Článek
V jihozápadní části mexického státu Chihuahua se rozprostírá Barranca del Cobre, což znamená „Měděný kaňon“, kde žije nejvíce příslušníků indiánského kmene Tarahumara. Jejich počet se pohybuje mezi 50 - 70 tisíci příslušníky. Tarahumarové sami sebe nazývají Rarámuri, což v překladu znamená běžci.
Jejich území je nepřístupné a izolované, proto si uchovali původní genofond a kulturu ve větší míře než kterákoliv jiná skupina původních obyvatel Mexika. Příslušníci kmene Tarahumara se pohybují mezi dvěmi kontrastními klimaty Sierra Madre. Oblast pohoří Tarahumara je rozdělena na hory a stále zelené lesy a na údolí, která jdou od mírného pásu k tropickému. Teploty se pohybují v rozmezí od -10 °C v zimě až do 40 °C v létě. V silných mrazech mohou teploty klesnout až k -20 °C.
Hory s velmi chladným podnebím jim poskytují dřevo a půdu k pasení ovcí, skotu a koz. Také se tam pěstuje pšenice a rýže. Naopak život v údolí kaňonu nabízí tropické klima, které umožňuje pěstování ovocných stromů a tabáku. V dobách krutých zim mnoho Rarámuri migrují do nížin, aby se spolu s jejich zvířaty vyhnuli mrazům.
Mnoho Tarahumarů bydlí dosud v jeskyních, jiní zase v dřevěných nebo kamenných domečcích, které jsou na míle vzdálené představám o moderní domácnosti. Jejich osady jsou rozptýlené. Jedná se o skupiny domů zvané ranchos. Každý dům má pokoj a je postaven z kamene nebo ze dřeva.
Typický domek příslušníků kmene Tarahumara
Hlavní plodinou, kterou Tarahumarové pěstují a konzumují je kukuřice. Ta se spotřebuje ve formě tortil, tamales, atolu nebo kukuřičné kaše. Vyrábí se z ní i pivo zvané tesgüino.
Dále pěstují pšenici a ovoce (jablka, meruňky, fíky a pomeranče). Maso tvoří pouze 5 % jejich stravy, jde většinou o ryby, kuřata a veverky. Jen při slavnostních příležitostech konzumují dobytek. Základním energetickým nápojem je iskiate, což jsou chia semínka smíchaná s vodou a limetkovou šťávou.
Mezi jejich hlavní řemesla patří výroba keramiky, přikrývek a košíků. Svojí ekonomickou situaci si vylepšují právě prodejem těchto výrobků návštěvníkům. Tarahumarové jako jedno z mála etnik přijali za své náboženství katolicismus.
Nedílnou součástí společenského života Rarámuri je běh, víra, hudba a tanec. Tito mimořádně zdrženliví a ostýchaví lidé se vyhýbají kontaktu s vnějším světem. Oplývají neuvěřitelnou vytrvalostí, jelikož je tvrdé přírodní podmínky nutí k neustálé migraci.
A právě běh je nejunikátnější schopností tohoto indiánského kmene. Dokáží běžet bez odpočinku až dva dny. Běžně překonávají 200 i více kilometrů, a to pouze v jejich tradičních sandálech huaraches, které se vyrábějí ze starých pneumatik a kožených pásků.
Sandály Tarahumarů. Muži mají místo šňůrek kožené pásky.
Tarahumarové svým dětem říkají:
„Žiješ, protože tvůj otec dokázal uštvat jelena. On žije, protože jeho děd dokázal utéct Apačům na koních. Žijeme, protože jsme rychlí a vytrvalí.“
Tarahumarové mají rozsáhlé znalosti o území, které zabírají. Mohou lovit rychlá zvířata, jako jsou veverky a jeleni. V případě jelena běži za ním, dokud se zvíře neunaví. Jsou to také dobří potápěči. Chtějí-li rybu, skočí do řeky a chytí ji rukama.
Běh je pro ně stejně přirozený jako dýchání. Je nedílnou součástí jejich společenského života. Běhají s nesmírnou radostí v srdci a s širokým úsměvem na rtech. Běh je pro ně zábava plná radosti a smíchu.
Tarahumarové
Dlouho Tarahumary nikdo nedokázal přesvědčit k účasti na oficiálních běžeckých závodech. Až v roce 1968 je Mexiko postavilo na start olympijského maratónu, jenže indiánští běžci nechápali, proč by měli s někým závodit a žádného úspěchu nedosáhli.
V roce 2012 se María Salomé z kmene Tarahumarů zúčastnila ženského závodu na 10 kilometrů v souvislosti s mezinárodním maratonem 2012 sponzorovaným Oxxo, velkým řetězcem obchodů se smíšeným zbožím. Maraton suverénně vyhrála, bez jakéhokoli profesionálního běžeckého oblečení nebo přípravy s trenéry. Jen s rozpuštěnými vlasy, volných šatech a v typických sandálech.
V roce 2022 se přírodní běžci Antonio a Talina Ramirezovi z kmene Tarahumara zapsali do historie Moravského ultramaratonu, kterého se oba zúčastnili. Po stezkách ve svých kaňonech jsou vytrvalci zvyklí běhat v řemínkových sandálech. V Evropě však museli nazout klasické běžecké boty, což se na nich těžce podepsalo.
Od druhé etapy Moravského ultramaratonu bojoval Antonio s puchýři a Talina se zraněním palce. Přesto předvedli parádní výkony. Tarahumarové neběhají závody pro medaile, ale jen, když to má pro ně hmotný význam. Například pořídit si za to pro svou komunitu mnohem více kukuřice, než co se jim podaří vypěstovat.
V posledních desetiletích vážně ohrožuje jejich tradiční způsob života extrémní sucho, těžba dřeva a nerostných surovin i nelítostná válka drogových kartelů.
Zdroje:
https://www.planetalidi.cz/kmen-tarahumara
https://zemesveta.cz/tarahumarove/
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Tarahumarov%C3%A9
https://www.lideazeme.cz/clanek/lideazeme-cz-poznavame-zajimava-mista/102342/tarahumarove-indiany-z-medeneho-kanonu-proslavil-zejmena-tradicni-zpusob-behu-na-dlouhe-vzdalenosti.html
https://www.kabinetkuriozit.eu/legendarni-narod-bezcu/
https://cs.thpanorama.com/articles/cultura-general/tarahumaras-caractersticas-alimentacin-lengua-costumbres.html
https://www.idnes.cz/sport/atletika/moravsky-ultramraton-tarahumarove-antonio-talina-ramirezovi.A220709_081549_atletika_mama
