Článek
V mnoha špitálech jsou kantýny nebo bufety, a tak si pacienti mohou stravu osvěžit, jak chtějí. Druhou variantou je nadstandard. Za peníze připraví minutku i nemocniční kuchyně. Limitováni jsme jen ochotou pustit chlup.
Žaludky šetří minimum koření
Během víkendu jsem navštívil svoji maminku, která je hospitalizována s kolenem. Má ho nové a pomaličku ho znovu rozbíhá. Ještě ji čekají lázně, ale i maličká sídlištní nemocnice, kde je nyní, mě tak trochu zaujala.
Kdokoliv a kdykoliv se z ubytovaného osazenstva může zastavit u automatu. Káva a produkty z ní jsou v jednom z mnoha. Pak také bagety a sladkosti. Bufet v malém zařízení není, ale nikdo hlady netrpí.
Sám jsem vyzkoušel! Máti nechtěla hlavní jídlo k obědu s tím, že jí stačí polévka. Tak jsem se s chutí pustil do vepřového guláše se čtveřicí knedlíků. Možná bych dal více koření, ale chápu, že není možné dráždit žaludky pacientů.
Snít se dá i o chlebíčku
V malé nemocnici, kde jsem debužíroval, jsem zjistil, že jídlo rozváží sestřička. Zaklepe a na stůl dá talíře a hrnečky. K němu se pacienti došourají podle svých možností nebo si pomohou vzájemně. Pokud ještě někdo nechodí, dostane jídlo ke stolečku u postele.
Anketa
Ovšem v Česku jsou už i zařízení, ve kterých jsou o krok napřed než v Praze, kde jsem byl já. Havířovská porodnice tak servíruje snídaně prostřednictvím rautového stolu. Každý si může vzít podle libosti a chuti cokoliv.
Protože je mamka na standardním pokoji, pokud by se chtěla dívat na televizi, musí na kulturní místnost. Po večerech tedy se spolubydlícími rozpráví. No a den předem se prý věnovaly tématu chlebíčků, až se jim sliny sbíhaly!
Radost udělala zmrzlina
Strava hraje při uzdravování pacientů významnou roli. Pokud je kdokoliv hospitalizovaný a chutná mu, má lepší pocit ze života, nestresuje se a během dne zažívá více radosti. Přinejmenším během snídaně, v poledne a večer při dalších servírovaných porcích.
Pozitivní naladění pak přispívá k celkové spokojenosti organismu, který se lépe regeneruje. Tím je i léčba rychlejší a pacienti mohou dříve domů.
Vzal jsem si ještě nabídnutou kávu od spolunocležnice mé máti a jel domů. Pak mě napadlo, že bych dámám mohl zpestřit den. Vrátil jsem se tedy v podvečer a dovezl jim chlebíčky, o kterých se jim zdálo. K tomu jsem vzal pro každého smetanovou zmrzlinu a chvilku se opět zdržel. Nanuky totiž ve standardním jídelníčku nejsou.
Sám jdu příští čtvrtek do nemocnice, hospitalizovaný mám být v IKEMu. I tam hodlám prozkoumat stravu, tentokrát půjde o zkušenost osobní. Už nyní se ale těším i do místního bufetu, který je prý skvěle zásobovaný (spolu s kavárnou je otevřený i o víkendech…).
Zdroj:
