Článek
Zcela nenápadně, i přes odpor mnohých politiků, se téma klimatické změny a programu Green deal prosazuje do veřejné debaty a voleb do Parlamentu EU. České prostředí zná doposud pouze dva póly debaty: zásadně pro a zásadně proti. Fakta nehrají roli, je to emoční debata na úrovní studijního materiálu neurovědců zkoumajících reakce mozku. Současní politici náležitě poučeni o emočním přístupu občanů k heslům toho náležitě využívají. Pokud se vás politik zeptá, zdali zaplatíte milion korun za elektrické auto, nebo 700 tisíc za hybrid, je jasné co váš mozek ihned řeší: “ Kde na to vezmu?“ Zakřičí mysl každého kdo nakupuje auto za vlastní úspory. A tím je Green deal pro něj vyřízený, i když rozsah programu není zdaleka elektromobilita, ale především udržitelná existence člověka na Zemi. Je o lidském zdraví a možnosti uživit 7,5 miliardy lidí. Je o migraci hladových. Ale dobře cílenou otázkou v kampani odmítá veřejnost diskutovat i o podmínkách v nichž budou žít naše děti. Pro většinu politiků je pohled na průzkumy veřejného mínění a do motoristických časopisů je to jasný imperativ. Green deal je minové pole. A kako vždy, se využije další emoční materiál: je to výmysl Bruselu. Zdůvodnění emotivní prvotní reakce si najdou odpůrci faktů na jakékoliv sociální patformě, kam jej napíši lidé bez náležitého vzdělání a uvedením faktů. Případně obhájci činnosti, která je dnes vysoce zisková, a „nedej Bůh aby to kvůli Zeleným skončilo.“ Zájem určité skupiny, do které patříte, je pro vás určující. Je zde vůbec nějaká cesta k pochopení budoucnosti o níž všichni sice mluví, ale bojí se cokoliv udělat?
Musíme tomu věřit?
Musíme věřit datům Mezinárodního klimatického panelu? Změřeným hodnotám? Můžeme ale nemusíme? Stane se něco? Výrobci aut samozřejmě nejsou nadšeni představou, že je čeká zásadní změna výrobních linek. Ty dosavadní chrlí tradiční modely vyšperkované elektronikou a starou technologii změní jen pod diktátem zákazníků. Pro mnohé je auto stále symbolem společenského statutu. Navíc stát bobtná z daní za pohonné hmoty. A přiznejme si, ignorováním valících se problémů jsme prostě zaspali dobu. Takže diktát se nekoná z mnoha důvodů. Emoce vyvolané politikem vítězí.
Tak obraťme pozornost k jiným problémům nastíněným Green dealem. Můžeme věřit, že např. omezení jedů užitých na ochranu a výnosy plodin, které denně jíme, ohrožuje samotnou existenci zemědělců? Akceptujeme, že se díky klimatickým změnám na našich polích a sadech rozšířily nové druhy plísní a virových onemocnění, které si žádají další dávky jedů? Pravděpodobně to většina lidí ani nevnímá. Nevnímáme šíření invazivních druhů, např. sumečků, kteří mohou zničit druhovou variabilitu našich řek? Masy lumíků, severských hlodavců na našich polích? Cože? Už tak si neumíme poradit s hraboši. Miliardy úporných hlodavců žeroucích vše, co se sežrat dá? Odpověď odpůrců faktů zní, ne! Jak by se mohli rozšířit až sem? Iracionální tvrzení!
Vnucuje se tedy otázka: jak dalece jsme schopni přijímat fakta o důsledcích klimatických změn, které podporujeme a v mnoha případech přímo vytváříme z politickýchči údajně ekonomických důvodů! V prostředí, v němž politici pracují s emocemi, aby byli voleni na dobu několika nejbližších let, tedy času, jež ve vývoji Země představuje nanosekundy, zatím co odstranění škod bude stát obrovské peníze a může trvat století, to zřejmě ani nebude možné! Naše mysl stále popírá fakta která nekorespondují s názorem, který do nás po léta vtloukali. Hodilo se to. Zelení jsou teroristé! Podívejte se na ty šílence z Dětí Země a jejich bojkotování stavby dálnic? Proč se ale nikdo neptá: jak je možné, že soudce najde, věřme i ke své nelibosti, tak závažné chyby v projekci, že jej musí zastavit? Zamýšlíme se nad tím? Ne. Protesty jsou brány jen jako výstřelek extrémistů. Chyba systému to rozhodně není, tak možná předchozí vlády.
Přijímáme fyzikální zákony?
Všechny kontinenty, naše kraje nevyjímaje, postihují opakovaně přívalové deště s ničivými povodněmi. Otřesné záběry ve zprávách na zaplavená obydlí budí soucit. Škody na majetku naše mysl vnímá, ale že s těmi masami kalné vody je do řek a následně do moří na sever i na jih Evropy odnášena ta nejlepší půda, která se na našich polích vytvářela staletí? Eroze půdy je sice učivo 5.třídy základní školy, ale pojišťovna to zaplatí. Z9tra bude katastrofa třeba v Peru. Četnost těchto katastrof vzrůstá a pojišťovny už zoufají nad výší kompenzací.
Ale my trvale odmítáme přijmout odpovědnost za podstatné důvody záplav. Za naše ignorování fyzikálních zákonů. V 60. letech minulého století byla v rámci programu kolektivizace zničena česká krajina rozoráním mezí a následně odvodněna melioracemi. Ty postihly více než 27 % obdělávatelné půdy, stály miliardy a jejich oprávněnost se odhaduje nanejvýš na 5 %. Ve svém důsledku způsobují rychlý odtok vody z polí pod povrchem, ale i z povrchu půdy. Příval ničím nezadržené vody smete vše, co jí stojí v cestě. A narovnaná, vykamenovaná koryta řek, také za miliardy, takové nárazy vody nepobere a ta letí do nížin a k moři. I s naší půdou. Fyzikální zákony fungují. Za naše miliardy jsme si vyrobili katastrofy s trvalými následky degradace půdy plus škody na majetku lidí . Trvalé znehodnocení půdy musí být kompenzováno přehnojením minerálními hnojivy. Výsledek? Prakticky žádná studna s vodou dnes není nezávadná díky dusičnanům, fosforem zelenají řeky, přehrady a rybníky. Svědectví Odry je jasné. Green deal se to pokouší změnit. My nechceme, straší nás elektromobily a naši spoluobčané zemědělci vyhrožují stávkami. Green deal nás ohrožuje! Čím?
Mimochodem, staré kresby z Veleslavínova kodexu ze 14.století ukazují jak lidé středověku nosili po bouřích splavenou půdu vinohradů z údolí zpět do svahů na nosítkách, jako těžce zraněného pacienta. Znali cenu půdy. Náš účet vyhozených peněz a škod narůstá. Snaha o úpravu krajiny, jež by zabránila škodám je minimání.
No na první pohled je to hezké
Veřejnost je přesvědčena o kráse moravského Toskánska, neb nekonečná pole ve vlnící se krajině s holými horizonty vytvářejí pro fotografy působivou hru světel. Ale skutečné Toskánsko je krajina polí a vinic, plná zeleně, lesíků a remízků. Nemusíte tomu věřit, ale na Googlu najdete i fotografie. Možná budete i nadále raději věřit spíše fikci o nádherné krajině – fotografie krajiny Kyjovska jsou přeci tak krásné! Skutečností je, že ta nejlepší půda, tedy to co nám dává úrodu, aniž bychom za drahé peníze posypávali pole hnojivy, je z těch krásných fotogenických svahů už pryč. V důsledku degradace půd jsou investice do dobré úrody čím dále vyšší. Farmáři mají stále vyšší náklady.
Nemusí to tak být. Pokud se vypravíte do chudého d´ Artagnanova Gaskoňska zjistíte, že se dnes podobá díky zeleni a vodním plochám, doplňujícím pole s obilím, právě Toskánsku. Gaskoňsko je dnes velmi úrodnou krajinou s bohatými farmáři. Ve Francii je tzv. ekozemědělství velmi populární, lidé upřednostňují zeleninu a ovoce od místních farmářů více než z holandských skleníků. I vinaři razí pojem biovíno v biodynamickou produkci. A to se promítá do cen potravin. Obhájí zemědělci svůj požadavek na zrušení Green dealu, když lidé více a více chápou, že pojídat chemikálie a mikropasty není zrovna nejlepší strava? Možná. Zatím lékaři hlásí nárůst rakoviny a mikropasty v tělíčcích novorozeňat. To je pro změnu o chemických zákonech.
Za energetiku /ne/ můžeme
Můžeme zabrousit na jiná pole. Energetiku viní klimatologové za exponenciální nárůst CO2 v naší atmosféře. Ale probůh jenom tuto debatu ne, řeknete si, kdo i dnes uvěří, že naše republika je jednou z emisemi na osobu nejzatíženější v Evropě? Léta do zahraničí prodávaná elektřina z nadprodukce, byla a je obchod se zdravím našich lidí, kondicí lesů, staveb a polí. Dnešní mechanismus výběru skrytých daní rodin a co horšího podniků prostřednictvím systému poskytování energetické služby založeném na co největším zisku už ale pochopil i ten nejzarytější odpůrce klimatických změn. Ve jménu zisku se zanedbávaly a zanedbávají i ta nejzákladnější pravidla i termodynamické zákony.
Slyšíme však: produkce CO2 přece nemůže ovlivnit atmosféru! Mnoho lidí si to myslí. A nemluvte nám o OZE prosím! Nechceme to. Větrníky prý vyvolávají rakovinu. Ale stačí zmínka o blackoutu v síti roky nepřipravované na krizi a představa zkaženého masa v mrazáku skloní hlavu a vypne mozek každého váhavce. Navzdory skutečnosti, že nejúčinnější výroba energie z fosilních paliv, kogenerační technologie, zde byla po léta sprostým slovem dráždícím energetické koryfeje. Co z toho, že to bylo popření fyzikálních zákonů. Jsme společnost, která ocení jen zisk. Kolotoč peněz víří kolem nás jako listí. Je racionální?
Jsme schopni vnímat fakta a data?
Řešme tedy otázku, jak dalece jsme jako společnost, schopni vnímat data a fakta, a uvažovat v intencích fyzikálních a přírodních zákonů, jejichž poznáním se pyšníme? Vždyť první emotivní reakce na dobře vybranou otázku a desítiletí pěstované odsudky politiků na problémy životního prostředí velí mnoha mozkům říci jasné NE ! Nechci. Nikdy nebudu jezdit v autě na baterie/ nebo jiný šetrný pohon/. Nikdy!
Psychologové a neurovědci vědí, že jedinou cestou jak vnímat ostřeji skutečnost nám nepříjemnou, či názor, který nesdílíme, je donutit se dívat alespoň chvíli na problém tak říkajíc z druhé strany. Očima oponenta. Říká se tomu také kritické myšlení. Pokusme se o to.
Ale jak vzít na pomoc rostlinu, která se v žáru 40 oC uzavře, neroste a neplodí, aby vám sdělila, že je na konci sil. Nebo, že pokud bude úroveň CO2 nadále v atmosféře vzrůstat, přestane rostlina plodit i když se vytáhne jako pralesní strom do výšky. Obvyklé plodiny námi pěstované nemohou pak v produkovat semeno, tedy mouku. Chtějte po dítěti. aby vám řeklo jak se cítí s mikrogramy mikropastů v krvi už v porodnici. A zajímá teď někoho, jaké důsledky to bude mít na jeho život zítra? Tedy pokud se vůbec narodí, neb aktivita mužských spermií díky všudepřítomné chemii v našem prostředí rapidně klesá! Těch důsledků naších dosavadních útoků na přírodní zákony je bezpočet. Přesto se zdá být debata zakletá. Ale jedna možnost jak podpořit racionální myšlení tu je.
Jediný argument, kterému dnes společnost rozumí
Peníze. Takové argumentaci rozumí každý. Naše společnost se chvástá ekonomickým pojetím života! Pojišťovny už počítají kolik nás klimatické změny stojí. Příroda se naším atakům brání a vytváří celou sérii nechtěných, drahých následků, na něž doplácíme. Ztrácíme úrodu, i když vynakládáme čím dále více peněz na to udržet její objem jako včera. A děsíme se migrace hladových.
Možná, že AI brzy konečně spočítá i škody na našem zdraví z kontaminovaných potravin, za léčení alergií či rakoviny nebo ze zpracování přírodě neznámých látek, jež neumí rozložit. Třeba plastů. Když připočteme jaké škody působí naše kyselé prostředí emisních zplodin na budovy, konstrukce i lesy, možná konečně začneme konečně uvažovat na základě faktů. Voda z tajících ledovců stoupá , celé kontinenty vysychají a migrace hladových obyvatel bude nezastavitelná. Zatím je naše strategie založena na neustálém váhání mezi : Musím tomu věřit, protože zvažuji fakta, nebo mohu tomu věřit, ale nechci, neb to odporuje mému laickému přesvědčení. Nezměním názor! I když jistý klasik politického divadla této země vyřkl i osobní jasné poselství: názory nemění jen blbec. A za blbost se krutě platí. Problém je, jak se smíříme s tím, že výsledky naší ignorance předáme dětem. Kdy je nový termín voleb? Nebo pochopíme, že je nejvyšší čas přemýšlet.
