se sdílí mezi členy rybářské skupiny. Pokud je úlovku dostatek, může se rozdělit i mezi lidi, kteří se konkrétního rybolovu nezúčastnili. Dokonce i člun a rybářská síť mají v tradičním systému svůj podíl.
Tato myšlenka ukazuje něco důležitého. Bohatství pro Tao neznamená mít co nejvíce pro sebe. Důležitější je, aby se o to, co moře poskytne, podělila komunita.
Neobvyklé nejsou jen jejich rybářské tradice. Tao mají své specifické tradiční domy, které je chrání před tajfuny. Jsou totiž částečně zapuštěné do země. Takové řešení pomáhá obyvatele chránit před silným větrem, tajfuny a tropickým horkem. Domy jsou zároveň součástí celého tradičního způsobu života. V jejich okolí se nacházejí prostory pro práci, sušení ryb nebo ukládání nástrojů.
Tato jedinečná architektura tak nevznikla pouze kvůli vzhledu. Byla odpovědí na prostředí, ve kterém Tao žili.
Tao dnes samozřejmě nežijí úplně stejně jako jejich předkové. Na ostrov přišly moderní technologie, turisté, školy i křesťanství, které se zde rozšířilo od 60. let 20. století. Přesto si Tao zachovali mnoho tradičních obřadů, pravidel a jejich kultura přežila až do dneška.
V červnu letošního roku se vydalo 60 příslušníků kmene Tao na unikátní plavbu ve svém tradičním člunu, kdy se z tchajwanského ostrova Orchid Island vydali na 111 mil dlouhou plavbu. Střídali se v pádlování proti silným proudům, aby se dostali k lidu Ivatan na ostrově Batan, který se nachází na dalekém severu Filipín. Cesta měla za cíl oživit námořní trasu, která se 300 let nepoužívala a v minulosti byla považována za téměř nemožnou.
A právě v tom spočívá výjimečnost lidí kmene Tao. Jejich kultura není pouze muzeální vzpomínkou na minulost. Stále existují obřady spojené s rybolovem, stavbou a spouštěním člunů i s jednotlivými etapami roku.
Tao nám připomínají svět, ve kterém člověk nebyl oddělený od přírody. Byl její součástí.
A když se na jaře nad hladinou objeví první létající ryby, není to pro ně jen znamení, že bude co jíst, ale je to okamžik, kdy se lidé Tao znovu začnou řídit rytmem moře.
Zdroje:
1, 2, 3, 4
