Článek
Semipalatinský jaderný polygon není a nebyl oplocenou loukou s jedním kráterem. Je to obrovské území o rozloze přibližně 18 500 km2 (pro představu, Slovinsko je jen o 2 000 km2 větší) v severovýchodním Kazachstánu. Většinu polygonu tvoří typická kazašská suchá step, otevřená, zdánlivě nekonečná krajina. Místy rovná, místy jemně zvlněná, pokrytá travinami, pelyňkem, nízkými keři. Na jihu se tato rovná plošina zvedá do Degelenského horského masivu. Toto velmi řídce osídlené území „nikoho“ se přesně hodilo k účelům, ke kterým je Sovětský svaz potřeboval. Na území tak v různých částech probíhaly testy, některé části byly využity především pro první pozemní a atmosférické výbuchy, v oblasti Balapan bylo testování prováděno v hlubokých vrtech a nakonec zmíněný Degelenský masiv sloužil k odpalování atomových bomb v tunelech hluboko v žulových kopcích. (Kassenova, 2020; Larionova et al., 2022)
Všechno začalo 16. července 1945 v Novém Mexiku
První jadernou bombu odpálili Spojené státy Americké. Nálož byla umístěna na ocelové věži a její odpálení mělo ověřit především funkčnost celé konstrukce. Vědecké špičky se spojili, aby vytvořili zbraň, která už před koncem druhé světové války započala válku studenou. O dvacet dní později, přesně 6. srpna 1945, již byla zbraň nasazena proti Japonsku, svržením na Hirošimu, a o tři dny později na Nagasaki. Právě 29. srpna 1949 je datum, který ukončil americký monopol jaderného arsenálu. Sovětský svaz v Semipalatinsku odpálil svou vlastní atomovou bombu a závod studené války začal. (Rhodes, 2026)
Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů
Po prvním odpálení bylo vědcům, tedy alespoň některým z nich, jasné, jaká ozubená kola vojenské mašinérie se právě roztočila. Uvolnili energii těch dosud nejmenších částic hmoty a té energie bylo tolik, že se tomu nic nevyrovnalo. Oppenheimer po odpálení bomby prohlásil nyní již slavný citát „Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů“ a nespletl se. Bylo jasné, že technologii budou chtít získat i ostatní mocnosti, a že ji také získají. Druhá velmoc v pořadí byla Sovětský svaz. A od té doby se svět drží v atomovém patu. Jakmile kterýkoli stát použije atomovou bombu, nebude vítězů. Všichni v ten okamžik prohrajeme. A možná jsme už prohráli odpálením té první nálože v Novém Mexiku.
Kolikrát jsme již otestovali starou technologii?
Podle evidence Arms Control Association provedlo osm států od roku 1945, tedy od počátku testování, celkem 2 056 známých jaderných testovacích explozí. USA mají na kontě 1 030, Sovětský svaz a Rusko 715 (jen v Semipalatinsku bylo provedeno 456 výbuchů), Francie 210 a ostatní připadají na Velkou Británii, Čínu, Indii, Pákistán a Severní Koreu. Cílem testování nebylo zjištění, zda bomba vybouchne. To bylo známo, zjištěno a popsáno již nespočetněkrát. Spíše se testovaly nové konstrukce hlavic, výkon, účinky na cíle, odpalování v atmosféře, pod zemí, nebo pod vodou. Studená válka se tak kromě závodů ve zbrojení ukázala i jako celkem efektivní soutěž států v tom, kdo dokáže udělat větší díru do planety. Nicméně už od roku 1963 začalo lidstvu trochu svítat, byla snaha zkoušky zakázat. (Arms Control Association, 2025)
Zákaz jaderných testů - ne tak docela!
V roce 1963 vznikla Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek, která omezovala testování v atmosféře, pod vodou a ve vesmíru. Podzemní zkoušky nadále pokračovaly. Proto byla v roce 1996 vytvořena Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, která byla o dost ambicióznější. Ta zakazuje provedení jakéhokoli jaderného testovacího výbuchu. (CTBTO, 2026)
Jak to u smluv bývá, má i tato jeden podstatný administrativní háček. Smlouva stále nevstoupila v platnost. Ke vstupu v platnost je totiž třeba její ratifikace od všech 44 zemí uvedených v příloze, ale devět z nich tak stále neučinilo. Spojené státy, Rusko, Izrael, Írán, Pákistán, Čína, Severní Korea, Egypt a Indie. Smlouva tedy existuje, jen se čeká, až se na tom shodnou všichni ti, kterých se vlastně přímo týká. (CTBTO, 2026)
Poslední jaderný test v roce 2017
I když administrativní situace nevypadá dobře, prakticky je situace mnohem optimističtější. Poslední potvrzený jaderný test provedla Severní Korea 3. září 2017. Od té doby nebyl žádný další testovací výbuch zachycen. V lednu 2026 tak svět překonal dosavadní rekord a nyní zažívá nejdelší období bez jaderného testu od prvního výbuchu. Což zase nezní tak špatně. (CTBTO, 2026)
Mezinárodní den něčeho, co už se skoro neděje
Možná tedy nejde o den proti něčemu, co jsme už vyřešili. Spíše jde jen o připomínku, že některé experimenty opravdu není nutné opakovat. A že ten nejlepší výbuch je ten, který se neuskuteční.
Mezinárodní den proti jaderným zkouškám nakonec připadá na 29. 8. Kazachstán tento den navrhl jako připomínkový den a jako takový jej OSN přijalo. 29. 8. 1949 totiž Sovětský svaz uskutečnil v Semipalatinsku první jaderný test a přesně o 42 let později, 29. 8. 1991, byl tento testovací areál definitivně uzavřen. (CTBTO, 2026)
Zdroje:
Arms Control Association. (2025). The nuclear testing tally.
Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty Organization. (2026). The longest nuclear test-free period since 1945: What it means. CTBTO.
Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty Organization. (2026). Ending nuclear test explosions. CTBTO.
Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty Organization. (2026). International Day against Nuclear Tests. CTBTO
Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty Organization. (2026). Status of signatures and ratifications. CTBTO
Kassenova, T. (2020). Living with the nuclear tests: The Semipalatinsk story. CTBTO Spectrum. Comprehensive Nuclear-Test-Ban Treaty Organization.
Larionova, N., Lukashenko, S., Kabdyrakova, A., et al. (2022). Speciation of ^137Cs, ^90Sr, ^241Am, and ^239+240Pu artificial radionuclides in soils at the Semipalatinsk test site. Journal of Environmental Radioactivity.
Rhodes, R. (2026). Zrození atomové bomby. Host
