Miliardářům dotace, lidem dluhy: Jak vláda mění podporu bydlení

Babišova vláda otočila pomoc lidem přesně tak, jak se čekalo. Zatímco velkým firmám dál zůstává svět přímých dotací, běžným lidem se Babišova vláda snaží namluvit, že se mají pro svoje dobro zadlužit. A protože se to děje v době, kdy řada rodin už splácí hypotéku, znamená to v praxi jediné. Kdo chce snížit účty za energie, má si často naložit druhý dlouhodobý závazek.

Celé roky posloucháme, že drahé energie, emisní povolenky a ekologická opatření jsou nutné k modernizaci Česka. Jenže Babišova vláda dnes lidem nevrací podporu tak, jak by po letech vysokých cen čekali. Je pravda, že od 1. ledna 2026 už odběratelé v regulované složce elektřiny podle ERÚ neplatí přímý příspěvek na POZE. Stejně tak domácnosti neplatí emisní povolenky přímo – ty kupují energetické firmy. Pravda je ale v detailech. Tyto náklady firmy promítají do cen elektřiny a tepla, takže je ve značné míře nesou i běžní odběratelé. Výnosy z dražeb povolenek mají být používány na klimatická a energetická opatření. Jenže realita roku 2026 vypadá tak, že když má přijít řada na běžné domácnosti, Babišova vláda místo přímé pomoci lidem nabízí dluh.

Když má přijít řada na běžnou domácnost, která chce zateplit dům, vyměnit okna, pořídit úspornější vytápění nebo investovat do rekonstrukce, Babišova vláda už nestaví pomoc hlavně na přímé dotaci. Oficiální nastavení Nové zelené úsporám 2026+ říká, že přímé dotace mají být cílené hlavně na zranitelné domácnosti, zatímco pro majitele rodinných domů, společenství vlastníků a bytová družstva se otevírá bezúročný úvěr se splatností až 15 let. Jinými slovy: kdo nepatří do vybrané skupiny, tomu Babišova vláda neříká „pomůžeme vám“, ale „zadlužte se“.

Tohle není slovíčkaření. To je změna celé logiky. Dotace znamená, že stát část nákladů vezme na sebe. Úvěr znamená, že stát náklady na občana pouze posune v čase. Politici tomu mohou říkat moderní finanční nástroj, dostupné financování nebo chytré propojení veřejných a soukromých peněz. Pro normální rodinu to ale znamená něco mnohem prostšího: další smlouvu, další splátky, další závazek a další nejistotu. A právě proto ta změna vyvolává tak silné emoce. Běžná domácnost nepotřebuje nové marketingové označení dluhu. Potřebuje skutečnou pomoc.

V praxi je to ještě tvrdší, než jak to vypadá na papíře. Spousta lidí už dnes splácí hypotéku, často na desítky let. K tomu platí energie, potraviny, služby, pojištění a všechno ostatní, co za poslední roky zdražilo. A v tomhle okamžiku jim Babišova vláda vzkazuje, že pokud chtějí snížit svoje budoucí účty, mají si vzít ještě další závazek. Ne jednu splátku na bydlení, ale dvě. Hypotéku a k tomu druhý dluh na to, aby jejich dům byl úspornější. Takto nemá vypadat pomoc státu občanům. Takhle vypadá přesun rizika ze státu na jednotlivce.

Zatímco rodina má řešit svou bonitu a splátkový kalendář, vedle dál běží dotační režim pro firmy. Velké podniky dál fungují v režimu přímých investičních podpor. Pro běžného člověka dluh, pro velkého hráče dotace. To je jádro celého problému: domácnost má nést riziko sama, velký byznys dál dostává veřejnou podporu přímo a zisky končí v kapsách miliardářů.

A protože jde o Babišovu vládu, působí to celé ještě cyničtěji. Andrej Babiš je politik, jehož jméno je s čerpáním dotací spojované dlouhá léta. Transparency International opakovaně uvádí, že unijní audity a další rozhodnutí potvrdily jeho střet zájmů v souvislosti s Agrofertem. Právě proto dnes působí obzvlášť dráždivě, když jeho vláda posouvá pomoc pro běžné domácnosti směrem k bankovním úvěrům, zatímco v dotačním systému pro velké hráče zásadní obrat nenastal.

Celý model roku 2026 vypadá nepříjemně jednoduše. Běžný člověk nejdřív zaplatí náklady klimatické politiky v ceně energií. Potom mu Babišova vláda řekne, že pokud chce účty srazit, musí se znovu zadlužit. A vedle toho dál zůstává přímá podpora pro velké firmy, které mají nesrovnatelně větší kapitál i možnosti. Miliardářům dotace, lidem dluhy. Přesně tak dnes politika Babišovy vlády působí.