Článek
Ibanové jsou největší subetnickou skupinou Dayaků. Žijí na ostrově Borneo, v malajském státě Sarawak v Bruneji a v částech Západního Kalimantanu v Indonésii. Jsou známí nejen svými bohatými kulturními tradicemi, hudbou, tkaním, charakteristickými praktikami v zemědělství, ale také válečnou kulturou a praktikováním lovu lebek.
Pro bydlení Ibanů jsou typické dlouhé domy na kůlech, které jsou hlavním středobodem jejich života a pojmou až dvacet pět rodin. Vylézt nahoru lze po kládě se záseky, která nahrazuje schodiště. Dům se dělí na společnou část, kde se odehrává většina života a na soukromé prostory jednotlivých rodin zvané bileky, které tvoří jedna místnost s kuchyňským koutem.
Na společné verandě je šero a tak chvíli trvá, než si oči přivyknou. Když se však rozkoukají, zahlédnou neobvyklé věci. U stropu je přivázaná síťka z lýčí a v ní několik lidských lebek, zčernalých časem a kouřem z ohniště.
Lovení lebek nepřátel bylo pro Ibany typické a své válečné trofeje si hrdě vystavovali a zavěšovali v domech nad ohništěm. Mít doma místo dekorací vystavené lidské lebky působí trochu morbidně, avšak pro Ibany byl lov hlav neodmyslitelnou součástí jejich válečné kultury. Čím více lebek, tím lepší hodnost. Kdo získal sedm lebek, mohl si zavěsit bengkong, což je smyčka vyrobená z ratanu pro zavěšení trofejí z lebek. Za získání třech bengkongů se dotyčný mohl stát válečným vůdcem neboli generálem.
Lovení lebek již Ibanové v současnosti nepraktikují, nicméně někteří mají lebky z dob jejich dědů ve svých domech stále vystavené. Zvláštním paradoxem je, že v obyčejné chatrči, kde na vás dýchá krutá minulost z vystavených lebek se kupodivu také nachází kazetový magnetofon nebo problikávající barevná televize, ba dokonce i satelitní anténa. Kontrast staré a nové doby se snoubí pod jednou střechou.
Novoty v podobě moderních přístrojů jsou zásluhou mladých Ibanů, kteří studují nebo pracují ve městech. Místo lovu lebek a zemědělství je v dnešní době pro mladou generaci vzdělávání jejich hlavní činností. Lov lebek nahradily tituly. Čím vyšší vzdělání, tím lepší hodnost. Bakalářský titul je rovnocenný jako získání několik hlav. Kdo získá titul PhD je kvalifikován jako válečný vůdce tedy generál. Posun ve způsobu získávání prestiže vskutku obrovský.
V něčem se Ibanové posunuli vpřed a v něčem zůstávají i nadále věrni svým zvyklostem. Tradičním zdrojem obživy je zemědělství, hlavně pěstování rýže, ale také prosa, kukuřice či okurky. Ibanové jsou také lovci i sběrači a svou kořist loví pomocí šípů a foukaček. Tradiční zábavou jsou kohoutí zápasy. Neodmyslitelnou součástí jejich kultury je tkaní a hudba s tancem spojená s mnoha festivaly.
Ibanové mají strach ze zlých duchů a proto se udržení jejich příznivé náklonnosti pojí s řadou zvyků. Jeden z nich se týká zemřelých. Tělo zemřelého musí být umístěno tak, aby přes něj nemohl přeskočit pes nebo kočka. Pokud by k tomu došlo, stal by se z mrtvého zlý duch, který by chodil do dlouhého domu strašit. Stejně tak by pozornost duchů mohl vyvolat převoz zemřelého na pohřebiště po stezce v džungli, proto rakev s tělem vždy převáží po člunu. Ženy a děti se pohřbu nesmějí účastnit, protože mají slabou duši a mohli by onemocnět.
Po návratu z pohřbu do dlouhého domu se musí muž podrobit psí zkoušce. Než se dotkne své ženy nebo dítěte musí se nejprve dotknout nějakého psa. Pokud ho pes přijme, je vše v pořádku, ale když ho odmítne, znamená to, že na muži ulpěl zlý duch. Vrčí-li na muže i jeho vlastní pes, musí dojít k rituálnímu očištění a celý dlouhý dům se musí obětovat zlým duchům, aby si je usmířili.
Ibanové nebo také mořští Dayakové prosluli též námořnickými válečnými výpravami a pirátstvím. Pro úspěšné přepadení lodí používali svojí oblíbenou taktiku. Základem bylo ukrýt některé ze svých větších člunů. Pro tento účel se skvěle hodily říční zákruty, převislé větve stromů a husté listí břehů. Když měli čluny ukryté, vyslali vpřed několik malých a špatně obsazených kánoí, aby zaútočily na nepřítele a nalákaly ho. Jakmile nepřítel pronásledující kánoe proplul kolem schovaných člunů, ty následně na nepřátelskou loď zaútočili zezadu. Menší kánoe, které fungovaly jako návnada se otočily a zapojily do boje.
Mnoho mořských Dayaků bylo také piráty. V 19. století bylo pirátství hojně rozšířené. Pirátská flotila se skládala z velkého počtu dlouhých válečných člunů, každý dlouhý kolem 27 m s mosaznou puškou na přídi. Piráti byli ozbrojeni meči, oštěpy a mušketami. Každý člun pádlovalo 60 až 80 mužů. Tyto čluny se plížily v chráněných zátokách čekajíc na svou kořist. Útočily na obchodní lodě plující mezi Čínou a Singapurem. Ibanští piráti a jejich spojenci zdemolovali a zničili každou obchodní loď, na kterou narazili, povraždili většinu posádky, která kladla odpor a zbytek byl zotročen. Zabitým usekávali hlavy, které následně udili nad ohněm, aby je vysušili. Poté si je odnesli domů, aby si je vystavili jako cenný majetek.
Kmen Iban má za sebou bohatou nejen válečnou minulost, ale také mnoho pestrobarevných rituálu a festivalů, z nichž mnohé si zachovaly až dodnes. Od krutých lovců lebek se mnozí, nejen vlivem křesťanství, dokázali přizpůsobit moderní době a vypracovali se až k vysokoškolskému vzdělání. Přesto však své zvyky a tradice neopustili a jsou dodržovány i dnes a to hlavně v jejich původních vesnicích.
Zdroje:
Zemesveta.cz
En.wikipedia.org/Iban_culture
En.wikipedia.irg/Iban_people
