Článek
Proč benzin zdražuje, i když mají v tancích „levné“ zásoby? Vysvětlení, které v diskusích chybí
Stačí jeden pohled na cenovou tabuli u čerpací stanice a v českých domácnostech i internetových diskusích začíná vřít krev. Atmosféru navíc pravidelně přitápějí populističtí politici, kteří si na cenách paliv rádi honí body. Naposledy například Andrej Babiš, který hřímá o „nehorázných cenách“ a vyzývá distributory k okamžitému zlevnění.
Scénář je vždy stejný: světové ceny ropy vyskočí, koruna oslabí a pumpy během pár hodin přepíšou cenovky směrem nahoru. V tu chvíli přichází lavina komentářů: „Vždyť ten benzin v těch nádržích nakoupili před týdnem levně! Proč ho neprodávají za starou cenu? Jsou to lichváři!“ Jenže realita je jiná a politikaření na tom nic nezmění.
Past jménem reprodukční cena: Přežít do příští dodávky
Klíčem k pochopení celého problému je termín reprodukční cena. Je to koncept, který každý politik s titulem z ekonomie zná, ale před kamerami ho raději „zapomene“.
Představte si, že nejste majitel benzinky, ale pekař. Prodáváte rohlíky. Včera jste koupili mouku za 10 korun, upekli z ní rohlíky a prodáváte je za 2 koruny za kus. Jenže dnes ráno vám dodavatel mouky oznámí: „Od zítřka stojí mouka dvojnásob.“
Co uděláte? Pokud budete prodávat dnešní rohlíky za starou cenu, večer sice budete mít v pokladně peníze, které vám pokryjí náklady na včerejší mouku, ale nebudete mít dost peněz na to, abyste koupili mouku na zítřek. Pokud chcete pokračovat v podnikání, musíte zdražit okamžitě. Ne proto, abyste se dnes „napakovali“, ale abyste měli na nákup další várky surovin, která už je dražší.
U čerpacích stanic je to úplně stejné. Nádrž v zemi není „pokladnička“, je to provozní kapitál. Pokud pumpař prodá 10 000 litrů benzinu za 36 Kč/l, ale nová dodávka ho už v nákupu stojí 38 Kč/l, tak při zachování staré ceny mu na konci dne chybí v kase 20 000 Kč jen na to, aby tu nádrž znovu naplnil. Kdyby to udělal několikrát za sebou, velmi rychle zkrachuje, protože mu prostě dojde hotovost na nákup zboží. Volání politiků po „sociálním svědomí“ pumpařů je v tomto kontextu jen ekonomický nesmysl.
Populismus vs. Realita: Proč politici křičí?
Když Andrej Babiš nebo kdokoli jiný vyzývá pumpaře k okamžitému zlevnění, moc dobře ví, co dělá. Útočí na první signální soustavu naštvaného řidiče. Je to levné, je to líbivé, ale je to nebezpečné.
Politik totiž nenese zodpovědnost za to, jestli majitel benzinky bude mít příští týden na výplaty nebo na nákup dalšího paliva. Jeho zajímá titulek v novinách. Ignoruje přitom fakt, že čerpadláři se musí krýt proti budoucím rizikům. Pokud trh na burze v Rotterdamu (kde se ceny tvoří) vyletí nahoru, musí pumpa reagovat hned. Pokud by čekala, až „vypotřebuje levné zásoby“, v momentě nákupu nové cisterny by zjistila, že je v hlubokém minusu.
Proč ceny neklesají stejně rychle, jako rostou?
Tohle je druhá nejčastější výtka, kterou populisté rádi živí: „Když se zdražuje, jde to hned, ale když cena ropy klesne, trvá jim to týden!“ Ekonomové pro tento jev mají velmi trefný název: teorie „raket a peříček“ (Rockets and Feathers). Ceny vystřelí vzhůru jako rakety, ale dolů se snášejí pomalu jako peříčka.
Má to dva hlavní důvody:
- Strach z volatility: Majitel pumpy neví, jestli je pokles na burze trvalý. Pokud zlevní moc brzy a burza druhý den zase vystřelí nahoru (což se v dnešní nestabilní době děje běžně), opět riskuje, že nebude mít na příští závoz.
- Psychologie trhu: Lidé jsou na zdražování extrémně citliví, ale když ceny klesají, konkurence se snaží udržet si marži co nejdéle, aby si vykompenzovala období, kdy naopak kvůli prudkým výkyvům marži skoro neměla nebo byla dokonce v záporu.
Z čeho se vlastně skládá cena na stojanu?
Abyste mohli na někoho nadávat, je dobré vědět, kolik mu z té padesátikoruny za litr vlastně zůstane v kapse. Mnoho lidí, povzbuzených politickými prohlášeními, žije v představě, že majitel benzinky má z každého litru desetikorunové zisky. Realita je mnohem nudnější.
Cenu benzinu tvoří tři hlavní složky:
- Daně (stát): To je ten největší balík. Máme spotřební daň (pevná částka na litr, u benzinu cca 12,84 Kč) a k tomu 21 % DPH, která se počítá z celkové ceny (tedy i z té spotřební daně – ano, platíme daň z daně). Stát si bere zhruba polovinu toho, co vidíte na stojanu. Zajímavé je, že politici, kteří nejvíc křičí o drahém benzinu, jen málokdy navrhnou trvalé snížení těchto daní, protože z nich státní rozpočet žije.
- Produkt (rafinérie a burza): Cena samotné směsi, která se odvíjí od burzy v Rotterdamu a kurzu koruny k dolaru. Pokud koruna oslabí (jako v posledních měsících), platíme víc, i kdyby ropa stála stejně.
- Marže (pumpa, doprava, aditiva): Zde zbývá obvykle 1,50 Kč až 3,00 Kč na litr. Z této částky musí majitel zaplatit elektřinu na provoz pumpy (která taky není levná), mzdy zaměstnanců, údržbu stojanů, odvody a teprve z toho zbytku má zisk.
Je čerpadlář skutečný viník?
Když tedy příště uvidíte v televizi politika, jak hřímá o „nehoráznosti“ u benzinových pump, zkuste se na to podívat bez emocí. Majitel té konkrétní stanice pravděpodobně nesedí v kanceláři a nemne si ruce nad tím, jak dnes zbohatne. Spíše jen nervózně sleduje nákupní faktury od distributorů a doufá, že až mu zítra přijede cisterna, bude mít na účtu dost peněz, aby ji zaplatil.
Skutečnými hybateli cen nejsou lidé u pokladen v reflexních vestách, ale geopolitická situace, rozhodnutí kartelu OPEC, stav zásob v terminálech a kurz koruny. Benzinka je jen posledním článkem řetězce, který se musí přizpůsobit, aby přežil.
Pokud chceme na někoho ukazovat prstem, čerpací stanice jsou až tím posledním místem. Jsou jen zrcadlem toho, co se děje na světových trzích. A jak víme, rozbít zrcadlo sice na chvíli uleví vzteku, ale obraz světa to nezmění. To, že někteří lidé (a politici) odmítají vidět realitu a raději se utápějí v hněvu, je sice smutné, ale matematiku to neohne.
