Článek
Ukrajinští hokejisté letos na mistrovství světa divize I skupiny A v polském Sosnovci získali deset bodů a skončili druzí za Kazachstánem. Vybojovali si tím postup mezi světovou elitu, kde naposledy hráli v roce 2007. Po dvaceti letech se měli vrátit na nejvyšší úroveň. Dokázali to za pokračující ruské invaze, která jejich zemi ničí už pátým rokem.
Jenže 30. října Sportovní arbitrážní soud CAS rozhodl o návratu ruských reprezentací do mezinárodních soutěží. IIHF oznámila, že verdikt bude respektovat, přestože s ním nesouhlasí a upozorňuje na bezpečnostní i organizační problémy. Rozhodnutí se týká také mužského mistrovství světa v Německu v květnu 2027. A právě tady začíná mimořádně hořká část celého příběhu.
Předseda finského hokejového svazu Heikki Hietanen řekl veřejnoprávní Yle, že podle nynějších informací Rusko vytlačí právě Ukrajinu. Ta má z účastníků nejnižší postavení v žebříčku. Připomněl přitom dřívější rozhodnutí, které Rusku a Bělorusku zachovalo žebříčkové body a počítalo s návratem na nejvyšší úroveň. Konečné provedení návratu ještě IIHF neoznámila. Vyřazení Ukrajiny tedy zatím není hotovou věcí. Už samotný tento scénář ale ukazuje, do jak absurdní situace se světový hokej dostal.
Pro ruskou státní moc má hokej mimořádný symbolický význam. Navazuje tím na sovětskou tradici, kdy vítězství nad západními soupeři sloužila jako důkaz údajné převahy komunistického systému. Historik John Soares v odborné studii o hokeji za studené války popisuje, jak sovětské vedení chápalo hokejisty jako účastníky ideologického zápasu. Československé zápasy se SSSR po invazi v srpnu 1968 ostatně dobře připomínají, jak silný politický význam může mít výsledek na ledě.
Za Vladimira Putina tohle propojení pokračuje. Po světovém titulu v roce 2014 ruští reprezentanti projeli Moskvou v autobusu s nápisem „Země vítězů“ a zamířili na přijetí do Kremlu. Popsala to sama IIHF. Taková vítězství poskytují režimu příležitost spojit sportovní hrdost s vlastní mocí. Současná KHL ovšem nabízí i mnohem přímější propojení hokeje s válkou.
Klub ze Soči se na vlastním webu pochlubil dohodou s asociací účastníků takzvané speciální vojenské operace. Mezi její cíle zařadil také vlasteneckou výchovu dětí a mládeže. Ředitelka klubu přitom vyjádřila hrdost na vojáky bojující za ruskou vlast. V září 2026 pak podle zprávy samotné asociace její zástupci provedli slavnostní vhazování před utkáním se SKA Petrohrad. Na stadionu funguje „Tribuna hrdinů“ pro veterány této války a jejich rodiny.
Další příklad poskytl CSKA Moskva. V březnu 2024 klub oznámil minutu ticha před zápasem play-off s Lokomotivem Jaroslavl za Vjačeslava Subbotina, padlého příslušníka brigády Española. Tiskové oddělení CSKA sdělilo televizi Match TV, že ji odsouhlasila KHL. Subbotin už předtím vystupoval jako čestný host při slavnostním vhazování. Uctívání účastníků války tak dostává prostor přímo v programu hokejových utkání, se souhlasem klubů i ligy.
Právě proto mi požadavek na oddělení sportu od politiky v této debatě připadá tak pokrytecký. Ruské hokejové instituce samy poskytují válce a jejím účastníkům veřejnou prestiž. Při návratu na mezinárodní scénu se pak máme tvářit, že reprezentační dres s ničím z toho nesouvisí. Nemusíme každému ruskému hráči připisovat podporu invaze, abychom takový rozpor viděli. Národní tým je oficiální reprezentací státu a jeho úspěch může vedení tohoto státu využít bez ohledu na osobní názory jednotlivých hokejistů.
Ukrajinský hokej mezitím řeší mnohem základnější podmínky svého přežití. Ukrajinský svaz ve stanovisku z 30. října připomněl, že ruský raketový útok v noci z 18. na 19. října poškodil už dvanáctou ledovou arénu od vyloučení ruských týmů. V takových podmínkách si Ukrajinci vybojovali postup. Představa, že jim světový hokej následně oznámí, aby uvolnili místo Rusku, je téměř nesnesitelná.
Považuji za nepřijatelné, aby účet za ruský návrat zaplatila právě Ukrajina ztrátou zaslouženého postupu. IIHF musí najít řešení, které její účast ochrání. Pokud kvůli Rusku Ukrajince z elitního mistrovství vyřadí, vyšle tím krutě srozumitelný vzkaz: postup si můžete vybojovat, ale místo nakonec dostane stát, který vám bombarduje zemi.
