Článek
Je to tu zase. Začal školní rok a už se mi hrnou poptávky po doučování. A já už nechci. Nechci doučovat někoho jen kvůli tomu, že rodiče nepovažují čtyřku za dostatečnou známku. Nechci brát čas a energii dítěti na předmět, který neumí. Nechci se tohohle fenoménu už účastnit. Protože všichni vydáváme příliš mnoho snahy na neúspěch.
Moje dítě potřebuje doučování. Proč? Je tak dobré?
Při výuce, doučování, ale i ve škole narážím na stále stejný paradox. „Dítě potřebuje doučování z matematiky.“ A tak se ptám „To je tak dobré?“ Odpověď rodičů je spojená s výrazem plným nepochopení „Ne, právě že vůbec.“
Je to vlastně dokonale logický přístup. Když dítě něco neumí, snažíme se to napravit. Jenže někdy se z nápravy slabiny stane hlavní vzdělávací projekt. A předmět, ve kterém dítě skutečně vyniká, necháme být. Ten přeci zvládá samo. Výsledkem může být zvláštní časově investiční strategie: nejvíc času vkládáme právě tam, kde bývá návratnost nejnižší.
Proč to není správně?
Jako ekonom si nemůžu odpustit jednu paralelu. Ve strategickém řízení se používá SWOT analýza. Pokud ji neznáte, tak je to jednoduchý soupis (tabulka), ve které se zapisují silné a slabé stránky podniku samotného a poté se vytváří soupis příležitostí a hrozeb, které přicházejí z vnějšího světa. Na základě této tabulky se poté vytváří další strategie, která kombinuje vnitřní vlastnosti podniku a vnější charakteristiky. Nakonec jsou čtyři možnosti strategií, čtyři kombinace. Například využíváme silné stránky podniku, abychom využili příležitostí.
A já mám pocit, že při vzdělávání dětí a v té nejlepší víře volíme (ať jsme rodiče, sourozenci, učitelé, ale také i když jde přímo o nás) strategii kombinující slabé stránky a hrozby. Tato strategie se točí kolem otázky: Jak zabráníme tomu, aby slabiny nezpůsobily problém?
To je někdy nutné, jenže podnik, který by celou svou strategii postavil pouze na odstraňování nedostatků a vyhýbání se problémům, asi těžko vytvoří něco výjimečného. K tomu spíše slouží strategie kombinující silné stránky a příležitosti: Vezmeme to, v čem jsme dobří, a hledáme příležitosti, ve kterých to využijeme. A to mi v doučování a vzdělávání tak nějak chybí.
Žádná ze strategií není špatná, ale každá má své místo
Strategie kombinující slabiny a hrozby pomáhá dítěti nepropadnout. Strategie kombinující silné stránky a příležitosti mu může pomoci vyniknout. Problém nastává tehdy, když ta první pohltí všechen čas, energii i peníze a na druhou už nic z toho nezbude.
To ale neznamená nechat dítě propadnout! Doučování a náprava nedostatků má smysl. Cílená intervence, doučování, koučink a lektorství dokážou neprospívajícím studentům zajistit jak lepší výsledky, tak i zlepšit pocit ze sebe, snížit stres a zlepšit situaci v kolektivu (Snyder et al., 2019). Není to o tom kašlat na něco, co nám nejde. Spíše se zamyslet, jak dobrou úroveň dané látky vlastně opravdu potřebuji.
Jako učitel si stojím za tím, že čtyřka je známka s nejlepší přidanou hodnotou v předmětu, na který dítě nemá vlohy a ve kterém se nechce zdokonalovat dále.
Jestliže dítě potřebuje udělat z pětky čtyřku, aby prošlo školou, dává to perfektní smysl. Jestli potřebuje cílenou přípravu na maturitu, protože se bojí, že nesplní procenta potřebná k úspěchu, také. Ale když už dítě bezpečně a dostatečně zvládá předmět, možná není nutné investovat stovky hodin do toho, aby se z průměrného matematika stal průměrný matematik, který má lepší známku. Zvlášť pokud za stejnou dobu může vyrůst ve výborného historika, programátora, výtvarníka, hudebníka, sportovce nebo biologa.
Tak co kdybychom chvíli rozvíjeli to, co mu jde?
Nejde o to říkat dítěti celý den, jak je úžasné. Znamená to najít oblast, ve které má schopnosti, zájem, potenciál a to poté systematicky rozvíjet. Tento přístup může vést k většímu zapojení žáků ve škole v rámci vybraných předmětů a mimoškolních aktivit (Sagkal, 2019). Rozvíjení silných stránek žáků je také propojeno s pozdějším akademickým a pracovním úspěchem a zároveň s well-beingem žáků (Tang et al., 2019). Pokud dětem něco jde, tak to není důvod k odložení dané vědomosti na polici se slovy „ten už to umí, tomu se věnovat dál nemusíme“, ale bylo by osvěžující tomuto dát nějakou pozornost navíc.
Škola má pochopitelně naučit základy každého žáka. Dítě musí umět číst, počítat, orientovat se ve světě, vztazích, financích, i když zrovna v dané oblasti nevyniká. Člověk ale nemůže být vynikající ve všem.
Možná děláme chybu v tom, že slabinu považujeme za úkol k odstranění a talent za něco, co se o sobe postará samo. Nepostará. Čas dítěte je stejně omezený jako čas dospělého. Každá hodina opravování toho, co mu nejde, je zároveň hodinou, kterou nemůže věnovat tomu, v čem by jednou mohlo být opravdu dobré.
Možná by tedy bylo dobré místo otázky: „Co mu ještě nejde?“ položit jednu mnohem důležitější: „V čem by mohlo být sakra dobré?“
Zdroje:
Sagkal, A. S. (2019). Direct and indirect effects of strength-based parenting on adolescents’ school outcomes: Exploring the role of mental toughness. Journal of Adolescence, 76, 20–29. https://doi.org/10.1016/j.adolescence.2019.08.001. Dostupné z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1016/j.adolescence.2019.08.001
Snyder, K. E., Fong, C. J., Painter, J. K., Pittard, C. M., Barr, S. M., & Patall, E. A. (2019). Interventions for academically underachieving students: A systematic review and meta-analysis. Educational Research Review, 28, 100294. https://doi.org/10.1016/j.edurev.2019.100294. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1747938X18306316?via%3Dihub
Tang, X., Li, Y., Duan, W., Mu, W., & Cheng, X. (2019). Character strengths lead to satisfactory educational outcomes through strength use: A longitudinal analysis. Frontiers in Psychology, 10, 1829. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2019.01829. Dostupné z: https://www.frontiersin.org/journals/psychology/articles/10.3389/fpsyg.2019.01829/full
