Život smrtí nekončí

A proč? Třeba proto, že je moudré znát nástrahy a vyhýbat se nebezpečím. Je moudré využít čas, abychom si mohli udělat názor na to, co nás čeká po smrti. Potom můžeme prožít život kvalitněji, než kdybychom se v životě na toto téma nepřipravili.

Smrt může přijít jako vítr, nečekaně, bez varování. Je bláhové si myslet, že máme dostatek času. Svou budoucnost po smrti bude mít každý takovou, jakou si jí zde na Zemi vytvoří. Hledání pravdy o životě a smrti je zakotveno v jednoduché víře v Ježíše Krista, kterou dokládá i následující fascinující příběh o skutečném prožitku se smrtí.

Tragická nehoda
Jednoho letního dne si vyrazili kamarádi k řece. První skočil do vody, vyplaval na pláž, lehnul si a usnul. Po něm si šel zaskákat druhý. Rozbíhá se, odráží se nohou od břehu, ale najednou mu noha uklouzne a ztrácí rovnováhu… Dopadne krkem na hladinu vody a během vteřiny si nárazem zlomí čtvrtý, pátý a šestý krční obratel. Zlomenina způsobila okamžité ochrnutí celého těla. Najednou nemohl ničím hýbat a začal klesat ke dnu. Zmocnil se ho hrozný pocit beznaděje. Neovládal ruce, tělo, nohy ani hlavu. Uvědomoval si blížící se konec. Smrt byla blízko a on ještě nechtěl umřít. Pak mu došel vzduch.

Je konec!
Otevřel pusu a řekl: „Je konec.“ Najednou se stalo něco podivného. Zjistil, že i když se utopil, tak stále žije. Na dně řeky uviděl ležet své tělo! Ale přitom byl nad ním, kousek od něho. Nepociťoval k němu žádné vazby, jen pocit, že v něm „bydlel“. Byl schopný uvažovat, přemýšlet a cítit.

Setkání
Najednou se začal pohybovat směrem dolů. Ocitl se v tmavém tunelu, kterým byl tažen na druhý konec. Dostal se do nádherného růžovožlutého prostoru. Bylo mu tam velmi příjemně. V tom ucítil, že tam někdo je. Otočil se a zahlédl velké zářící světlo s lidskou bytostí uprostřed. Hned věděl, že je to Ježíš Kristus, i přesto, že o něm nikdy neslyšel a ani neslyšel nikdy nic o Bohu. Do té doby se zajímal pouze o motorky, holky, jídlo a přírodu. Ježíš ho objal a zahrnul ho láskou. Byl to naprosto blažený pocit, který nikdy nezažil a slovy se nedá popsat.
Ježíš odešel. Jemu se před očima odehrálo několik, většinou negativních scén ze svého života. Po chvíli se Ježíš vrátil a zeptal se: „Co chceš říci na svojí obhajobu?“ Nezmohl se však na žádnou odpověď. Dokázal jen mlčet. Cítil se pokořen.

Jako v nebi
Tento pokořující pocit po chvíli odezněl a opět se cítil v „nebi“ velmi dobře. Chtěl tam zůstat a vydat se po jedné z cest před ním. V tom uslyšel Ježíše. „Vrať se! Ještě není tvůj čas.“ On však chtěl zůstat v nebi. Bylo tam nádherně! Proto na výzvu nereagoval. Jenže Ježíš svojí výzvu důrazně zopakoval a poslal ho zpět do svého těla. To už cítil, jak ho kamarád tahá z vody.
Přivolaní lékaři ho zafixovali a odvezli na ARO, kde ho čekala operace a dlouhý boj o život. Díky Bohu těžké chvíle zvládl, ale zůstal kvadruplegikem, tedy s ochrnutým celým tělem od prsou dolů.

Změna
Jeho život se zcela změnil. A to nejen fyzicky. Pochopil, že se musí smířit s Bohem, aby se dostal tam, kde člověk prožívá lásku a neskonalé blaho. Změnil se mu hodnotový žebříček. Kde na první místo dal lásku. Další změnou bylo vnímání smrti a věčného života. Přestal se smrti bát. Ale nejdůležitější bylo poznání, že život smrtí nekončí.

Je toto vůbec možné? Náš rozum nedokáže pochopit něco, co si neumí reálně vysvětlit. Co si nelze ověřit. Co je mimo lidské chápání. To se musí cítit srdcem. Jen srdce dokáže napovědět, kde je pravda a čemu opravdu věřit. Je to něco nepochopitelného, ale zároveň úžasného a fascinujícího.

Nejen z tohoto příběhu, ale i z mnoha dalších, které se opravdu udály na základě vyprávění lidí, co je skutečně prožili, vyplývá jediné. Víra v posmrtný život a víra v Boha mají smysl.

Zdroj: Brožura od Btm.cz - Život smrtí nekončí - Jan Boštík