Článek
Život s BAP a GAD: Cesta k vyrovnání a vnitřnímu klidu
Život s bipolární afektivní poruchou (BAP) a přidruženou generalizovanou úzkostnou poruchou (GAD) není snadný.
Mnozí, kdo žijí s těmito diagnózami, vědí, že to znamená každodenní boj s výkyvy nálad, úzkostí, neklidem, ale i s hlubokými chvílemi pochybností a zmatku.
Je to neviditelný boj, který často nemá jasná pravidla a který je pro okolí těžko pochopitelný. Ale po těch více než 25 letech s těmito poruchami mám jednu silnou zprávu, kterou chci předat nejen vám, kdo bojujete s podobným osudem, ale i vašim blízkým: nenechte se svést k představě, že nemáte naději.
Cesta k uzdravení je náročná, ale rozhodně možná.
Když se podívám zpět, vidím, jak daleko jsem se dostal. Už dávno jsem pochopil, že jedině kombinace farmakoterapie, psychoterapie a mentoringu mi může pomoci zvládat výkyvy, které přicházejí s BAP a úzkostmi spojenými s GAD.
Až s odstupem času jsem si uvědomil, jak důležitá je nejen léčba, ale také mentální přístup, který dokáže změnit kvalitu života.
To, co mě skutečně zachránilo, nebyla jen schopnost „udržet se nad vodou“ pomocí léků, ale především terapeutický mentoring – přístup, který mě naučil vnímat své tělo i mysl jako spojené nádoby, které spolu musí být v harmonii, aby fungovaly.
Význam farmakoterapie: Stabilizace jako základ
BAP a GAD jsou poruchy, které nelze jednoduše překonat silou vůle nebo pozitivním myšlením.
Na začátku mé léčby jsem se samozřejmě také pokoušel věřit, že to všechno zvládnu bez pomoci. Až později jsem si uvědomil, jak velký rozdíl dělá správně nastavená farmakoterapie.
Antidepresiva, stabilizátory nálady a anxiolytika – to vše jsou nástroje, které mně pomohly udržet stabilitu v obdobích, kdy bych jinak propadl hluboké depresi nebo zoufalství. Lék není odpovědí na všechno, ale v akutních fázích výkyvů nálady je nezbytný.
Farmakoterapie mě ale zároveň neuchránila před náročnými chvílemi. Někdy jsem cítil, že mi samotné léky nestačí.
Tehdy přišla na řadu psychoterapie. A právě terapeutický mentoring se ukázal jako klíč k opravdové změně.
Terapeutický mentoring: Cesta k hluboké změně
Když jsem začal pracovat s terapeutickou mentorkou, nebylo to jen o rozhovorech, kde bych popisoval, co mě trápí. Bylo to o propojení těla a mysli, o rozpoznávání tělesných signálů, které mi tělo vysílá, a o pochopení, jak mé myšlenky, pocity a chování souvisejí s tím, jak se cítím v těle. Mentoring mi pomohl zjistit, jaké vzorce myšlení jsem si vytvořil během let a jak se projevují v tělesné napětí, v tělesných blokádách nebo v neustálém napětí v břiše, které mi při úzkostech svíralo celé tělo. Terapie mi ukázala cestu, jak tyto vzorce odblokovat a přetvářet je na pozitivní, posilující myšlenky.
V tomto procesu mi bylo zřejmé, že klíčovou roli nehraje jen samotná terapeutická metoda, ale také vztah mezi terapeutem a klientem. Empatie, porozumění a otevřenost v terapeutickém vztahu mi pomohly cítit se bezpečně a uvolněně, což je základní podmínka pro jakýkoli osobní růst.
Pomalu jsem začal zjišťovat, že jsem více než jen svou diagnózou – že mé schopnosti, silné stránky, hodnoty a touhy jsou důležité.
V terapeutickém mentoringu jsem se naučil přistupovat k sobě s respektem a úctou, což je něco, co jsem nikdy předtím necítil.
A co je možná nejdůležitější – terapeutický mentoring mi dal nástroje, jak čelit těžkým obdobím. Mnohokrát jsem zažil pocity naprosté beznaděje, že už nemohu dál. Ale právě tento proces mi ukázal, že problematické momenty nejsou konec, ale příležitost k růstu.
Mentorka mě naučila, jak vnímat krizové chvíle jako příležitost k sebereflexi, k přehodnocení toho, co je pro mě opravdu důležité.
Úzkost a deprese: Překonání tmy
Nejtemnějšími chvílemi byly momenty, kdy úzkost přerostla v paniku, nebo když jsem měl pocit, že se propadám do hluboké deprese, ze které není úniku. V tu chvíli se zdálo, že cesta zpět už neexistuje. Sebevražedné myšlenky byly pro mě v minulosti realitou. Možná to zní děsivě, ale pokud to zažíváte, víte, o čem mluvím.
Sebevražednost je jedním z největších rizik u lidí s BAP a GAD, ačkoli to, co mělo skutečně šanci mě zachránit, nebyla jen farmakoterapie, ale právě terapeutický mentoring, který mi pomohl identifikovat momenty krize a naučil mě je přijímat jako součást procesu, nikoliv jako konec. Tento přístup dokáže změnit smýšlení o duševních krizích a přetvářet je v příležitosti pro růst a změnu.
Jemné techniky práce s tělem, mindfulness, kognitivně-behaviorální terapie, to všechno mi pomohlo v těžkých chvílích. Naučil jsem se, jak zachytit a zpracovat pocity a myšlenky, které by jinak zaplavily moji mysl, než abych je nechal eskalovat do katastrofálních scénářů. Cvičení, dechová cvičení, mindfulness a pravidelný kontakt s mou mentorkou mi poskytly nástroje, jak udržet úzkost pod kontrolou.
Význam psychoedukace a psychohygieny
Neméně důležitým prvkem v léčbě BAP a GAD je psychoedukace– porozumění vlastnímu tělu, mysli a jejich vzorcům. Jakmile jsem začal chápat, co se s mým tělem děje, když zažívám určité emoce, začal jsem si také více vážit své psychické integrity.
Psychohygiena se pro mě stala denním rituálem – obdobím, kdy jsem se učil pravidelně „vypnout“, ať už formou meditace, relaxace nebo prostým věnováním se aktivním odpočinku. Tento proces se stal základem mé každodenní péče o duševní zdraví. Naučil jsem se, že to není jen o „uvolnění“, ale i o preventivní péči.
Naděje pro vás
Chci, abyste věděli, že pokud jste právě teď ve chvíli, kdy se cítíte ztraceni a máte pocit, že už není cesty ven, tohle není konec.
Jsem toho živým důkazem. Život s BAP a GAD může být naplněný a smysluplný, pokud se na něj podíváme jako na proces, který se neustále vyvíjí.
Každý den je příležitost k novému začátku, a to i v těch nejtěžších chvílích.
Pokud máte pocit, že byste mohli začít s terapií nebo terapeutickým mentoringem, vězte, že to může být první krok k výrazné změně.
Není to o tom, „získat zpět kontrolu“ nad svým životem, ale spíše o vytvoření prostoru pro sebe, pro své myšlenky, pocity a potřeby.
Pokud se cítíte ztraceni, vězte, že jsou stále cesty k nalezení sebe samého a nastartování ozdravných mechanismů.
