Článek
Přívalové deště nejsou v naší krajině ničím novým, i když jejich ničivost v poslední době evidentně stoupá. I staré středověké kresby ukazují důsledky bouří, po nichž lidé vynášejí bahno snesené ze svahů obdělávaných polí zpět na své původní místo. Samozřejmě ručně, dělníci nesou nosítka, na nichž je hromada bahna. Pracovali celé dny, nebylo zbytí, pokud chtěli mít úrodnou část půdy tam, kde se rodila úroda.
Mnohé moravské obce se stráněmi pokrytými vinohrady zažily dny hrůzy, kdy se bahnitá voda valila ze svahů do sklepů a domů. Řádkování vinohradů bylo bohužel z praktických důvodů vedeno po spádnici a nic tedy nebránilo vodě vykonat na svazích své ničivé dílo. A to včetně ztráty lidských životů. A někdy byla příroda doslova zlomyslná: nad jistý moravský městys vyváželo roky místní JZD prasečí kejdu a zničilo tak nejen pramen vody zásobující obec od středověku, ale stačila mimořádná bouře a místní náves byla pokryta nevábným obsahem do výše 20 cm. A zrovna při dožínkových hodech.
Varování nedávných let
Tímto jsme trochu úsměvně vpluli do velmi závažného problému a tím je neschopnost současné krajiny zadržet i silný liják trvající jen půl hodiny. Natož pak horších případů, jakých jsme byli svědky při záplavách v letech 1990, 1996 a zvláště 1997, kdy bylo zaplaveno na 536 obcí a měst, zahynulo 50 lidí a škody dosáhly 63 mld Kč.
Každý dobrý farmář, natožpak pedolog, vědecky zkoumající zemědělskou půdu, musí při pohledu na tuny bahna unášené vodou z naší „střechy Evropy“ někam k mořím pociťovat hrůzu. V našich podmínkách se jeden centimetr půdy vytváří i 100 let. Už ve škole nás učili na příkladu Egypta, že nejúrodnější půdy dávající i tři sklizně v roce přinášela řeka Nil. Každoročně přinášela životadárné bahno, pokud povodeň nepřišla, nastal hlad.
Na naší střeše Evropy, jíž je Česká republika, nic takového jako je příval bahna dalekých zemí nemůže nastat. My si musíme půdu před vodní i větrnou erozí chránit.
Bohužel naše nedávná historie a především ideologický zápas komunistů o kolektivizaci zemědělství založily dnešní přírodní katastrofu a pokud něco ihned neuděláme, bude hůř. Není třeba se odvolávat na klimatické změny, i když o jejich vlivu na naše podnebí už nepochybuje snad ani nejzarytější odpůrce.
Destrukce krajiny
Začalo to kolektivizací a rozoráváním mezí a remízků, které sice usnadnily tzv. moderní obdělávání půdy v lánech snažících se napodobit americký středozápad, či ukrajinské stepní černozemě, ale důsledek takového násilného scelování založil první předpoklad vodní ale překvapivě i větrné eroze. Mimochodem právě středozápad USA v 30. letech minulého století byl postižen katastrofu způsobenou větrnou erozí. Rozoraná step, dříve krytá travními porosty neodolala závanům větru. Vyhnala desetitisíce zbídačených farmářů z krajiny. A je zajímavé, že v nedávných dnech demonstrovali američtí farmáři před Kongresem a žádali, aby vláda přijala opatření, která by jejich půdu chránila před klimatickými změnami a zdůraznili, že právě půda je těmito změnami postižena nejvíce. Naše zemědělské podniky mají, zdá se, jiné starosti.
Naše krajina byla navíc zasažena ideologickou diverzí nazývanou zemědělské úpravy pozemků s melioracemi. Od 60. let do konce století bylo pod 25 % orné půdy položeno 1,2 milionu km potrubí. Vrcholem těchto v podstatě nesmyslných staveb, jež měly odvádět podpovrchovou vodu z krajiny, byla léta 70.až 80, kdy bylo podtrubněno 368 644 ha zemědělské půdy. Meliorovány byly i plochy, kde se spíše snadno pohybovala technika, než byla potřeba k získání podmokřených stanovišť. Výsledek se dostavil okamžitě: při první bouřce se voda hrnula z holých svahů do místních potoků, a následně se dostavila druhá vlna – z potrubí. A vše se hrnulo do řek. Malé potoky bouřily, velké vodoteče se rozlily do krajiny.
Řeky podle pravítka
Souběžně s melioracemi se vodohospodáři postarali a ideologické zdůvodnění záplav způsobených rychlým odtokem vody z polí: “ řeky je třeba napřímit, aby byl usnadněn rychlý odtok,“ případně se naplánovala obrovská vodní díla, jako Novomlýnské nádrže, kde snad jen třetina díla by byla odůvodnitelná. Za obrovských nákladů se napřímila např. Morava i Dyje i část Odry.
Současného stavu naší krajiny jsou si vědomi i politici a do krajiny se začínají opět vkládat peníze – tentokrát aby se voda z naší země nevyháněla. Za minulé vlády to byla částka 0,5 mld Kč, a trend samozřejmě pokračuje. Budeme zachraňovat naši ornou půdu, ale opět ze státních peněz. Tato země nemůže zbohatnout.
Na splach půdy mají vliv o plodiny
Celý život slyšíme, že naši půdu je třeba chránit. Ale od roku 2000 se celková výměra zemědělské půdy ale snížila o 130,3 tisíce ha, tj. o 3,6 %, na 3 493,6 tisíce ha. Takže každý den , od zmíněného roku, jí ubylo průměrně 17,9 ha. Obhospodařovaná zemědělská půda nyní zaujímá 44,3 % celkové rozlohy České republiky, v roce 2000 to bylo 46,0 %.
Naše zemědělství je orientováno na produkci obilí a zrnin. Z hlediska ochrany půdy v krajině to není zrovna nejlepší, např. kukuřice je na erozi půdy nesmírně náchylná. Když se naši předkové na počátku století rozhodovali jakým směrem zaměří své úsilí, zdali na pastviny a živočišnou výrobu, nebo obiloviny, vypadala naše krajina jinak. Pole střídaly pastviny, lesíky, remízky. Voda nenacházela snadnou cestu do údolí. Když tak, jen cestami do polí. To je, jak jsme si ukázali, minulost. Dnes hledíme na kalné vody s hrůzou. Teď jde o to, jak rychle se podaří naši krajinu učinit sice produkční, ale chráněnou před změnami klimatu. Otázka je také jaké pochopení pro to budou mít zemědělské podniky, které ze 70 % hospodaří na cizí půdě. Pronajatá půdy nevzbuzuje takové ochranné emoce jako půdy farmářských rodů. Cena obdělávané půdy roste s tím, jak poskytujeme na každý hektar finanční dotace. Zemědělství se tak stává výnosným, ale i bezohledným podnikáním. I to jsou vše pozůstatky neuvážené snahy bývalého režimu podpořit kolektivizaci, které zůstávají nepovšimnuty. Náprava současného stavu bude to vyžadovat nesmírné finanční náklady. Budou to pojišťovny, které ale jednou řeknou ne. Toto nepojistíme. Kruh se uzavře a my si můžeme jen říci – tato země nemůže zbohatnout.
