Článek
Lucie se narodila na Sicílii v Syrakusách koncem 3. století, v době, kdy být křesťanem znamenalo riskovat život. Pocházela z bohaté rodiny a čekal ji pohodlný život. Jenže mladá dívka měla jiné představy. Po smrti otce se rozhodla nejen zasvětit svůj život Bohu, kterému tajně slíbila věčné panenství, ale také pomáhat chudým. Dokonce rozdávala rodinný majetek těm, kteří neměli nic.
Její matka Eutychia neměla o Luciině zaslíbení Bohu žádné tušení a tak mladou dívku nabídla k sňatku pohanskému šlechticovi. V tu dobu však matka začala trpět krvotokem. Lucie jí poradila, aby se šla modlit ke hrobu svaté Agáty Katanské a prosila o uzdravení. Tajně doufala, že pokud by se matka následně zázračně uzdravila, zrušila by dohodnutý sňatek s bohatým mládencem a také by se obrátila k Bohu. Bůh její prosby vyslyšel. Eutychia byla opravdu uzdravena a domluvený sňatek zrušila.
Když budoucí ženich zjistil, že byl sňatek zrušen, zradil ji a udal jako křesťanku. A tehdy začala legenda, která Lucii proměnila v symbol nezlomnosti. Císař Dioklecián pohrozil Lucii smrtí, pokud od své víry neupustí. Ta mu však odpověděla:
„Je zbytečné naléhat. Nikdy mě nemůžete odvrátit od lásky k mému Pánu Ježíši Kristu.“
Císař přikázal, aby byla Lucie odvedena do nevěstince. Na to mu mladá žena odpověděla:
„Tělo je poskvrněno jen tehdy, když s tím duše souhlasí.“
Podle tradice ji strážci chtěli odvést do nevěstince, ale nedokázali s ní pohnout z místa. Bůh ji „přikoval“ k zemi, aby ji ochránil. Následně však byla krutým způsobem mučena, kdy byla polita vroucím olejem a zapálena. Zázračně však přežila. Nakonec byla probodnuta dýkou do krku a před smrtí jí byly vydloubnuty oči.
Jiná legenda praví, že si oči vydloubla sama, aby se znelíbila svému nastávajícímu a vydloubnuté oči mu poslala na tácu. Panna Maria jí pak údajně oči vrátila a ještě hezčí. Proto je svatá Lucie často zobrazována s podnosem v ruce, na kterém leží dvě oči. A právě tyto vydloubnuté oči z ní udělali patronku nevidomých a také těch, kteří trpí očními nemocemi.
Jméno Lucie pochází z latinského lux – světlo. A právě světlo se stalo jejím symbolem. Říká se, že chudým v katakombách nosila jídlo v noci a aby měla volné ruce, nasadila si na hlavu korunu ze svíček.
Se svatou Lucií se pojí mnoho pověr. Tento den byl považován za čas, kdy se tenčí hranice mezi světem lidí a světem duchů. Jistě každý zná známé rčení:
„Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“
Naznačuje to, že se blíží zimní slunovrat – okamžik, kdy se rok začíná znovu obracet ke světlu.
Zatímco u nás má svátek svaté Lucie tajemně-magický nádech, ve Skandinávii je to jeden z nejradostnějších dnů roku.
Každý 13. prosinec se ve Švédsku probouzí dívka představující Lucii. Obléká se do bílého, kolem pasu má červenou stuhu a na hlavě věnec ze sedmi až devíti svíček. Kráčí temným domem a zpívá píseň Santa Lucia, přináší kávu a sladké pečivo zvané lussekatter. Za ní jde průvod dětí se svíčkami. Světlo v zimě je tu vzácné a právě ono činí Luciin den tak výjimečným.
Příběh svaté Lucie není jen náboženskou legendou. Je to také příběh odvahy, vlastního přesvědčení a naděje, která vytrvá i ve chvílích, kdy se zdá, že svět pohltí tma. Lucie byla mladá žena, která odmítla žít podle očekávání, vzdorovala útlaku a stala se symbolem světla v době, kdy se svět zdál temný. A právě proto k nám její jméno promlouvá i dnes.
Příběh svaté Lucie je nadčasový. Připomíná nám, že světlo víry může zářit i v těch nejtemnějších dobách. Její odvaha a ochota obětovat se za pravdu jsou příkladem pro každého, kdo čelí nespravedlnosti nebo pronásledování.
Svatá Lucie nás inspiruje k tomu, abychom žili v pravdě, milovali bližní a nikdy neztratili naději, že světlo vítězí nad temnotou.
Zdroje:
Cirkev.cz
Labore.cz
Apetitonline.cz
Vira.cz
