Článek
Mnoho lidí, kteří se ocitli v blízkosti smrti uvádí, že zatímco se je doktoři snažili přivést zpět k životu resuscitací, oni zažívali uvědomění a silné, jasné zážitky.
Časté je vnímání, jak se oddělují od těla, vznáší se nad ním a vše pozorují z výšky. U mnohých z nich dochází k hodnocení a rekapitulaci jejich dosavadního života a vztahů. Danou událost pozorují bez bolesti a úzkosti. Tyto zážitky byly často brány jako iluze, halucinace nebo dokonce jako sny. Z nedávné studie však vyplývá, že mohou existovat mimořádné zážitky, které by mohly být měřitelné a daly se zkoumat.
„Během srdeční zástavy může docházet k vědomí, uvědomění a kognitivním procesům. Objevení se normálního EEG (elektroencefalografie) může zrcadlit obnovení síťové kognitivní aktivity a biomarker vědomí, lucidity a RED (autentické zážitky blízké smrti),“ uvádí závěr studie.
Vědci z NYU Grossman School of Medicine, kteří se zabývali souvislostí mezi kognitivní aktivitou a vědomím během srdeční zástavy zjistili, že někteří lidé oživení kardiopulmonální resuscitaci (KPR) měli jasné vzpomínky na smrt poté, co se jim srdce zastavilo až na hodinu. V době, kdy byli v bezvědomí, se u nich vyskytovaly mozkové vzorce spojené s myšlením a pamětí.
„Ačkoli si lékaři dlouho mysleli, že mozek utrpí trvalé poškození asi 10 minut poté, co mu srdce přestane dodávat kyslík, naše práce zjistila, že mozek může vykazovat známky elektrické obnovy dlouho do probíhající KPR,“ uvedl hlavní autor studie Sam Parnia docent na katedře medicíny na NYU Langone Health.
Zážitky lidí jsou fascinující
Zážitky lidí, kteří si prošli klinickou smrtí, jsou fascinující. I když se v něčem liší, jsou si v mnohém podobné a ve většině případů dochází k přehodnocení svého života a ke zlepšení sebe sama. Což dokazuje jeden z mnoha případů.
„V jednom případě byl muž alkoholik a týral svou ženu. Po NDE se stal ve všech směrech laskavým člověkem. Nepil, byl ke své ženě dobrý, pomáhal ostatním. Například spěchal do New Orleans, aby tam přiložil ruku k dílu po spoušti napáchané hurikánem Katrina,“ řekl dr. Grayson, který se zabýval výzkumem tohoto fenoménu.
Další z pacientů, který byl součástí studie a prodělal srdeční zástavu, popisuje svojí zkušenost s klinickou smrtí takto:
„Vzpomínám si na bytost ze světla… stála blízko mě. Tyčila se nade mnou jako velká věž síly, ale vyzařovala jen teplo a lásku… Zachytil jsem záblesky svého života a cítil jsem hrdost, lásku, radost a smutek, které se do mě vlévaly.“
„Každý obrázek byl o mně, ale z pohledu bytosti, která u mne stála nebo přihlížela… Byly mi ukázány důsledky mého života, tisíce lidí, se kterými jsem komunikoval, a cítil jsem to, co oni cítili ke mně, viděl jsem jejich život a jak jsem je ovlivnil. Dále jsem viděl důsledky svého života a vliv mých činů.“
Většina respondentů z průzkumu, mezi nimiž byli i lidé z řad právníků, lékařů, sester, vědců uvedla, že jejich zkušenost s NDE byla skutečná. Toto zjištění vzhledem k vysokému procentu osob naznačuje, že ti, kteří klinickou smrt neprožili, by měli být velice opatrní při označování NDE jako neskutečné, uvádí studie.
Ohromující zážitek ženy z Arizony
Velmi skutečný a ohromující zážitek měla žena z Arizony, které se srdce zastavilo na dlouhých 27 minut.
Její první slova po probuzení, které načmárala na papír byla: „Je to skutečné.“
Žena dále uvádí, že viděla Boha v nebi a byl to právě on, který jí zprostředkoval tento zážitek a uvedl jí zpět do života.
„Byla jsem před tváří Boží. Stane se to jednomu z milionu a Bůh se z nějakého důvodu rozhodl, abych to udělala,“ řekla Tina Hinesová, která si předsevzala šířit své svědectví dál. Její zkušenost je ohromující.
„Za těch 27 minut, kdy jsem byla mrtvá, neměli žádné známky života – žádné dýchání, žádný tep, co by se ukazoval na monitoru. Nepotřebovala jsem, aby se tohle (zážitek blízké smrti) stalo, abych uvěřila, že Bůh je skutečný a že nebe je skutečné. Vždycky jsem tomu věřila, hluboce a nadšeně. Ale Bůh mi to dal jako dar, abych se o to mohla dál podělit,“ uvedla Hinesová, která utrpěla náhlou srdeční zástavu a byla resuscitována.
„Spousta lidí chce vědět: ‚Viděla jsi svou rodinu? Viděl jsi své mazlíčky, kteří zemřeli?‘ Neviděla jsem nic kromě Ježíše. Nebyla tam žádná slova, byla to jen přítomnost Ježíše, který byl se mnou – viděla jsem tvář mého krásného Spasitele. Jeho krásná, úžasná tvář byla přede mnou. Jen On a já tam spolu, s Jeho pažemi nataženými ke mně a zcela otevřenými, které mě přitahují k sobě. Jen jsme se na sebe podívali. Nebyla tam žádná slova, byla to jen ta přítomnost. Opravdu mě oslepila ta žlutá, jasně žlutá, která tam byla a světla, která vycházela zpoza Něj.“
Zatímco nevěřící nebo lékaři mohou tvrdit, že mohlo jít o halucinace z důvodu ztráty kyslíku, ona ví, že nepřehání a že byl zážitek skutečný.
„Viděla jsem Ježíše tváří v tvář s nataženýma rukama, který mi jen poskytoval útěchu, žádnou bolest, žádné trauma, žádné drama,“ řekla. „Pak mě poslal zpátky.“
Příběh ateistky neuroložky
Bettina Peyton byla celý život ateistkou. Jako dítěti jí její otec řekl, že po smrti nic není. Později, když se stala lékařkou, jí bylo vštěpováno že smrt je nepřítel, proti kterému je třeba za každou cenu bojovat. Neměla důvod tomu nevěřit.
Do nemocnice přicházela spousta pacientů, kteří potřebovali resuscitaci a málo z nich odešlo živých. Při pohledu na ně si Bettina Peyton kladla otázku, zda jsou při vědomí nebo si uvědomují čím procházejí než upadnou v zapomnění.
A pak si nečekaně prošla stejnou zkušeností.
Její druhé těhotenství mělo komplikovaný průběh. Hrozilo jí velké riziko ztráty krve a ona věděla, že jí bude muset být proveden přesný císařský řez, při kterém se protrhne i placenta. V sedmém měsíci začala krvácet a byla převezena do nemocnice, kde před 2 lety ukončila svůj výcvik.
Před uspáním ještě žertovala s anesteziologem, pak upadla do bezvědomí.
I když byla v bezvědomí, slyšela slova lékaře: „Má příliš nízký krevní tlak!“.
Přesto, že byla Peyton pod narkózou, byla bdělejší a uvědomělejší než kdy jindy. Byl to zázračný stav, který vůbec nebyl děsivý. Pak uslyšela chirurga jak říká, že dítě je pryč a anesteziologa, jak jí klesl krevní tlak na nulu. Následně jí přestalo bít srdce.
To už vše sledovala zvenčí svého těla shora pokoje. Viděla své bledé tělo, jak je na něm prováděna resuscitace.
„Překvapivě místo toho, abych se bála, pozoruji dění s neobyčejným klidem, i když si uvědomuji, že umírám,“ uvedla Peyton.
Myslela si, že zmizí do nicoty, ale místo toho ucítila proud energie, který jí vtáhl do temného, rozlehlého prostoru, do kterého neviděla. Ocitla se v nekonečné tmě, která ovšem byla zářivá a fascinující.
„Ohromující krása, bezmezné, zářivé světlo. Kamkoliv se otočím, hledí na mě toto světlo. Poznává mě. Je vědomé,“ pravila. „Vševědoucí, všemocné, pulzující možnostmi.“
Pocítila dokonalý klid. Poté se ozval hlas a třikrát řekl: „Musíš žít.“
Všimla si mnohotvárného pestrobarevného světla, ve kterém viděla všechny scény svého života, které se odehrávaly současně. Poté obdržela vědomosti, jak se vrátit zpět a v mžiku se ocitla zpět v nemocnici, kde viděla kolegy, které zacvičovala, jak běží pomoci s resuscitací.
Cítila, jak si pomysleli, že už je pryč. Sama si to také myslela. Její tělo bylo bezvládné a bez krve. Z vševidoucí perspektivy viděla, jak jí z nitra těla sahá starší chirurg do středu a nachází aortu. Světlo, které přišlo zpět s ní, exploduje skrze její tělo, které vyzařovalo světlo a ona cítila jen lásku.
Když se probrala z bezvědomí, první slova, která slyšela, byla: „Máte překrásnou holčičku a je v pořádku“.
Po pěti dnech byla i s miminkem propuštěna domů a její život už nebyl stejný.
„Přišla jsem do nemocnice jako uzavřený skeptik, který byl často cynický a vyšla jsem z ní ohromená, probuzená do posvátného základu veškeré existence,“ odvětila.
Její život se v důsledku prožitku blízké smrti změnil. Nejenže jí přivedl na cestu meditace, ale také jí dodal odvahu vzít si delší dovolenou, vrátit se domů, vychovávat děti a změnit kariéru. Rozhodla se věnovat výhradně péči o pacienty na sklonku života. Pomohla založit a řídit jedno z prvních nejmodernějších lůžkových hospicových zařízení v Nové Anglii.
„Můj zážitek byl dokonalým tréninkem pro péči o pacienty na sklonku života,“ dodala Payton.
I když se se zážitkem smrti nějakou dobu vyrovnávala, její život a pohled na svět se zlepšil. Stala se klidnější, uvolněnější, přirozenější a více usměvavá.
Anketa
Zdroj: wwww.epochtimes.cz
