Článek
Uprostřed Bengálského zálivu, obklopeného tyrkysovou vodou a hustou džunglí, leží malý ostrov jménem Severní Sentinel. Na první pohled působí opravdu jako ráj na zemi – klid, palmy, pláže, žádné silnice ani domy. Jenže tento ostrov skrývá tajemství, které fascinuje vědce, cestovatele i antropology už desítky let. Je domovem Sentinelců – jednoho z posledních kmenů na světě, který zůstává zcela izolován od moderní civilizace.
Sentinelci jsou původní obyvatelé ostrova Severní Sentinel, který patří Indii a je součástí souostroví Andamany. Vědci se domnívají, že jejich předkové sem přišli před více než 60 000 lety, což z nich dělá jeden z nejdéle nepřerušeně existujících lidských kmenů na Zemi.
Ostrov je nejnepřátelštějším místem planety. Díky své izolovanosti a nepřístupnosti se o Sentinelcích mnoho neví. Známo je jen to, že to jsou tmaví lidé, dorůstající výšky asi jen 150 cm a mají kudrnaté vlasy. Dodnes žijí způsobem kamenného věku – loví ryby, kraby a divokou zvěř, sbírají ovoce a staví jednoduché chýše z palmových listů. Neznají písmo, kovy, zemědělství a dokonce ani oheň. Jejich život je dokonale přizpůsobený tropickému prostředí a zdá se, že jim moderní svět nechybí.
Co dělá Sentinelce tak výjimečnými, je jejich naprosté odmítnutí kontaktu s vnějším světem. Každý pokus o přiblížení na ostrov končí stejně – varovnými šípy. Nezáleží zda jde o vědce, novináře nebo zvědavé turisty – Sentinelci brání své území s neuvěřitelnou rozhodností.
Indická vláda proto vyhlásila přísnou zónu ochrany. Přiblížit se k ostrovu na méně než 5 kilometrů je přísně zakázáno. Důvodem není jen ochrana domorodců před vetřelci, ale také před běžnými nemocemi vůči nimž nejsou Sentinelci imunní a mohly by pro ně být smrtelné. A také tím chrání před jistou smrtí ty, kteří by chtěli ostrov navštívit.
V 70. a 80. letech 20. století se indická vláda několikrát pokusila o navázání přátelského kontaktu. Výpravy přinášely dary – kokosové ořechy, nářadí či zrcátka. Sentinelci je sice někdy přijali, ale jakýkoli pokus o přiblížení lidí končil agresivní reakcí. Po roce 1997 byly veškeré tyto pokusy zastaveny.
V roce 1974 si to ke břehům ostrova v doprovodu antropologů a hrstky policistů namířil filmový štáb kanálu National Geographic s cílem natočit o záhadných domorodcích televizní dokument.
Přestože byla jejich loď obtěžkána dary v podobě kokosů, oblečení, nádobí a nožů, museli vzít filmaři nohy na ramena ještě před vyloděním. Sentinelci sice všechny užitečné předměty vhozené do vody posbírali o setkání s cizinci ale žádný zájem neprojevili. Naopak.
Samotnému režisérovi se podařilo uprchnout na poslední chvíli s šípem zabodnutým hluboko ve stehně!
O sedm let později se dostala do velkých potíží i nákladní loď Primrose, která uvízla na útesu nedaleko ostrova. Než se námořníci stačili pořádně rozkoukat, na pláži se to ihned začalo hemžit domorodci, kteří naskakovali do lodi a třímající v rukou kopí a luky. Kapitán neváhal ani vtěřinu a zavolal vysílačkou o pomoc – před jistou smrtí jeho posádku zachránilo bleskurychlé vypravení vrtulníku. Vrak lodi u severního pobřeží ostrova můžeme prostřednictvím internetové aplikace Mapy Google pozorovat dodnes.
Když ostrov v roce 2004 zasáhlo ničivé tsunami, vědci se obávali, že kmen mohl být vyhlazen. Letecké snímky však brzy ukázaly, že Sentinelci přežili a dokonce stříleli šípy na vrtulník, který přiletěl zkontrolovat situaci.
V roce 2018 se do médií dostal případ mladého amerického misionáře Johna Allena Chaua, který se pokusil na ostrov nelegálně vstoupit, aby domorodcům šířil křesťanskou víru a poznal jejich způsob života.
I přes zákaz přiblížit se k ostrovu, se mu podařilo přemluvit skupinu místních rybářů, kteří ho za úplatek 25 000 indických rupií (necelých 8 000 korun) dopravili asi 500–700 metrů od pobřeží.
Když se John dostal na ostrov, tak s nadějí v hlase na Sentinelce volal:
„Jmenuji se John. Miluji vás a Ježíš vás miluje také!“
Ti však o jeho učení ani dary v podobě fotbalového míče a čerstvých ryb absolutně nestáli. Než se nadál, snesla se na něj salva ostrých šípů a rybáři už jen bezmocně sledovali, jak mu domorodci kolem krku uvazují lano a vláčí jeho tělo po pláži, kde ho na druhý den spatřili ležet bez života. Zabitím Johna Sentinelci znovu potvrdili, že si přejí zůstat sami a nikým nerušeni.
Sentinelci tak dodnes představují živoucí okno do minulosti. Jsou symbolem kulturní rozmanitosti i připomínkou toho, že ne všechny lidské kultury touží po pokroku nebo globalizaci. Jejich způsob života je důkazem, že lze žít v souladu s přírodou – bez elektřiny, internetu i moderního světa.
Sentinelci jsou záhadou, kterou bychom se měli učit respektovat a ne odhalovat. Jejich rozhodnutí žít mimo náš svět je projevem svobody, kterou bychom jim měli zachovat. Na planetě, která se zdá být prozkoumaná do posledního kouta, je Severní Sentinel připomínkou, že tajemství stále existují a některá z nich by měla zůstat nedotčená.
Zdroje:
www.wikipedia.org
www.lifee.cz
www.epochalnisvet.cz
