Článek
Zlo je špatné, ale upřímně, trocha zla je v každém z nás. Všichni se občas chováme špatně, sobecky a bez empatie. To, co je považováno za zlé chování, může mít různé podoby. Od drobných poznámek, které zraňují city, až po hluboké a systematické projevy nenávisti, násilí nebo diskriminace.
Lidé jsou od přírody složití tvorové a důvodů, proč se k sobě chovají nepřátelsky, je mnoho. Lidská mysl je utvářena nejen genetickou výbavou, ake také vlivem prostředí, ve kterém vyrůstá a žije. Přirozené emoce jako závist, nenávist a hněv zažíváme všichni. V některých případech však mohou být vyjádřeny způsobem, který druhé velmi zraňuje. Cítí-li se dotyčný ohrožený, frustrovaný či nejistý může použít zlobu jako obranný mechanismus k vypořádání se se svojí slabostí a beznadějí. Tuto zlobu si dost často vybíjejí na lidech, kteří nejsou její hlavní příčinou.
Velký vliv na zlo má také společnost a kultura, která významně formuje vnímání dobra a zla. V důsledku konkurenčního prostředí, tlaku na výkon a neustálým porovnáváním se s ostatními, může docházet ke konfliktům mezi lidmi. Negativní vzorce chování, jež kladou důraz na individualismus a úspěch na úkor spolupráce a empatie, mají mnohdy média, sociální sítě a populární kultura.
Jsou-li lidé vystaveni neustálému obrazu úspěchu, bohatství a moci, mouhou se cítit méněcennými, což může vést k závisti, hněvu a dalším negativním emocím. A právě třeba šikana bývá důsledkem těchto tlaků, kdy dotyčný má nízké sebevědomí, cítí se frustrovaný a hledá způsob, jak si potvrdit svojí hodnotu a to tím, že druhé zraňuje.
Dalším z důvodů, proč jsou lidé zlí, může být nedostatek empatie, tedy schopnosti vcítit se do pocitů druhých. U každého člověka je empatie různě rozvinuta. Dítě, které vyrůstá ve zlém a násilnickém prostředí, může mít potíže s rozpoznáváním emocí druhých. Tyto své naučené vzorce považuje za normální a může je přenášet a také dost často přenáší do budoucích vztahů. S tím souvisí i výchova dětí. Dobří rodiče učí své děti, aby byly k druhým milý. Pokud na ně však byli rodiče protivní a zlí, pak se tomuto chování naučili právě od nich a považují to za normální. Takové děti v podstatě neví, jak nebýt zlé.
Dalším aspektem, který nelze opomenout je otázka moci a síly. Lidé často zle jednají ve snaze získat si nebo udržet moc nad druhými. V takových případech může být zlo plánované a chladnokrevné, motivované sobectvím nebo touhou po zisku a nikoliv pouze impulzivní reakcí na negativní emoce. Jde o vědomé rozhodnutí jedince jednat ve svůj prospěch na úkor druhých a často bývá takové jednání velice zničující.
Svojí důležitou roli zlého chování hraje též nízké sebevědomí. Nemá-li dotyčný rád sám sebe, těžko může mít rád ostatní a navíc k nim být ještě milý. Někteří zlí lidé prostě nemají druhé lidi rádi. Své negativní emoce nosí stále v sobě a když jsou poté na druhé zlí, tak se najednou cítí lépe.
Dalším původcem zla je žárlivost. Pokud budou druhé vnímat, že jsou lepší než oni, budou je chtít srazit na svojí úroveň. Myslí si, že to dokáží tím, když budou na druhé zlí.
Stejně tak má na zlo vliv i nízká emoční inteligence. Lidé s nízkou emoční inteligencí neumí zvládat své emoce a nechají je, aby řídili jejich chování. Tito lidé neumí zvládat svůj hněv a proto ho používají k ubližování druhých.
Zlí lidé absolutně nerespektují druhé a neřídí se pravidlem, chovat se k druhým tak, jak byste chtěli, aby se chovali k vám. K ostatním se prostě chovají, jak se jim zachce a nepřemýšlí nad tím, jak špatné jejich chování je.
Zlo se skrývá všude kolem nás, ale i v nás samotných. Proto buďme velmi ostražití nejen ke zlu kolem nás, ale i v sobě samému. Naše vnitřní zlo je potřeba bedlivě zkoumat a držet na uzdě. Je třeba hledat příčiny, proč se někdy chováme tak, že druhým ubližujeme. Pokud budete vést se svým svědomím dialog a budete hledat cesty k přiměřenému vyjadřování svých potřeb a postojů, můžete zůstat v klidu. Mezi zlé lidi nepatříte.
Co se týče zla kolem nás, tomu je potřeba se vymezit. Čím více jsme ve styku se zlem, tím větší je pravděpodobnost, že i my budeme zlí. Ne nadarmo se říká:
„Vyhni se zlu.“
Je to nejlepší možné řešení, jak se vypořádat se zlým člověkem a nezatáhnout do toho i sebe. Ne vždy je však tato varianta možná. Pak přichází na řadu doporučení amerického psychologa M. Scotta Pecka, který se lidským zlem zabýval velkou část svého života a to spočívá, čelit zlu dobrem. Zlo je podle Pecka jako nemoc a je nutné ho léčit. A jak jinak než právě dobrem. Přítomnost zla mezi lidmi může proto souviset s nedostatkem dobra. Proto šiřme kolem sebe dobro, aby zlo nemělo nejmenší šanci.
Zdroje:
Zoom.iprima.cz
Tavia.cz
Nicneninahoda.cz
Gulu.cz
Mzone.cz
