Článek
V Japonsku jim začali říkat hikikomori. Lidé, kteří se dobrovolně stáhli ze společnosti. Fenomén, který začal jako okrajový problém, dnes podle odborníků odhaluje hlubší krizi moderní společnosti: osamělost, tlak na výkon a život odehrávající se za obrazovkou.
Dveře do jeho pokoje zůstávají zavřené už osm let. Matka nechává jídlo na chodbě. Někdy ho sní. Někdy zůstane tác do rána nedotčený. Třicetiletý muž z předměstí Tokia téměř nevychází ven. Přes den spí, v noci sleduje videa, hraje hry nebo mlčky prochází internet. S rodiči komunikuje jen několika slovy.
To je obraz mnohých mladých lidí, pro které v Japonsku existuje výraz hikikomori, což doslova znamená „stažení se dovnitř“. Podle definice japonského ministerstva zdravotnictví jde o lidi, kteří se minimálně šest měsíců vyhýbají škole, práci i sociálním kontaktům a většinu času tráví izolovaně doma.
Původně byl fenomén spojován hlavně s dospívajícími chlapci. Dnes se ale týká i dospělých mužů a žen. Někteří neopustí byt celé roky.
Před dvaceti lety tomu přitom bylo jinak. Fenomén hikikomori teprve začínal, vzpomíná psychiatr Tamaki Saito, který se této problematice věnuje. Zkraje 90. let začalo navštěvovat Saitovu psychiatrii stále více zoufalých rodičů, kteří hledali pomoc pro své děti, převážně syny. Většina z nich měla podobné obtíže. Opustili školu a začali se skrývat před světem. Zavřeni ve svých pokojících strávili klidně i rok.
Ačkoliv to může vypadat jako typická pubertální lenost, válet se doma, vykašlat se na školu a ignorovat rodiče, není tomu tak. Saito varuje před zlehčováním situace. Tito lidé trpí různými sociálními strachy a jsou zcela paralyzováni.
„Duševně se trýzní. Chtějí jít ven, najít si kamarády, zamilovat se, ale nemohou,“ popisuje Saito.
Podle něj se problém hikikomori týká až milionu lidí a věk těchto lidí se zvýšil z 21 let na 32 let. A proč k tomuto jevu dochází?
Důvod bývá málokdy jen jeden. Spouštěčem může být běžný moment v životě. Špatné známky ve škole, zlomené srdce, ale i samotný pocit vyloučení nebo tlaky ve společnosti. Někteří zažili šikanu. Jiní nezvládli školní nebo pracovní tlak. Další propadli úzkostem, depresím nebo pocitu selhání.
V Japonsku jsou nároky mnohdy velmi vysoké, příliš se klade důraz na úspěch a slabost se moc nepřipouští. V japonské společnosti, která dlouhodobě staví na výkonu, disciplíně a společenských očekáváních, může být neúspěch vnímán jako osobní katastrofa. Pak už je to jen krůček k útěku před tlakem.
Právě proto odborníci upozorňují, že hikikomori není pouze psychická diagnóza, ale i sociální fenomén.
Internet a digitální technologie přitom izolaci usnadňují. Člověk dnes může přežít téměř bez kontaktu s okolím — objednat si jídlo, komunikovat online nebo trávit celé noci ve virtuálním světě.
Tito lidé pak tráví uzavřeni doma i roky a realitu postupně nahrazují online prostředím. Pandemie covidu navíc podle odborníků mnohé případy ještě prohloubila.
Největší tíhu často nesou rodiče, hlavně matky, které čekají. V mnoha rodinách se o problému nemluví. Existuje stud i pocit viny. Rodiče stárnou a bojí se otázky, co se stane s jejich dítětem, až jednou nebudou naživu.
Proto také vznikly v Japonsku specializované organizace, které se snaží izolované lidi vrátit do života. Někdy prostřednictvím psychologů, jindy pomocí neobvyklých metod.
Jednou z těchto metod je projekt takzvaných „rent-a-sister“ — žen, které pravidelně navštěvují mladé hikikomori a trpělivě se pokoušejí navázat kontakt. Někdy trvá měsíce, než se dveře pokoje vůbec poprvé otevřou.
Samota už však není jen japonský problém. Přestože termín vznikl v Japonsku, podobné případy dnes odborníci sledují i v Jižní Koreji, Evropě nebo Spojených státech.
Sociální izolace mladých lidí roste napříč vyspělým světem. Přibývá těch, kteří nechodí do školy, nepracují a tráví většinu času online. Pandemie, ekonomická nejistota i tlak sociálních sítí problém ještě zvýraznily.
Hikikomori tak možná není exotická japonská zvláštnost, ale předzvěst budoucnosti moderních společností. Budoucnosti, ve které bude stále těžší poznat rozdíl mezi samotou a zmizením.
Možná i vy znáte někoho s tímto problémem a je možné, že ho máte doma. Důležité je problém nezlehčovat, sám totiž jen tak nevymizí a bez odborné pomoci a hlavně pomoci těch nejbližších se dotyční hikikomori neobejdou. Je to běh na dlouhou trať, ale každý, byť drobný úspěch, je úspěchem. A právě pomoc a pochopení nejbližších je klíčové.
Zdroje:
Wikipedia.org
Ct24.ceskatelevize.cz
Plus.rozhlas.cz
Reflex.cz
Idnes.cz
Bbc.com
Telegraph.co.uk
