Život s talířem ve rtu a puškou v ruce: Tradice kmene Surmi

Těžko přístupnou oblast poblíž řeky Omo v Etiopii obývá izolovaný, hrdý, drsný a houževnatý kmen Surmi (nebo Suri) patřící k nejpůvodnějším etnickým skupinám v Etiopii. Jejich přesný počet není znám.

Surmové žijí ve vesnicích postavených z chýší, které mívají 40 až 2500 obyvatel. Primitivní chatrče kruhového půdorysu jsou postavené z dřevěných kůlů, větví, travin a z dálky vypadají jako stohy slámy do nichž se vstupuje po kolenou. Uvnitř je ohniště, které slouží pro přípravu jídla a kouř chrání interiér před všudypřítomnými komáry.

Kromě lovu za pomoci vycvičených psů, sběrem plodů, pěstováním kukuřice, fazolí a čiroku se převážně zabývají pastevectvím. Krávy jsou považovány za symbol bohatství, urozenosti a společenského postavení.

Nákup těchto zvířat jim umožňuje zlato, kterého je v oblasti obývajícího Surmi dostatek. Přišli také na to, že za zlato se dají nakoupit i střelné zbraně a munice, které nakupují z nedalekého Súdánu. Zbraně slouží nejen ke snadnějšímu získávání zvířectva, ale také před obranou proti cizím nepřátelům a to hlavně kmene Nyangatom, se kterým jsou již dvacet let ve válce. Bojují o vodu, pastviny, ženy a hrdost. Ruské samopaly AK-47 jsou dnes nedílnou součástí výbavy mladých mužů.

Díky izolovanosti a špatné přístupnosti jejich osad v kopcích jsou ušetřeny pohledům zvědavých turistů, kteří sem zavítají o mnoho méně, než k ostatním kmenům jižní Etiopie. Stejně jako všude v jižní Etiopii i tady se za vše platí. Za vstup do vesnice, za přespání, za ozbrojený doprovod, za focení, za sledování rituálů.

Společnost kmene Surmi je rozdělena podle věkových skupin. Nejmladší skupina chlapců se jmenuje tagey. Ti ještě nemají žádné povinnosti, jsou jen vedeni k samostatnosti a od osmi let se podílejí na pastvě dobytka.

Druhou věkovou skupinou zvanou rora jsou mladí muži, kteří mohou nosit zbraň a účastnit se bojového rituálu donga. Třetí skupinou je rada starších zvaná bara, která rozhoduje o chodu společnosti.

Základní jednotkou je rodina a muž může mít více manželek. Záleží na tom, jak je bohatý. Bohatství určuje velikost stáda dobyta. V době nepřítomnosti muže, který bývá dlouhé dny na pastvinách, má výsadní postavení před ostatními první manželka, která o všem rozhoduje. Ženy se starají o vesnici, děti, úrodu a domácnost.

Manželství je povoleno uzavřít pouze mezi rozdílnými klany. Oproti jiným kmenům si může dívka vybrat chlapce podle svého srdce. Nejčastěji se tak děje po bojovém rituálu donga, kdy se zadívá do svého hrdiny.

Pokud jsou sympatie vzájemné, začne se vyjednávat o ceně nevěsty. Platí se ve formě dobytka, případně jídla, zbraní a nábojů. Jedna dívka může stát i 60 krav, jiná 20 krav a kalašnikov k tomu. Dívka se po svatbě stěhuje do vesnice manžela. Láska se tam však moc nenosí, muži si ženu koupili, tak proč by ji měli milovat. Předsvatební sex je u kmene Surmi povolen.

Nejpozoruhodnější jsou však jejich rituály a zvyky. Nejvýraznějším zvykem žen je nošení talířů ve spodním rtu. Čím větší talířek, tím je dívka více žádaná a stojí při sňatku více krav. Alespoň v minulosti tomu tak bylo. Dnes si může dívka vybrat, zda chce podstoupit tento bolestivý rituál, který se většinou provádí po první menstruaci dívky a slouží jako iniciační rituál dospělosti.

Samotný proces není nikterak příjemný. Dívce jsou nejdříve kamenem vyraženy dva nebo čtyři spodní přední zuby. Poté se spodní ret probodne dřevěným kolíkem, který se později nahradí větším dřevěným špalíkem. V pozdější fázi se špalík vymění za hliněný talířek, který se postupně zvětšuje. Talířek ve rtu je součástí jejich krásy hlavně při důležitých událostech. Z důvodu praktičnosti ho v soukromí příliš nenosí. Mluvit a jíst s talířkem ve rtu je obtížné. Malé disky si dávají i do ušního lalůčku.

Iniciační rituál dospělosti u chlapců spočívá nejen v obřízce, nošení oštěpu, dřevěného nebo koženého štítu a podkovovitého nárameníku s nožem, ale kandidáti dostávají podřadnou práci od stařešinů, musí hladovět a někdy bývají dokonce bičováni, dokud nezačnou krvácet. Rituál se v určitých podobách opakuje co dvacet nebo třicet let.

Další trvalou úpravou těla je skarifikace. Provádí se pomocí zářezů do kůže, do které se nejprve vyryje požadovaný ornament. Pak se vezme trn akácie, kterým se kůže napíchne, nazvedne a poté žiletkou udělá zářez. Pro civilizované lidi se při pohledu na tuto proceduru dělá zle. Dívky podstupující skarifikaci však ani nehlesnou. Když je daný ornament vyřezán, nechá se rána několik dní živá. Někteří přikládají bylinky a směsi, aby se rána nehojila a utvořilo se plastické vazivo. Teprve pak je jizva krásná.

Jizvy nemají pouze estetický efekt, ale určují i sociální postavení jedince a důležité životní události. Muži si často zaznamenávají na kůži počet zabitých nepřátel.

Dalším podivuhodným rituálem je pití kravské krve. Mladí chlapci vyberou mladého býka, kterému pomocí provazu zaškrtí krk, aby mu vystoupla vhodná žíla. Šípem speciálně upraveným pro tyto účely trefí vystouplou žílu, ze které ihned vytryskne krev. Tu sbírají do připravené kalabaše. Přesně vědí, kolik krve mohou odebrat. Chlapci se ihned vrhnou do konzumování čerstvé krve. Někdy ji také smíchají s kravským mlékem. Nápoj pijí při dlouhých cestách za pastvou nebo před tradičním bojovým zápasem donga.

Rituální boje donga hrají v životě chlapců zásadní roli. Zápasy donga probíhají za účasti několika klanů. Mladí, svobodní muži tak dokazují svou fyzickou zdatnost a odvahu.

Pravidla jsou jasná. Pomocí zhruba dvoumetrové dřevěné hole musí porazit soupeře z druhé vesnice, ale nesmí nikoho zabít. Téměř při každém konání dongy teče krev. Rány míří kamkoliv a vše sledují rozhodčí. Dopadající rány na holá těla budí hrůzu a doprovází je strašidelný zvuk. Je to tvrdé, drsné a opravdové.

Drsnou atmosféru ješte umocňují občasné výstřely z kalašnikova, bez kterého se nikdo mimo vesnici nevydá. Touha po vítězství je však silnější, než bolest z ran, které sviští vzduchem.
Pokud bojovník spadne na zem, nikdo už na něj nesmí útočit. Nejnebezpečnější jsou zásahy do oblasti žaludku a hlavy, proto se někdy stane, že dojde i k úmrtí. V tom případě je rodina mrtvého odškodněna formou dobytka.

Vítězové boje donga jsou vyzdviženi na nosítkách a začne slavnostní průvod. Dívky jim věnují věnce z korálků jako projev náklonnosti. Po bojích zůstávají chlapcům bolestivé jizvy.

Své drsné zvyky a tradice si kmen Surmi zachovává navzdoru vlivům moderní civilizace, která stále více narušuje jejich přirozené prostředí.


Zdroje:

https://www.planetalidi.cz/clanek-surmove

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Surmov%C3%A9
 
https://www.planetalidi.cz/clanek-ritualni-souboje-donga