Článek
Člověku jde hlava kolem, když se radní za Piráty Adam Zábranský chlubí, že od března doma neměli více než 18.5 stupně. Jak toho docílili, když průměrná venkovní teplota byla více než 21 stupňů už nesdělil. Nicméně někteří diskutující se tématu chytli a trumfovali se, kdo má doma větší zimu. Rekordman se chlubil 12 stupni, které ale musel zvýšit na konečných 14 stupňů. Další příznivkyně života v nepohodě se pochlubila, že pracuje z domova, vypla si topení a pracuje v ušance, rukavicích a galoších. Vše zapíjí horkým čajem. Člověk by se i zasmál, že to myslí jako recesi. Bohužel, ti lidé to opravdu dělají. Samozřejmě, ve chvíli, kdy nám energetické firmy zdražují elektřinu i 10×, tak lidem moc variant nezbývá. Prostě na teplo domova nemají. Je to ovšem strašně smutná vizitka současné Evropy. Místo, abychom se měli neustále lépe a zvyšovala se naše průměrná životní úroveň, vracíme se do středověku, kdy lidé prostě neměli na zátop, protože dřevo patřilo na panské. Naše jaderné elektrárny přitom neustále produkují nadměrné množství velmi levné elektřiny. Průměrná výrobní cena je stále 0,15 Kč/kWh. Každý by si mohl topit, jak je libo. My, místo toho mrzneme ve 14-18 stupních. Život v mrazírnách bude mít samozřejmě důsledky na zdraví našich obyvatel, zejména dětí. Přijde mi to jako strašný sen. Co je ale nejsmutnější, že místo řešení a nápravy, se lidé s ponurým osudem smíří. Dokonce se v určitých kruzích masově šíří hnutí, které si zakládá na pojídání zbytků od popelnic nebo prošlého jídla. Můj otec říkal: Proti gustu, žádný dišputát, každému, co jemu jest. Nicméně, doufám, že tyto úchylky se nebudou snažit politici vnucovat většinové společnosti jako standard. Už stačily ty žvásty, že místo levné elektriky, máme doma nosit dva svetry. Ve chvíli, kdy si management monopolního, polostátního ČEZu vyplatil 100 miliónů zvláštních odměn za předraženou elektriku, tak se nám to jeví jako drzost nejvyššího kalibru. Je na vládě, aby toto absurdní divadlo ukončila a začaly nám zase normální, hezké a bohaté časy.
