Článek
Naskočí mi tam politická debata mezi Vítem Rakušanem a Tomio Okamurou. Kde zrovna druhý jmenovaný je velice rozčilený a jeho vodopád slov nemá konce. Zbystřím tedy. A začnu pozorněji poslouchat jejich hádky. Což mě donutí k zamyšlení.
K zamyšlení nad lidmi, kteří schválně vzbuzují u druhých pocit strachu a nenávisti. Dokáží to tak podat, že u těch slabších jedinců nejdříve vyvolají strach, který pak vyústí v nenávist. V nenávist proti těm, co za nic nemohou. A vrtají tak dlouho, dokud se dotyční nepřikloní na stranu zla. Což může být i nebezpečné. Pak vzniká mezi lidmi velký rozkol. Společnost je rozpolcená a všemocná nenávist ničí vše, co jí přijde do cesty. Cožpak život je o tom neustále něco a někoho nenávidět? A neustále zasévat semínka nespokojenosti? Určitě ne. Vždyť jak by ten svět potom vypadal?
Když se podívám do jiných západních zemí, tak tam žijí pospolu všechny možné národnosti vedle sebe. V klidu a s tolerancí. A u nás? Když skončí nenávist k jedněm, tak začne nenávist k druhým. Pak ke třetím. A tak dále. A vždycky se najde nějaký ten důvod k nespokojenosti a s tím spojené nenávisti. Přijde mi, že je u nás čím dál tím více „věčně“ nespokojených lidí. I kdyby se vše změnilo, tak budou stále nespokojeni. A i když nebudou mít žádný důvod, tak si ho prostě najdou nebo vymyslí. Je to jejich způsob života, který však dost znepříjemňuje životy ostatním. A ať je to nenávist vůči Ukrajincům, vládě, opatřením či něčemu dalšímu, vždycky má původ v životě dotyčného.
Pokud je sám nespokojený se svým životem, pak se to odráží i v jeho myšlení. Automaticky hledá viníka svého zpackaného života. Rozhlédne se kolem sebe. Začne hledat viníka v ostatních lidech, ve vládě, v opatřeních, v systému a podobně. Nikdy však nehledá sám v sobě. V tom potká onoho šiřitele strachu a nenávisti. Ten ihned využije příležitosti a zaseje pomyslné semínko. Dotyčný jedinec je nahlodán. A už jen stačí vyčkat až ho nenávist pohltí úplně. A také jí začne kolem sebe šířit a tím si zvyšovat své ego. Má pocit, že je nejlepší, že jeho život nabral lepší směr. Tak šíří kolem sebe strach a nenávist ještě více. A zasévá další a další semínka, ze kterých vzejdou noví nespokojenci. Spustí se tím řetězová reakce. Nespokojenost bují a roste. Mnohdy zbytečně. Většinou totiž semínka pochází ze lží, překrucování věcí a přizpůsobování si věcí k obrazu svému tak, aby padly na úrodnou půdu.
Což není dobře a je z toho člověku smutno a úzko. Jenže co naděláte? Škodiči byli, jsou a budou. Jediná možná obrana je, neposkytnout jim úrodnou půdu pro jejich zákeřná semínka. Pokud jsem se svým životem nespokojen, tak hledat prvotní příčinu sám u sebe. Hlouběji se zamýšlet, nad tím co nám takový člověk sděluje. Být vždy bystří a na pozoru. A nedat mu nejmenší šanci. A pokud to jde, tak se takovýmto lidem raději vyhnout obloukem.
