Článek
Potápění na souši říkají domorodci žijící na Vanuatu rituálu, kdy skákají z 20 - 30 m vysokých dřevěných věží na zem hlavou dolů s liánou ovázanou kolem kotníků. Je to takový předchůdce dnešního bungee jumpingu.
Tento rituál se každoročně provádí v období sucha v měsíci dubnu, květnu nebo červnu a je spojen se sklizní jamu, kdy skvělý skok pomáhá zajistit bohatou úrodu. Domorodci věří, že kromě úrody rituál zlepší zdraví a sílu skokanů, odstraní nemoci a fyzické problémy.
Kromě toho je potápění na souši považováno za projev mužnosti, protože demonstruje odvahu, která byla spojována s bwahri neboli válečníkem. Muži, kteří se rozhodnou neskákat nebo od skoku ustoupí, jsou ponižováni jako zbabělci.
Pro chlapce je skákání iniciačním rituálem, který mohou absolvovat až po obřízce, která se provádí kolem sedmého až osmého roku života. Je-li chlapec připraven stát se mužem, skáče za přítomnosti starších. Jeho matka drží oblíbený předmět z dětství, například kus látky, který po úspěšném dokončení skoku odhodí, což ukazuje, že se chlapec stal mužem.
Původ těchto skoků vychází z legendy o ženě, která byla nespokojena se svým mužem Tamailem a utekla do lesa. Její manžel ji pronásledoval, tak vylezla na banyán. Jelikož Tamaile lezl za ní, tak si přivázala za nohy liánu a skočila. Přežila. Její muž si však liánu za nohy nepřivázal. Skočil a nepřežil. Na počest oné ženy dělaly poté tento rituál pouze ženy. Muži si ho osvojili až postupně a místo skoku ze stromů začali stavět dřevěné věže.
Dřevěná věž s výstupy pro seskok. Mohou mít výšku až 30 m.
Stavba samotné věže obvykle trvá dva až pět týdnů. S její stavbou pomáhá dvacet až třicet mužů. Vykácí stromy, vyčistí místo pod věží, odstraní z půdy kameny a obdělají ji, aby se změkčila a předešlo se tak tvrdému dopadu, kdyby se liána zlomila nebo byla moc dlouhá.
Jádro věže je postaveno z čerstvě nařezaného dřeva svázaného popínavými rostlinami. V přední části věže vyčnívá několik skákacích plošin podepřených vzpěrami. Nejnižší plošina je asi 10 metrů nad zemí a nejvyšší plošina je téměř u vrcholu. Během skoku se podpěry plošiny zalomí, což způsobí, že se plošina sklopí dolů a absorbuje část síly z pádu.
Liány vybírá jeden ze starších vesničanů. Liány musí být ohebné, pružné a plné mízy , aby byly bezpečné. Konce lián se natrhají, aby se vlákna dala omotat kolem kotníků skokanů. Pokud je liána příliš dlouhá, může skokan tvrdě dopadnout na zem, ale pokud je naopak příliš krátká, může skokan narazit do věže.
Během období příprav se muži od žen izolují a zdržují se sexu. Ženy se navíc nesmí přibližovat k věži, jinak by se Tamaile, který ve věži žije, mohl pomstít a vést ke smrti skokana. Muži navíc během skoku nesmí nosit žádné amulety pro štěstí.
Před samotným rituálním skokem, často muži uzavřou nevyřešené záležitosti a spory pro případ své smrti. Noc před skokem spí pod věží, aby odehnali zlé duchy. Před úsvitem v den obřadu se muži podrobí rituálnímu omytí, potřou se kokosovým olejem a zdobí si těla.
Muži nosí tradiční namby a kančí kly kolem krku, zatímco ženy nosí tradiční travní sukně a chodí s odhalenými prsy. Skákat z věže mohou jen muži, ale ženy jako tanečnice jim poskytují psychickou oporu. Ve vesnici skočí přibližně 10 - 20 mužů.
Rituál začíná u nejméně zkušených skokanů na spodních plošinách a končí u nejzkušenějších skokanů na horních plošinách. Nejideálnější skok je takový, kdy skokan dopadne blízko země. Cílem je otřít se rameny o zem. Čím vyšší skok, tím hojnější úroda. Před skokem může skokan pronést projevy, zpívat písně a dělat pantomimy.
Skájající muž si zkříží ruce na hrudi, aby zabránil zranění paží. Hlava je schovaná, aby se jeho ramena mohla dotknout země. Skokan může dosáhnout až rychlosti 72 km/h. Skákající riskují řadu zranění, jako je zlomený krk nebo otřes mozku. Po seskoku se k němu seběhnou ostatní vesničané a postarají se o něho.
Muž skáče z věže
V polovině devatenáctého století přišli do oblasti misionáři a přesvědčili domorodce, aby s bungee jumpingem přestali. Po získání nezávislosti v roce 1980 byl rituál místními obyvateli ze sousedních oblastí znovu oživen.
V roce 1974 navštívila Vanuatu královna Alžběta II. a byla pozvána na tuto jedinečnou podívanou. Jelikož však nebylo příznivé roční období, bylo období dešťů, nebyly liány dostatečně pružné a zlomily se. Jeden ze skokanů si při pádu zlomil páteř a později zemřel v nemocnici.
Potápění na suchu neboli skoky po hlavě se staly turistickou atrakcí. Za sledování těchto skoků turisté zaplatí 10 000–12 000 vatu na osobu (přibližně 100–120 dolarů). Kvůli své ziskovosti se rituál koná každý týden od dubna do června i přesto, že není zcela bezpečný.
Zdroj:
https://en.m.wikipedia.org/w/index.php?title=Land_diving&wprov=rarw1
