Článek
Ve vysohorských a špatně přístupných oblastech severozápadního Nepálu žijí lidé Nyinba s pozoruhodným manželským zvykem. Tím je praktikování bratrské polyandrie. Tento manželský zvyk je udržován hlavně z důvodů zajištění rodinného pozemkového vlastnictví a zabránění fragmentace vzácných orných zdrojů v jejich horském prostředí. Tento systém zajišťuje ekonomickou životaschopnost domácností. A v čem spočívá?
Nejdříve je staršími členy rodiny vyjednáno zasnoubení. Nejstarší bratr v rodině je ve věku kolem 19 let zasnouben s dívkou z jiné rodiny, které je mezi 12 - 14 lety. Jednání o sňatku se zaměřuje spíše na cenu za nevěstu, věno a vzájemné závazky než na individuální romantickou volbu.
K samotnému sňatku a společnému soužití dochází až o několik let později. Přibližně v 19 letech dívky. Sňatkem s daným mužem nezíská dívka jen jeho, ale spolu s ním i všechny jeho bratry. Od nejstaršího po nejmladšího. Může být jeden nebo i více. Všichni pak společně žijí v jedné domácnosti a podílejí se na jejím správném fungování. Tento systém je ekonomicky velmi výhodný díky výdělkům vícero mužů.
Hlavou rodiny je nejstarší bratr, ale ostatní bratři mají stejná práva týkající se sexu s manželkou. Ta se snaží udržovat mír mezi nimi tím, že se vyhýbá sexuálnímu zvýhodňování. Největší počet manželů na jednu manželku kmene Nyinba byl sedm, jak zjistila antropložka Nancy Levine, která pobývala v jejich vesnici.
Zajímavostí je, že pokud tchýně porodí syna až poté, co se žena provdala za všechny ostatní její syny, stane se i toto nové dítě jejím manželem. Pomáhá s výchovou tohoto malého manžela a v pozdějších letech s ním začne rozvíjet i sexuální život.
Levine, první Američanka, která kdy žila mezi Nyinby, zjistila, že většina žen v této kultuře dává přednost vdání se alespoň za tři manžely, s odkazem na bezpečnostní důvody pro případ vážné nemoci nebo úmrtí jednoho z jejích partnerů.
A jak je to s dětmi? Kdo je jejich otcem? Otcovství v polyandrických rodinách Nyinba je přidělováno kolektivně, přičemž všichni bratři jsou považováni za potenciální otce všech dětí narozených společné manželce, což je podpořeno kulturními přesvědčeními o sdíleném původu a duchovní rovnocennosti mezi sourozenci. Mnohde se otcovství určovalo tak, že prvorozený chlapec byl určen jako dítě nejstaršího bratra, druhorozený jako dítě druhého bratra a tak dále.
Velmi často dochází ke spojení několika domácností, čímž vznikne jedna velká rodina. Nancy Levine pobývala v roce 1983 v rodině, která se skládala z 18 mužů a žen tří generací. Byli tam tři bratři a jejich společná manželka, pět jejich synů a manželka jejich synů, čtyři vnučky, tři vnuci a jedna svobodná dospívající dívka.
Když se Levine zeptala Nyinbů, proč je jejich společnost polyandrická, vždy jí odpověděli stejně a to, že polyandrie je odvěký zvyk, který si jejich předkové přinesli z Tibetu.
Zatímco ve většině kultur by myšlenka sdílení manžela/manželky způsobila konflikt, mezi Nyinby žárlivost téměř neexistuje. Levine poznamenala, že „sexuální žárlivost“, která je běžná ve většině společností, překvapivě u Nyinbů chybí. Bratři vnímají manželství jako kolektivní zodpovědnost a partnerství, které udržuje rodinu jednotnou a produktivní.
Vlivem moderní doby a stěhováním mladých lidí do měst polyandrie mezi Nyinby ubývá. V odlehlých vesnicích Humla je však nadále praktikována.
Jakkoliv může bratrská polyandrie znít nekonvenčně, v nelítostných Himálajích je již dlouho vzorem pro rovnováhu – půdy, práce a lásky.
Ve světě posedlém individualismem nám Nyinbové připomínají, že přežití někdy nezávisí na soutěži, ale na spolupráci. Přestat soutěžit a začít spolupracovat by prospělo mnohým z nás.
