Článek
„Je teplo, protože je léto,“ zní oblíbená odpověď lidí, kteří odmítají klimatickou změnu pokaždé, když se mluví o vlně veder. Jenže nikdo soudný netvrdí, že v červnu nebo v červenci má být zima. Spor není o to, zda v létě bývá teplo. Spor je o to, jak často, jak dlouho a jak extrémně teplo dnes je. A v tom už data mluví poměrně jasně: české léto se posouvá k častějším tropickým dnům, delším vlnám veder a vyšším maximům.
Poslední červnový víkend roku 2026 je učebnicový příklad. ČHMÚ potvrdil nové absolutní maximum teploty vzduchu v Česku: 41,9 °C, naměřené v neděli 28. června v Doksanech. Den předtím přitom padl rekord také: 27. června dosáhly Doksany 40,9 °C a překonaly dosavadních 40,4 °C z Dobřichovic z roku 2012. Rekord tedy nebyl „jen těsně vyrovnán“ ani nepřišel v tradičním vrcholu léta v srpnu. Byl překonán dvakrát během dvou dnů, už v červnu. ČHMÚ navíc uvádí, že 9 z 10 nejvyšších maximálních teplot v historii měření v ČR připadlo právě na víkend 27.–28. června 2026.
Nešlo ani o jednu přehřátou stanici někde v koutě republiky. ČHMÚ upozornil, že teploty 35 °C a více byly 27. června zaznamenány na 160 stanicích, tedy na 63 % standardní sítě, a 28. června na více než 200 stanicích, tedy zhruba na 80 % standardní sítě. Dosavadní červnový rekord byl překonán o 3 °C, což je u meteorologických extrémů obrovský rozdíl. Tohle už není „normální letní den“. To je mimořádná vlna veder zasahující velkou část území.
A dlouhodobý trend je podstatnější než jeden horký víkend. ČHMÚ uvádí, že v letech 1961–1990 bylo v Česku průměrně jen kolem 5 tropických dnů za rok. V normálu 1991–2020 už to bylo přibližně 11 dnů a za posledních 15 let, tedy 2011–2025, více než 13 tropických dnů ročně. Rok 2024 měl v průměru 18,5 tropického dne, rekordní rok 2015 téměř 26. Ministerstvo životního prostředí a ČHMÚ zároveň u nynější vlny upozornily, že v Polabí, Poohří, středních Čechách a na jižní Moravě trvaly tropické dny bez přestávky už od 18. června. To je přesně ten rozdíl mezi „v létě je teplo“ a „extrémně horké období trvá příliš dlouho“.
Vedra navíc nekončí tím, že se člověk schová do stínu. Přehřátá krajina, vysoká teplota, vlhkost a příchod fronty vytvářejí prostředí, ve kterém mohou vznikat velmi silné bouřky. Pondělí 29. června 2026 to ukázalo naplno: na Vysočině podle ČHMÚ místy spadlo přes 40 litrů vody na metr čtvereční, bouřky provázel vítr o rychlosti 70 až 90 km/h, na Prachaticku spadlo v krátkém čase 50 až 60 mm srážek a někde se objevily až pěticentimetrové kroupy. Nelze říct, že každou konkrétní bouřku „způsobila klimatická změna“. Lze ale říct, že extrémní horko dodává atmosféře energii a v oteplujícím se klimatu roste potenciál pro intenzivnější projevy počasí. ČHMÚ vysvětluje, že větší množství vodní páry v atmosféře umožňuje prostorově rozsáhlejší a časově rychlejší procesy, tedy i extrémnější projevy počasí; IPCC zároveň upozorňuje, že změna klimatu zesiluje vodní cyklus a přináší intenzivnější srážky i povodňová rizika.
„Je teplo, protože je léto“ je tedy věta, která je sice banálně pravdivá, ale jako argument proti klimatické změně je zavádějící. Ano, léto je teplé. Jenže dnešní léta jsou v průměru teplejší, tropických dnů přibývá, rekordy padají častěji a extrémy zasahují větší část území. V Česku podle dat za období 1961–2024 stoupla průměrná teplota o více než 2,3 °C a rok 2024 byl v tomto souboru nejteplejší. Když někdo odmávne 41,9 °C větou „vždyť je léto“, nepopisuje realitu. Zakrývá trend, který už dávno není teoretickou předpovědí klimatologů, ale žitou zkušeností lidí, měst, zemědělců, zdravotníků i hasičů.
