Článek
Dne 15. prosince roku 2025 prohlásil ministr zahraničí vlády ČR pověřený i výkonem ministra životního prostředí: „Dnešním dnem skočila klimatická krize.“ V ten den se tedy zastavil vývoj a únik CO2 z miliard aut a ze spalování fosilních paliv v objemu 38,5 miliardy tun ročně. Aktuální koncentrace CO2 v ovzduší se nyní pohybuje na rekordní úrovni 432 ppm (částic na milion) a je nejvyšší naměřenou hodnotou za miliony let. Po tisíciletí se pohybovala kolem 290 ppm. https://faktaoklimatu.cz/infografiky/koncentrace-co2.
Zastavilo se tak zřejmě i pohlcování CO2 oceánem, / až 30 % emisí z lidské činnosti a ne přírodního koloběhu/, což má nedozírné následky na chování obrovské masy oceánů, které zatím přijímají naše prohřešky. Včetně biomasy, její tvorby a obnovy, na níž jsme totálně závislí. A zastavil tak i úbytek O2 v oceánech, což má další nedozírné následky. Zastavil pouhým slovem všechny děje v nichž je obsažena sluneční energie / v ČR je úhrn globálního slunečního záření v rozmezí 950až 1150 kWh na m2 za rok/ a k tomu kinetické energie obsažené v bilionech tun vody oceánů? To vše dokázal jednou větou změnit náš ministr, věrný žák V. Klause, který nikdy neuznal jinou vědu než ekonomii zisku, obor, jenž nepracuje s fyzikálními veličinami? Opovrhuje vědami, kde každá hypotéza je kontrolována konkurenty a opakovanými exaktními pokusy, jež mají prokázat, že autor se mýlí či ne. Přitom na světě neznáme více konkurenční prostředí než exaktní vědu.
A 21. května 2026 tohoto ministra, ČR jako jediná země z více než 100 států světa, odmítla hlasovat v OSN o odpovědnosti jednotlivých států za důsledky – pokud nebudou dopady klimatických změn na Zemi řešit. Přiřadila se tak k Rusku a Trumpově USA. Pan ministr je přesvědčen, že chrání naši zemi před aktivismem laiků. Omyl: pan ministr plivnul pokynem k hlasování v OSN i svými výroky nejenom do tváře přírodním vědám, ale především průmyslu, zemědělství, tedy všem ekonomickým činnostem, jimiž je naše společnost živa.
Nemá smyslu vypočítávat dopady klimatických změn, zná je už středoškolák. Jsou viditelné. Přinášejí nám ztráty. Pojišťovny a centrální banky je počítají. A jsou tu i varovné fyzikální souvislosti sluneční soustavy. Například planeta, na které by mohl být život, Venuše, se vaří v atmosféře vysokého obsahu CO2, který se podílí na teplotě 500 oC. Obavy z vysokého nárůstu CO2 v atmosféře Země jsou tedy oprávněné. A jak to souvisí s průmyslem ČR?
Zajímáte se o vývoj ekonomické činnosti lidí?
V roce 1968 italský průmyslník Aurelio Peccei a skotský vědec Alexander King založili, společně s dalšími vědci a průmyslníky (povšimněte si průmyslníky), tzv. Římský klub a zadali americké dvojici vědců Donelle a Dennisovi Meadows a kol. vypracování matematického modelu dalšího vývoje civilizace. Práce nazvaná Limits of Growth, česky Meze růstu, vzala v úvahu vývoj spotřeby surovin, ropy, plynu, železa, nových prvků a zemin, vody, růst populace, možnosti výroby potravin, průběh úbytku zemědělské půdy… prostě toho základního, co se týká lidské činnosti. A tím samozřejmě i vývoje prostředí, v němž žijeme dnes na Zemi už s 8 miliardami lidí. Práce vyšla v roce 1972 a byla postavena především na grafech, které dokazovaly exponenciální růst mnoha život a hospodářství limitujících činností. I s dopadem na vývoj přírody, mezi jiným i vývoje CO2 v atmosféře, exaktně měřeného, plynu, který je zásadně důležitý pro život na Zemi. Atmosféru nelze oddělit od lidské aktivity. Mnoho křivek spotřeby surovin se v grafech samozřejmě protnulo s křivkami jejich dostupnosti a přirozené vyčerpatelnosti, ale autoři odmítli kritiku, že předpovídají katastrofu. „Ne, my jsme vypočetli, čeho se máme vyvarovat. Poznání je esencí vývoje.“
Porozumět znamená řešit
Mottto: Nemůžete porozumět a chránit to, čemu nerozumíte a to nenastane, pokud se nezajímáte.
Lacy Veach, kosmonaut NASA
Většina amerických kosmonautů při pohledu na Zemi, která se jeví skutečně jako kulatá, emotivně popisovala pohled na zeleň pevniny a modř oceánů jako kolébky života. Pocítili odpovědnost za místo, kam se toužili vrátit po své misi do vzduchoprázdna. Dnes víme, a v poslední době díky technickým prostředkům pronikajícím do hlubin oceánů už mnohem více nejen i o největší ploše Země, o oceánech ale i o jeho hlubinách. A biologických a energetických dějích, které v obrovské mase vody probíhají. Takže už víme, že oceán je jako kniha, do které zapisujeme své hříchy. Zkuste si představit, že Londýn s 9 miliony obyvatel do roku 1996 vypouštěl do moře nepředčištěné splašky. Po společenském skandálu pak koupila kanalizační firma tankery, kterými denně odváží splašky “ dále od pobřeží.“ Kolik takových měst dělá to samé? Kolik průmyslových odpadů „po ředění“ v řekách / Bečvě například/ končí v oceánech? V Pacifiku se dnes vznáší koláč plastových, přírodou nerozložitelných předmětů o rozloze Francie. Tedy 632 702 km² plastů. Jak je odstranit? Dovedete si představit kolik milionů tun CO2 by se uvolnilo při jejich spálení? A cena? Jen likvidace neodpovědně skladovaných jedovatých látek z provozu Ostramo Ostrava stála dodnes 3 miliardy Kč. A není dokončena. Musíme připomenout hořící haldu v Radvanicích? Kolik bude stát její rekultivace? Opravdu vás to nezajímá co bude dále? Co dále o průmyslu?
Limity růstu manželů Meadowsových sice neřeší konkrétně vývoj ceny ropy / to si porovnejte sami/, ale její dostupnost. Např. břidlicová těžba je, nehledě na dopady na půdu, rentabilní až od 40 USD za barel. V březnu 2021 se vyšplhala cena za barel ropy na 62 USD tedy cca 1 342 korun. V únoru už 2022 dosáhla cena 95 USD, tedy zhruba 1 995 korun za barel. Dnes je na 106 USD za barel. Jaký si učiníte závěr pro budoucnost? Co vydírání ropou a plynem? Je strategie EU co nejvíce omezit závislost na ropě tak chybná? Nezajímá Vás to? Vrátila se někdy cena paliva do vašeho auta po opakovaných krizích k ceně z minulého století – tedy na 9 USD za barel? Ne, a to je jistá budoucnost.
Od ceny ropy se odvíjí mnoho komodit, např. cena hnojiv a tím ceny potravin, ale co si budeme povídat, máme to denně ve zprávách. Nestálo by za to hledat výrobu hnojiv a pěstování potravin nezávisle na ropě? V přírodních procesech?
Všichni víme, co s Evropou dělá závislost na ropě. Proč se řešení tohoto otroctví neustále odkládá? Business říkáte? Marně vám mnozí ekonomové vysvětlují, že nové pojetí průmyslu, šetrnějšího k prostředí a naopak využívajícího přírodní procesy je ekonomická výzva budoucnosti. Ne, nechcete to slyšet, dosavadní ekonomické modely jsou nastaveny tak, že se křivky možností a spotřeby protnou. Jiná možnost není. Válka o zdroje bude pro velmoci životně důležitá. Třeba i o vodu.
Voda je dnes limitní faktor. Voda, běžná kapalina. Její spotřeba má rovněž exponenciální růst, související s růstem populace a tím i objemem potřebných potravin. Plus špatné hospodaření. / Spotřebu průmyslu vynecháme/ Trvalým nedostatkem vody trpí dnes už přes 1,1 mld obyvatel Země, / i české řeky/ .Problém nás všech je / ne tak ministra zahraničí/, že bez přírodního koloběhu vody nic nevyřešíme. A ten koloběh vody, učivo základní školy, je silně, zvláště v naší zemi, silně závislý na pokryvu země lesy, na meandrujících řekách a na tom, jak si vodu vyčistíme a vrátíme do oběhu. Stav lesů souvisí s kvalitou ovzduší …Zase ta příroda a přírodní procesy! Jistě, lze postavit tisíc odsolovacích stanic a vodu získávat z oceánů, ona je i levnější, dnes 13 Kč za 1 m3, ale jen za využití solární energie. Při jiném zdroji energie je cena stonásobná. A je tu problém - jak takovou vodu dopravit tam, kde je jí zapotřebí. Sahel se postupně rošiřuje a milińy lidí to vyřeší migrací. Není lepší naučit se přírodními zdroji za pomocí přírodních procesů hospodařit? Ale pak se musíte zabývat tou zpropadenou teplotou a zatraceným CO2. Včetně omezení dalšího záboru zemědělské půdy, její eroze, ničení. Bez koloběhu vody mezi pevninou a oceánem nebude voda pro nás. Jen přírodní procesy vodu také čistí ve velkém a zadarmo.
Energie především
Větrná a solární energie v Číně nyní tvoří 37 % celkového instalovaného energetického výkonu v zemi, což je 8% nárůst od roku 2022 a obecně se očekává, že v roce 2024 překoná výkon uhlí, což je nyní 39 % celkové kapacity,“ jak vyplývá z výzkumu GEM. / stalo se/
Na řadě jsou obnovitelné zdroje energie a její skladování. Už víte, proč Číňané skoupili zásoby vzácných zemin? Do moderních technologií a baterií. Kniha Limity růstu nepracuje s nějakým odhadem vývoje cen energií, ale s faktorem energetických nákladů ((EROEI – Energy Return on Energy Investment). Vyšší stupeň výroby energie, tedy vyrobené dražším zařízením, znamená vyšší náklady a vyšší cenu. To znamená, že jak klesají zásoby dostupných a snadno těžitelných paliv, roste cena energií. Na období vyčerpání fosilních paliv je tedy třeba se připravit – a to samozřejmě souvisí s řešením atmosféry. Mimochodem, k chlazení nových jaderných elektráren bude zapotřebí vodu, ta je limitním faktorem těchto zdrojů / drahých/ i u nás. O vývoji zajištění energií v budoucnosti existuje bezpočet prací, mezi jinými i respektovaného odborníka českokanadského původu prof. Václava Smila. Prof. Smil je citován odpůrci klimatických změn, ale velká část jeho proslavené knihy Energie se věnuje nejen energii jako fyzikální veličině a také energii v biosféře – zejména konverzi sluneční energie v biomasu prostřednictvím fotosyntézy a následných potravních řetězců. Vrací se tedy k procesům přírody, které mohou být naší neuváženou činností zničeny, nikoliv využity. Tam je klíč k budoucnosti. Všechno zde na Zemi souvisí s přírodou, s přírodními procesy, které se vyvíjely miliardy let. A ne jinak. Ekonomický model, který by to změnil neexistuje.
Pokud si otevřete odkaz https://oze.tzb-info.cz/10868-meze-rustu-a-jejich-dezinterpretace, najdete zde argumenty pro a proti závěrům Limitů růstu.Ale všechny končí jediným závěrem: Země a její příroda je určujícím faktorem života a energie, kterou dnes potřebujeme. Plus lidská mysl, znalost, vynalézavost a odpovědnost. Odmítat tento fakt z osobních ideologických důvodů je prostě nesmysl. Absolutní nepochopení vývoje lidské existence. Pojetí školy V. Klause, tedy neomezeného ekonomického růstu bez přírodních procesů a tvrzení o jejich nevyčerpatelnosti, je útokem na podstatu ekonomiky jako takové – a vypovídá mnoho o odborné /ne/způsobilosti jejich zastánců.
Jan Baltus
