Článek
Možná se to už někomu stalo. Zazvonil mu v kapse nebo kabelce během jízdy v hromadném dopravním prostředku telefon. Reakce bývají různé. Někdo vytípne a nechá si švitoření někam jinam. Jiný se omluví, že zavolá později. Najdou se však i tací, kteří začnou hlasitě vyřizovat „svoji“ věc.
Cizí hovory jsou obtěžující
Přitom „jejich“ věc nikoho ve voze pravděpodobně nezajímá. Co je mně do toho, že někdo nemá zapomenout koupit na nákupu banány? Jak k tomu přijdu, když se z hovoru druhého dozvím, že zapomněl pořídit zimní gumy k autu? To jsou věci, stejně jako mnoho jiných dalších, které ostatní mohou obtěžovat.
Cizí hovory nemusím poslouchat, ctím listovní tajemství, a tak nevidím jediný důvod k tomu, aby mě kdokoliv zasvěcoval do svých osobních záležitostí. Často se tento nešvar stává totiž obtěžujícím zážitkem. Někteří cestující si totiž čtou knihu nebo časopis a jiní je takto vyrušují. I tok myšlenek je jako při nárazu do zdi v tento okamžik.
Trpí většina, která nechtěně poslouchá
Etiketa, která není nikde popsána, je nevynutitelná. Jsou to totiž jen lidé, kdo ji porušují. Morálka je základem právních norem. Kde není žalobce, není soudce. Mnozí cestující však mohou mít aktivních telefonujících po tolika letech od zavedení této elektronické hračky plné zuby! Ano, ať mobilní telefony lidé užívají, ale s citem.
Anketa
Pouze jeden z českých přepravních řádů (na východě Čech) řeší tuto nepříjemnou situaci. Osobně však neznám jiný dopravní prostředek kromě letadla, která by reagovala jakýmkoliv způsobem na držení mobilů. Přešlapům proti etiketě je tak vystavena většina cestujících v metru, autobusech, vlacích, trolejbusech a tramvajích.
Klid přináší samolepky
Problém se bohužel netýká jen uzavřených přepravních prostředků, ale i veřejných prostranství. Proč se mám na zastávce tramvaje nebo nástupišti metra dozvídat cokoliv o tom, že: „Dítě v noci pláče. Jak to, že jsi se nevzbudila? Zase jsem byl vzhůru jenom já a utěšoval. Zajdi s ním k lékaři.“ z jiného osobního hovoru, který se mě netýká?
Dobře si poradili ve školách během vyučování, kde žáci mají utrum. Ticho je i v nemocnicích, kde stačí samolepka na dveřích. Pěkně vyvěšené je mají i na poštách a úřadech. Za samozřejmost je považováno vypnuté zvonění i v kinech a divadlech, nevhodným pak bývá vnímáno i v knihovnách a během koncertů.
Jsou země, kde jsou k vynucení pravidel přijímána i obecně závazná a tím pádem i vynutitelná pravidla. Možná by se právě v nich mohlo Česko inspirovat. Kdo volá v polské krakovské městské hromadné dopravě, dostane pokutu. Nikdo nikomu v kontaktu nebrání, komunikovat lze i přes SMS.
