Vladimír Kiseljov: každodenní pokus o zázrak

Historicky má za sebou přes 100 výstav a jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách po celé Evropě (International Biennale of Modern Art ve Florencii, Berlín, Vídeň, Edinburgh, Kodaň, Štrasburg, Galerie Akademie výtvarných umění ve Florencii a další).

Tvůj umělecký směr, který nazýváš synestetismem, je velmi unikátní a specifický. Jak jsi k tomuto konceptu dospěl a co pro tebe znamená spojení hudby, barev a pohybu?

Synestetismus je termín a směr, který jsem vymyslel, ale je to vlastně způsob, jakým vnímám od dětství barvy propojené s významem a s hudebními tóninami a mytologickými obsahy. Když člověk vnímá jednotně uceleně, tedy synesteticky, tak to znamená, že ty věci a obsahy vnímáme v jednotě a souvislostech.

Já v podstatě zhmotňuji filozofické, duchovní principy, které se propojují s hudbou, protože hudba je nejblíž, přímostí vnímání a člověk je v případě hudby zcela „bez obrany“, protože ta ho proniká bezprostředně a napřímo, nejrychleji. Pak se u mě s hudbou spojuje ten vizuální prožitek, protože údajně všechno, co vnímáme, je z 80 % právě na základě vizuálních podnětů.

Pro mě je synestetismus primárně o propojení hudby a barvy v pohybu. Protože ty věci dávají smysl právě dohromady. Když na to člověk přijde, tak má potřebu se vyjadřovat prostřednictvím souhry barev, obrazů, mytologie, pohybu…

Na mě si už někdo na střední škole vymyslel označení, že jsem interdisciplinární tvůrce. Primárně jsem malíř, vystudovaný scénograf a k tomu jsem studoval dějiny umění. Režii a scénografii jsem vždy dělal paralelně s malbou a nástěnnou malbou. Nástěnné malby jsou pro mě de facto přemostěním mezi malbou a scénografií. Třeba v komerčním či veřejném prostoru je taková nástěnná malba v podstatě scénografií všedního dne. Tvorbu považuji za každodenní pokus o zázrak.

Můj princip v životě i tvorbě je vlastně každý den prožít naplno, každý den udělat něco výjimečného, nový obraz či pokročit na rozpracovaném, vytvořit umělecké dílo, potkat se se zajímavými lidmi, něco předat, něco se naučit. Takto mě to baví a daří se.

Jak vnímáš hudbu – například díla Richarda Wagnera či dalších klasických skladatelů – a jak tuto hudební inspiraci překládáš do barev a kompozice svých obrazů?

U Wagnera je zvláštní, že on měl dost podobný princip propojování právě obrazů, mytologie a hudby a propojoval hudbu s barvami v rámci scénografických poznámek, které si do libreta psal sám. Vyjadřoval se skrze mytologické nadčasové příběhy, které jsou jednak velmi osobní pro jejich tvůrce a jednak nadosobní a propojují velké skupiny lidí v rámci společného kolektivního vědomí lidstva. Protože z těch archetypů a mytologických principů se nikdo nemůže „vyvléknout“.

Napsal jsem dvě knížky, jedna je o Wagnerových operách, druhá je o 22 filozofech, skladatelích a básnících s jejich portréty a obrazy inspirovanými jejich tvorbou. Všechny tyto osobnosti jsou mi hodně blízké a vnímám, že mají s mojí tvorbou ve svých motivacích a principech něco společného.

· Tvorba naživo a performance

Při živých malířských performancích pracuješ přímo před publikem a na základě hudebního podkladu. Jaké výzvy s sebou tento proces nese a co tě na něm nejvíce fascinuje?

Pro mě od dětství přirozená forma tvorby. Pustím si hudbu a u toho maluju. Udělám si skici a náčrtky, filozofický koncept a technickou strukturu. Takže živým performancím předchází dost důkladná příprava, zároveň je tam ale pořád dost velký prostor pro improvizaci a nové nápady, které do díla vstupují na základě inspirací momentem a duchem místa.

Lidé si mohou se mnou přímo v reálném čase prožít tu osobní zkušenost tvorby a její energie, jak tu hudbu či hlubší životní téma vnímám. Pro mě je to přirozená forma tvorby a časem jsem zjistil, že díky živým performancím diváci a návštěvníci mých výstav lépe chápou můj tvůrčí proces, záměr i mou tvorbu.

Tvoje tvorba spojuje malbu, scénografii, režii i literaturu. Jak dokážeš udržet harmonii mezi těmito obory a jaký dopad má tento přístup na celkový zážitek diváka?

Zážitek ze setkání nebo s mou tvorbou se mnou je většinou spojením několika různých spolu souvisejících forem, které se zároveň doplňují a navzájem objasňují. Vidím věci v souvislostech. Teď jsme třeba tady v Šalounově vile, kde se sochař Šaloun setkával s osobnostmi tehdejší doby, jako byl třeba Alfons Mucha, Váchal, Štefánik a další. Je tu obrovsky silný génius loci – a takováto místa si k výstavám vybírám. Na této výstavě mám také malířské a kresebné portréty osobností, které se tu setkávaly – Mucha, Šaloun, Zeyer, Kefer, Lasenic a další.

Když se člověk podívá na moje obrazy, tak ze zkušenosti mohu říct, že s lidmi silně rezonují, protože s nimi interagují vždy aspoň na podvědomé rovině. A skoro vždy jsou to pozitivní reakce.

V mnoha tvých obrazech nacházíme prvky mytologie, symboliky, a dokonce i motivy Tarotu. Které symboly či archetypy pro tebe mají největší význam a proč?

Třeba tarot, jeho velké arkány, tedy 22 karet, jsou cesta od nevědomí až k osvícení. Studiu tarotu se věnuju přes patnáct let, díky čemuž tato témata už lépe znám a v tvorbě se přirozeně propojují a prohlubují. Namaloval jsem už hodně tarotových karet, některé i několikrát. V mých všech obrazech a nástěnných malbách se ale symbolika tarotu objevuje už nejméně od roku 2007, tedy 18 let. Má inscenace opery Parsifal Richarda Wagnera, kterou jsem realizoval v roce 2007 v Národním divadle Brno, kde jsem dělal režii, scénografii, dramaturgii a projekce, byla celá postavena jako velké arkány tarotu. Jako cesta od karty Blázen po Universum. U tarotu a hermetismu se ale každopádně jedná o studium na celý život, protože je to pro každého největší výzva, věnovat se těmto všeobjímajícím tématům do hloubky. Především vedou k sebepoznání a pochopení vnitřních zákonů fungování světa.

Namaloval jsi například největší nástěnnou malbu v ČR. Co pro tebe znamená tvorba ve veřejném prostoru a jaké poselství se snažíte prostřednictvím těchto monumentálních děl sdělit?

Všechny mé nástěnné malby byly na zakázku, ale zároveň jsem dostal velký prostor pro autorskou tvůrčí invenci a mohl jsem namalovat námět a formu, které jsem chtěl. Třeba v Tišnově u Brna, tam je námět cesta skrze živly a jmenuje se Brána nebes. Je velká 600m2. Je z roku 2015 a je v ní hodně hermetické a tarotové symboliky. Letos tam pořádají velkou veřejnou akci k výročí 10 let od jejího vytvoření.

Zajímám se hodně o sebepoznání a duchovní poznání skrze umění už od dětství. Měl jsem štěstí na rodinné zázemí, které mi to umožňovalo. Vědomě sahám do podvědomí a zvědomuji si témata, které pak zhmotňuji v obrazech, představeních, přednáškách a performance. Tvůrčí proces prožívám jako formu magického činu.

Kromě vizuálního umění jsi také spisovatel – napsal jsi 2 knihy: „Mystéria Richarda Wagnera v obrazech“ a „Mystéria vepsaná ve tvářích“. Jak se literární a obrazové vyjadřování vzájemně ovlivňují?

Možná poměrně překvapující je, že ještě, než jsem byl malíř, jsem psal příběhy a ty jsem dával číst dědečkovi a rodičům. Ti je četli a opravovali případné gramatické chyby, začal jsem s tím, když mi bylo tak 8 let. Sám jsem si ty příběhy současně ilustroval, vznikaly od začátku jako jednota textu a obrázků. Byly to většinou dobrodružné příběhy o obeplouvání zeměkoule, objevování ztracených civilizací a zvířat, bitvách armád. Psaním se učím svůj široký proud vědomí usměrňovat do kratších, přesných vět.

Když začínáš nový projekt, spoléháš se spíše na pevně danou myšlenku, nebo necháváš tvorbu, aby tě vedla intuitivně? Můžeš popsat svůj tvůrčí proces?

Mně vždycky přijde nějaké konkrétní myšlenka, a pak určitou kratší nebo delší dobu přemýšlím, jakou formou ji uchopím a zpracuji. Většinou je to obraz, jindy kniha či divadelní představení. Velmi často dělám přednášky o mých oblíbených tématech a uměleckých osobnostech v Městské knihovně v Praze, nebo Knihovně Jiřího Mahena v Brně. Mám štěstí, že i tady mám volnou ruku ve výběru témat, o kterých přednáším. Dělám pro ně i procházky Prahou po stopách mých oblíbených umělců.

Jak vidíš roli umění v dnešní společnosti, zejména v době, kdy se svět rychle mění a technologie ovlivňují i způsob, jakým vnímáme umění?

Podle mě by se role umění neměla poddávat těm technickým zrychlením. Umění původně vzniklo z rituálu, z iniciace. Počátkem všeho umění je rituál a není to něco, co je rychlé, rychlokvaška, není to ovlivněno technologií. Je to zkušenostní, prožitková záležitost, která člověka má někam posunout. A pokud to nedělá agresivně a neobrací se proti lidem, tak ani ty lidi nebude jakkoli neštvávat, a naopak bude apelovat na archetypy v jejich podvědomí a třeba je i posouvat dál.

Vedeš soukromé malířské workshopy spojené s hudbou a archetypy – a učíš také malbu a kresbu na škole. Co tě na arteterapii nejvíce inspiruje a jaké poselství si z ní odnášíš?

Učím malbu a kresbu na soukromé umělecké škole a velmi mě to baví. Předávám jim své řemeslo, techniku, ale také lásku k dějinám umění a toho, co z toho člověk může pro svůj život a tvorbu načerpat za poklady. S čistou arteterapií už nepracuji tak často. Líbí se mi ale její princip sdílení v kruhu před začátkem a před koncem - a pak to, že těm lidem říká to, co by je mohlo posunout a ne to, co by jim mohlo ublížit nebo je shodit. Což by podle mě měl být obecně princip pedagogiky, umět motivovat a rozvíjet různorodé talenty lidí.

Jaké projekty a výstavy máš v plánu do budoucna? Kam by se měla tvoje tvorba dále ubírat?

Potkáváme se tady v Šalounově vile v Praze, kde budu mít dnes vernisáž a výstava poběží až do konce června. Bude tady spousta doprovodných akcí, komentovaných prohlídek mým malbám a kresbám. Také k tématu krásy v mé tvorbě.

Celý srpen budu mít letos výstavu ve Vrbovské zahradě v Praze na Malé Straně, kde je galerie. Jedná se o barokní skvost se sochami a nejkrásnějším výhledem na Prahu, památku Unesco. Můžete mě tam přijít celý srpen navštívit vždy mezi 10h a 17h, budu tam přítomen, malovat nové obrazy a povídat si s vámi. Tvořit a žít měsíc v tomto prostředí je jako žít ve filmu La grande belezza od Sorrentina, jenom v Praze.

Na podzim bych měl mít výstavu v Římě. Příští rok budu tvořit nástěnnou malbu v New Yorku - a měla by být také i má výstava v Paříži. Výstavu v Madridu mám také rozjednanou delší dobu a měla by už v příštím roce také vyjít. Mé zahraniční výstavy mají většinou velký úspěch a moc si je užívám.

Jak bys popsal vztah mezi svým vnitřním světem a tím, co předáváš prostřednictvím svých obrazů? Jaká je tvoje vize, kterou chceš sdílet s diváky?

Co tvořím vychází přímo z mé osobnosti. Inspiruji lidi k sebepoznání a tvorbě, sdílení a vzájemné podpoře v tom nejlepším, co v nás je. Předávám své poznání a lásku k životu.

Pro více informací navštivte můj Instagram @walladimir nebo web www.vladimirkiseljov.com.