Článek
Každý rok připadá 3. září na Den mrakodrapů a je věnován výškovým budovám, jejich architektuře a technice. Přesný původ tohoto neoficiálního svátku není znám, ale jeho datum je připisováno k narození Louise Henryho Sullivana, který se narodil 3. září 1856 v Bostonu. A proč zrovna s ním? Byl jedním z architektů, který se výrazně zasadil o to, že moderní mrakodrapy vypadají tak, jak vypadají. Pojí se s ním zásada „forma následuje funkci“ (form follows function), která znamená, že vzhled stavby má vycházet především z toho, k čemu stavba slouží. Jednoduše: nejdříve funkce, poté až vzhled. (Library of Congress, n.d.; National Park Service, 2018)
Kolem jednoho takového mrakodrapu chodím každý den v Mostě
Má dva horizontální bílé pásy, které protínají řady oken a hnědou fasádu. Není to klasická kancelářská budova, která by se jakkoli snažila zapadnout do okolí. Právě naopak. Má být vidět.
Když se v 60. a 70. letech rodil nový Most kvůli rozšiřování uhelné těžby, která vedla ke zboření původního města, nebylo v projektu místo pouze pro panelové bydlení, školy, obchody a naddimenzované silnice. Nové město potřebovalo ikonickou stavbu, která by reprezentovala moc a sílu tohoto místa. A jak jinak to udělat než obřím hranolem, který bude reprezentativním sídlem pro severočeský uhelný průmysl, kvůli kterému musel být Most přesunut. (Architecture Week, n.d.)
Palác pro vedení severočeského uhlí
Budova tedy vznikla jako centrála pro Severočeské hnědouhelné doly - odtud její pojmenování SHD. Jednalo se o organizaci, která řídila celý severočeský hnědouhelný revír, byla navržena pro více než 500 zaměstnanců, myslelo se i na konferenční prostory, či odpočinkové výhledové plošiny. Samotný mrakodrap se stavěl čtrnáct let od 1970 do 1984, zkolaudován byl v dubnu 1985. Na budovu, která má obdélníkový půdorys a je v zásadě mohutným hranolem to není zrovna sprint. Po dostavení sice nebyl s 96 výškovými metry nejvyšší budovou Československa, ale prvenství v podobě nejvyšší budovy Ústeckého kraje má od té doby. A mimochodem, je to pátá nejvyšší budova České republiky, k prvenství ji chybí jen 15 výškových metrů. (Architecture Week, n.d.)
Současnost
Po roce 1989 v rámci privatizace procházely Severočeské hnědouhelné doly majetkovými změnami a s nimi se svezla samozřejmě i budova. Výraznější změna ve vlastnictví proběhla až v roce 2012, kdy budovu koupila společnost SaS ENERGO s. r. o. vlastněná podnikatelem Josefem Smolíkem. O sedm let později byla budova přejmenována na SaS group Tower, což je její oficiální název, ač je na štítu stále logo SHD s párem zkřížených kladiv a pro obyvatele města Most je to stále „eSHáDéčko“.
A jak to vypadá uvnitř?
Před samotným vstupem do budovy si všimnete několika poboček různých podniků, ale tyčící se budova vás donutí zvednout hlavu a kochat se hranatým monumentem uhelné doby. Po vstupu do atria jsou ale přímé linky exteriérů budovy nahrazeny oblými vlnami v dlažbě podlahy a spirálou zrcadlového schodiště, které návštěvníka dovede k sadě obrazů starého Mostu společně s mozaikou od Miroslava Houry. Na mozaice je patrná dvojice dlaní. V levé dlani leží kolo rypadla povrchového lomu, v pravé stojí lidské postavy. Mezi nimi vyrůstá plamen. Možná je to připomínka přetváření světa pomocí strojů a lidské síly. Možná vyobrazuje proces zdejší těžby a její propojení s městem, komunitou, rodinami. Jak paradoxní, když kvůli rozšiřování povrchového lomu zanikl původní Most. Atrium se tak stává připomínkou minulosti.
Mozaika Miroslava Houry s obrazy
Budova je nicméně z větší části nevyužitá, proto je další zastávkou plošina střechy, která ale není veřejnosti běžně přístupná. Výhledy z ní jsou dechberoucí. Po výstupu se do vás opře závan vzduchu, vyplašíte pár zdejších holubů a zalapáte po dechu. Po pravé ruce se před vámi rozevře údolí řeky Bíliny, lemované kopci Bořeň, Zlatník a Kaňkov. Na střechy okolních panelových domů shlížíte stejně jako letící ptáci. Pohled přirozeně sklouzne po hraně Krušných hor a poté dolů, ke kostelu, který byl přemístěn po kolejích před rozšířením těžebního prostoru a tím byl zachráněn. Dále přejdete zrakem po blyštící se hladině jezera Most, které vypadá spíše jako zrcadlová louže. A po jeho levé straně si všimnete hradu Hněvín, který Mostu obvykle kraluje. Odtud najednou vypadá, že je někde pod vámi.
Ať mrakodrap nezůstane jen památníkem
Když stojíte téměř sto metrů nad Mostem, je na té budově něco zvláštně symbolického. SHD vzniklo jako sídlo uhelného průmyslu, který zdejší krajinu a život proměnil k nepoznání a kvůli jehož rozšiřování zmizelo celé staré město. Dnes z jeho střechy vidíte nový Most, přesunutý kostel a jezero, které v rámci rekultivace naplnilo část těžebního prostoru.
Výhled na Hněvín a jezero Most
Mrakodrap je tak svým způsobem obrovským památníkem starého Mostu. Ne památníkem postaveným na jeho počest, ale stavbou, která jeho příběh připomíná možná ještě silněji. Silněji kvůli tomu, že samotná budova vznikla jako součást světa, kvůli kterému starý Most zanikl.
Bylo by proto škoda, kdyby těch téměř sto metrů nad městem zelo prázdnotou. Byla by škoda, kdyby nejkrásnější z výhledů mělo pouze několik holubů sídlících pod střechou. Nezbývá než přát Josefu Smolíkovi, aby se mu podařilo dát budově nový život, zaplnit její patra a třeba jednou otevřít alespoň část vyhlídkového ochozu také veřejnosti.
Nečekal bych, že největší připomínka starého Mostu bude čnít téměř sto metrů nad současným Mostem, ale je to tak. Alespoň pro mě.
Tímto bych rád poděkoval vlastníkovi budovy, panu Ing. Josefu Smolíkovi, za možnost poznat budovu blíže.
Zdroje:
Architecture week. (n.d.). Budova SHD Komes. Dostupné z: https://www.architectureweek.cz/budova-shd-komes
Library of Congress. (n.d.). Today in history – September 3: Louis H. Sullivan. Dostupné z: https://www.loc.gov/item/today-in-history/september-03
National Park Service. (2018). Beyond Chicago: Louis H. Sullivan’s late masterpieces. U.S. Department of the Interior. Dostupné z: https://www.nps.gov/articles/beyond-chicago-louis-h-sullivan-s-late-masterpieces.htm
