Článek
Píše se polovina 17. století. Morava je po Třicetileté válce na kolenou, ale v Brně to vře. Zatímco Vídeň spí a Habsburská monarchie se pomalu ale jistě řítí do chudoby, dva vizionáři – Pavel Hynek Morgentaller a Fabián Šebestián Malivský – bijí na poplach. Vidí, jak Francie a Holandsko bohatnou, zatímco my hrajeme druhé housle.
Proč? Protože oni pochopili, jak fungují peníze a výroba. My ne. Tehdejší elita tyto brněnské merkantilisty ignorovala. Výsledek? Staletí zaostávání.
Jeden z okruhu těchto myslitelů (Philipp Wilhelm von Hörnigk - 1640–1714), inspirován brněnským prostředím, tehdy sepsal devatero národohospodářských pravidel. Když si je přečtete dnes, zamrazí vás. Není to historie. Je to přesný popis toho, co děláme špatně v roce 2025.
Budu hodně stručný. Pokud chcete víc detailu, poslechněte si 499. díl pořadu Toulky českou minulostí z archivu Českého rozhlasu.
Devatero, které mělo zachránit stát
Tady je onen recept na bohatství, jak byl formulován před více než 300 lety v díle Österreich über alles, wann es nur will (Rakousko nade vše, jen kdyby chtělo).
Posuďte sami, jak hloupě a brutálně jsme se od něj odchýlili:
- Prozkoumat a vytěžit vlastní zemi: Každá hrouda země se má využít (k pěstování plodin, ne pro soláry a skladištní haly). Žádné zlato ani stříbro nesmí zůstat pod zemí.
- Zpracovat suroviny doma: Všechny suroviny se musí zpracovat v tuzemsku. Hodnota hotového výrobku je totiž mnohonásobně vyšší než hodnota suroviny.
- Lidé jako kapitál: Místní obyvatelstvo se má vést k pracovitosti a řemeslům. Zahálka je nepřípustná, lidí má být tolik, kolik země uživí (a uživí jich hodně).
- Zlato a stříbro nesmí opustit zemi: Peníze musí zůstat v oběhu doma. Nesmí se vyvážet do ciziny, ani "zakopávat do truhel" (a pozor, tehdy neznali Bitcoiny a finanční deriváty, ty se nepočítají, to není hodnota).
- Spokojit se s domácím: Obyvatelé mají kupovat domácí výrobky. Zahraniční luxus je zbytečný a škodlivý (a to ani, kdyby to byl fakt luxus, ne ten aušus, co k nám všichni tlačí, protože u nich doma je neprodejný).
- Za dovoz platit zbožím, ne zlatem: Když už musíme dovážet, vyměňujme to za naše zboží, neplaťme tvrdou měnou.
- Dovážet jen suroviny: Z ciziny vozme jen to, co doma nemáme, a to v surovém stavu. My to tady zpracujeme a prodáme ven dráž.
- Agresivní export: Hledejme dnem i nocí příležitosti, jak prodat naše přebytky cizincům za jejich zlato (a ne do Evropy, kam vyvážíme cca 80 % všeho, ale do celého světa - posílám pozdrav Baťovi).
- Vždy preferovat domácí: I kdyby bylo zahraniční zboží levnější a lepší, kupme to domácí. Peníze zůstanou doma.
Realita 2025: Děláme přesný opak
Pojďme si nalít čistého vína. Jak plníme odkaz našich předků dnes?
- Pravidlo č. 2 (Zpracování doma): Jsme mistři ve vývozu surovin a polotovarů. Vyvážíme surové dřevo, abychom si koupili drahý nábytek z Rakouska nebo stavební dřevo z Číny. Vyvážíme levnou doma vyrobenou elektřinu, abychom ji kupovali z Lipské burzy zpět předraženou kvůli spekulantům. Na Cínovci nám leží lithium – poklad 21. století – a my se donekonečna hádáme, kdo ho vytěží, místo abychom už dávno stavěli státní továrnu na baterie.
- Pravidlo č. 4 (Zákaz vývozu peněz): Z České republiky ročně odteče do zahraničí na dividendách kolem 300 miliard korun. Jsme průtokový ohřívač pro peněženky zahraničních korporací. Koloniální pumpa s hadicí vyvedenou ven. "Naše" banky, operátoři, fabriky i obchody patří cizině. Peníze, které vyděláte vy, končí v Paříži, Vídni, Londýně a kdoví, kde ještě.
- Pravidlo č. 9 (Preference domácího): Český stát vesele ve veřejných zakázkách nakupuje software, auta i služby od nadnárodních gigantů, protože "volný trh" a protože "nejnižší cena". Nechápeme, že koupit o korunu dražší český výrobek se státu vyplatí víc, protože ty peníze se mu vrátí zpátky na daních a mzdách.
Co musíme udělat HNED TEĎ
Především přestaňme čekat na zázrak.
Evropská unie nás nezachrání. Její pravidla „volného trhu“ jsou nastavená pro silné hráče, kteří kapitál mají, ne pro ty, kteří ho potřebují získat a akumulovat. Nenechte se mýlit propagandou - Ukrajině pomáháme (EU) ne proto, že je to správné, ale proto, že potřebujeme další odbytiště, protože postkomunistické státy druhé kategorie jsme už vytěžili.
Musíme se zachránit sami. Tady je krizový plán:
- Stopka odlivu kapitálu: Motivovat firmy daněmi, aby zisk reinvestovaly TADY. Chceš vyvézt miliardu dividend? Zaplať tučnou srážkovou daň. Investuješ ji do české výroby? Neplatíš nic.
- Suroviny jsou naše: Lithium, dřevo, energie. Stát musí mít kontrolu. Zákaz vývozu nezpracovaných strategických surovin. Chceš naše lithium? Postav tady fabriku na baterie, zaměstnej naše lidi, zaplať tady daně.
- Ekonomický patriotismus: Státní zakázky musí preferovat firmy s českým daňovým domicilem. Není to nacionalismus, je to ekonomická nutnost. ("MEAT" princip - Most Economically Advantageous Tender)
Před 350 lety jsme Hörnigkovo devatero ignorovali a stali jsme se periferií. Dnes máme druhou šanci. Možná jednu z posledních. Devatero leží na stole. Je jednoduché. Je logické. A funguje.
Tak co, už se konečně poučíme, nebo budeme dál jen levnou montovnou uprostřed Evropy?
