O pickupu s Honzou ze seriálu Pickupeři

Reakce veřejnosti na seriál Pickupeři byly povětšinou negativní. Otázkou je, zda-li byl formát dokureality vhodnou volbou pro zpracování problematiky, která se s tímto fenoménem pojí. Samotná komunita se proti němu vymezila a označila celý projekt za neobjektivní a scenáristicky řízenou frašku, jejímž cílem bylo pouze tuto komunitu zesměšnit.

I když se na svém blogu MindTuber více zabývám problémy, které se s těmito komunitami pojí, snažím se poukázat i na to, že jejich formování je iniciováno specifickými příčinami. Velice často jde o potřeby a přirozenou snahu je nějakým způsobem naplnit. Porozumět těmto důvodům a motivacím, které za tím stojí, je důležité pro uchopení celé problematiky. A právě proto je důležité odhalovat tyto komunity i zevnitř. Ukázat je i v takovém světle, ve kterém mají lidskou tvář a kde nejsou zobrazeny jen jako zoufalé pokusy zoufalých mužů.

Tato chlapská uskupení plní často důležitou funkci a nahrazují tak částečně něco, čeho se mužům jinde nedostává. I proto jsem se rozhodl oslovit někoho ze zúčastněných, abych se dozvěděl víc, než jen to, co zamýšlel režisér.

Jsem Honza, naivní člověk s růžovými brýlemi, který dává přednost svým snům před společenskými proudy. Často to tak končí fiaskem, ale já se nikdy nevzdávám. Mojí hlavní náplní je tvorba skrze podnikání. Mám cíl najít si holku pro život, což se mi stále nepovedlo, ale ani tady se nevzdávám.

K prvnímu oslovení jsem se dostál dávno před tím, než jsem o pickupu vůbec věděl. V životě jsem se rozhodl, že nechci litovat věcí, co jsem neudělal a mezi to patřila i oslovení děvčat co se mi líbila. Běžná oslovení ale neberu úplně jako pickup, tak jak ho lidé vnímají. K tomu opravdovému jsem se dostal v momentě, kdy jsem poznal dva kamarády, kteří tehdy řešili stejně jako já trable s děvčaty a ani jednomu se nám příliš nedařilo, a tak jsme se to rozhodli spolu změnit s pomocí pickupu.

Byl jsem ve druháku na střední a věděl jsem, že chci u sebe věci hodně změnit, tak jsem se rozhodl konat. Opravdový pickup jsem si ale zkusil až později na výšce v Brně.

My si vytvořili s několika kluky vlastní skupinu a v žádné jiné jsme ani v podstatě nebyli (aktivně), ačkoliv jsme se s pár pickupery na ulici poznali a též pasivně poznali i několik pickuperských komunit.

Nejrůznější kluci, které spojuje to, že nemají úspěch s děvčaty a tak hledají cesty.

Setkal jsem se asi se všemi motivacemi, které se dají očekávat. Vyspat se s co nejvíce děvčaty, uspokojením své potřeby validace od žen ať už jen oslovením, rande, úsměvem, sběrem instagramů… ale také posunem, zvýšením sebevědomí, zlepšením sociálních dovedností no a taky motivace nalezení té pravé partnerky.

To že kluci chtějí mít úspěch se ženami je jako touha být bohatý. Když před vás někdo položí nástroj na to, jak rychle zbohatnout, nejde moc odmítnout.

Přijde mi, že za celou moji zkušenost po konverzaci se všema ostatníma v mém okruhu, je právě sebevědomí absolutní středobod okolo kterého se vše točí. Od sebevědomí se vše ostatní odvíjí. Bylo to jedno z nejčastějších témat, které jsme vždy řešili.

Je přirozené, že muži chtějí mít úspěch se ženami, jsou k tomu naprogramovaní. Někteří sází ale právě na pickup, jakožto prostředek který vede ke zvýšení sebevědomí, spasí je a nesnaží se ho tak nabírat i jinde. Jako všude, je to vždy škála od extrémních případů, kteří pickupu zasvětí život až po lidi, kteří to mají jen jako malý bonus v jejich životě.

My měli to štěstí, že jsme v tom byli spolu s mými kamarády a hodně se podporovali. Na začátku jsme měli problémy se sebevědomím a obzvláště, když člověka velmi tvrdě odmítne nějaká slečna, to se pak člověk cítí, že už to nikdy neudělá. Já tam ale měl kamarády, co mě podpořili to nevzdávat. Nedivím se ale holkám, když je člověk strašlivě nervózní, mluví blbosti a může působit creepy.

Tohle jsme, vcelku rychle překonali a díky narůstajícímu sebevědomí konečně mohli být sami sebou. Rázem jsme se s nepříjemnými odmítnutími ani nesetkávali. Jasně často nás holky odmítaly, ale velmi mile a odcházely s úsměvem. Někdy jsem i po odmítnutí (např. z důvodu přítele) měl pokračující velmi příjemné konverzace.

Můj přístup byl už před pickupem takový, že co chci, můžu mít a já chtěl hodně fajn holku. K ženám jsem se vždy snažil mít respekt a nebrat to jako hru, ačkoliv se přiznávám že pár kratších období mě též svedlo na cestu, na kterou nejsem 100% hrdej.

Ocitnul jsem se v prostředí, kde byly trochu posunutý hranice toho co lidi brali jako v pořádku, tím myslím např. že jsem chodil i za holkami, za kterými jsem ale ve skutečnosti 100% nechtěl jít. Hlavním záměrem bylo se zlepšit.

Později jsem toto přestal dělat úplně, protože mi přišlo neetický, že si na někoho berete kontakt s tím, že už mu pak nedáte vědět.

Nadruhou stranu jsem si teď po seriálu uvědomil, že z druhé strany od žen to bývá snad ještě horší a to se vůbec neřeší.

Když si muž například. nabere více kontaktů na ženy, ale pak napíše jen jedné, co se mu nejvíce zamlouvá, obecně co jsem viděl a slyšel v minulosti a podle komentářů ze seriálu, je to špatně. Ženy ale také dávají naději spoustě mužů, se kterými si hrají a následně už neodepíší a bývá to i snad ve větší míře než u pickuperů. V čem je to vlastně pak jiné, než si vybírat na Tinderu, dát match (a naději) spoustě lidem, ale pak ani neodepsat.

Já osobně jsem myslím pocit nadřazenosti snad nikdy neměl. Určitě se mi stávalo, že po tom, co jsem byl velmi zklamanej nějakou holkou, která mi dala naději a vodila mě za nos a následně ghostla (obzvláště když to bylo po několikáté), měl jsem pocit, že všechny holky jsou stejný a dočasně jsem změnil pohled, že jak ony ke mně, tak já k nim. Nikdy ale dlouho s takovým mindsetem nevydržím a obvykle po týdnu už mám zpátky růžový brýle a život jde dál.

Během nejostřejšího období s celkem vysokým sebevědomím jsme si ale k holkám dovolili více. Nemyslím tím nic špatného, ale z mé normálně klidné přátelské povahy jsem byl více odvážný v tom co jsem si k holkám dovolil, což většinou ty oslovení a rande okořenilo správnou cestou.

Obrovský kick v sebědomí, zlepšení komunikace a tedy i následné efekty druhých řádů v podnikání, prezentování v sociálních kruzích a ve štěstí obecně. Též pickup stojí za skvělým přátelstvím s mými kamarády. Obrovsky nás spojilo to, že jsme měli v životě stejné trable a řešili je. S Markem jsme se stali dokonce business parťáky. Poznal jsem i několik úžasných děvčat, co mi změnily život, s některými jsem doteď dobrý kamarád.

Některá období jsem se setkal s něčím, co jsem pojmenoval „pickuperský syndrom“. Vinil jsem se a měl dokonce horší den, když jsem nešel za holkou, za kterou jsem opravdu moc chtěl jít. Jednu dobu jsem i chodil méně ven, abych je moc nepotkával. Někdy jsem se šel ven projít, poslechnout si audioknihu a narušilo mi to to, že okolo chodily atraktivní holky, které mozek nedokázal jen tak přejít a ignorovat.

Též s tím, jak má člověk pocit, že může mít každou holku si následně nedokáže vybrat, hlava je pak naučená, že za rohem čeká vždy lepší.

Myslím, že toto běžný člověk ani začátečník v pickupu nemá. To že víš, že za tou hezkou holkou stejně nepůjdeš ti dává klid a nemusíš nad tím nějak víc přemýšlet. Obrat ale nastává, když víš že není problém jít za sebehezčí holkou, no a co když je to TA holka. Měl jsem něco, čemu se říká Fear of Missing Out s holkami a stále částečně mám, každopádně už jsem s tím nyní téměř vyrovnaný.

Jeden z apelů to být může, ale myslím že to nebude pro kluky tak silný faktor, když mají něco dlouho zakořeněné a vlastně by se na začátku spokojili s ,,málem”.

Potkal jsem spoustu úžasných holek a měl z pickupu krátký vztah s holkou do které jsem se zamiloval. Poznal jsem celkem dost lidí a uvědomil si co vlastně chci.

Popravdě já až tolik vztahových zkušeností nemám, první kde to vydrželo z obou stran, rozdělil po krátké době můj odjezd na Erasmus. Uvědomil jsem si, že v kombinaci mých vysokých nároků a nízké kompatibility s lidmi prostě není lehké najít někoho klidně i na celý život. Moje přesvědčení se vyformovalo do podoby:

Posun v sebevědomí odražený v dalších aspektech života, poznání sama sebe, poznání fungování lidí a vztahů. Utvrdilo mě to v přesvědčení, že když si za něčím jdeš, můžeš toho dosáhnout, ale musíš pro to něco dělat.

Setkal jsem se více s kluky, kteří v základu více hledají vztahy, každopádně komunita kluky svádí vztahy si moc nehledat a soustředit se více na hojnost děvčat. Hraje v tom roli to, aby kvůli vztahu kluci nevypadli z komunity, ale taky hojnost je jeden ze základních aspektů pickupu, díky kterým není kluk upnutý na určitou holku a to ve zkratce holky přitahuje (koncept noNeedy).

Popravdě ano, ač mi to přijde jako jebnutý na hlavu, chování které získáte hojností může opravdu vést k tomu, že zaujmete potenciální partnerku lépe. Princip funguje v základu tak, že když máte jednu holku, kterou máte upřímně rádi a udělali by jste pro ni všechno, běžná odpověď od holky je to, že má kluka jistého a to ji nebaví a často jde za zábavou jinam, kde to moc jisté nemá. Takže tento koncept zabraňuje tomu, aby jste se upli na jednu holku.

Nadruhou stranu s hojností nastává tradiční pickuperský problém a to, že si nedokážete vybrat, takže to od potenciální partnerky zase odvádí, no jak říkám, je to jebnutý na hlavu.

To souvisí s tím, co jsem napsal výše. Nemyslím, ale že je to nutně špatně. Vím, že někteří pickupeři řeší hodně holek, každopádně jsou k nim upřímní, takže holky ví, do čeho jdou a jdou do toho dobrovolně. Někteří ale už tak upřímní nejsou a může to hodně ublížit.

Myslím tím hlavně to, že se nedoví s kým mají tu čest. Mohou vzbuzovat v holkách pocit, že jsou jediné a že je to jako z pohádky, ale simultánně běží pohádka na dalších několika kanálech.

Přemýšlel jsem nad tím a myslím, že číslování vzniklo jako jednoduchý komunikační nástroj, jak druhým předat informaci jak moc se mu daná holka líbí. Jasně souvisí to primárně se vzhledem, protože to je i ta první věc co vždy vidíme a je i dokázané, že pro chlapa má vzhled vyšší hodnotu než pro ženu, ale snad všichni co jsem se s nimi potkal dříve nebo později do tohoto hodnocení zahrnují i další (nevzhledové) aspekty.

Přátelství hraje velkou roli. U mě hrálo a u ostatních vím, že si díky tomuto taky získali přátelství. Je i možné, že někteří pokračují v pickupu hlavně kvůli přátelství.

Komunita pickuperů je hodně sdílná a otevřená, alespoň ta, kterou jsem poznal já. Je velmi běžné, že jsme mezi sebou řešili věci do hloubky včetně emocí, pocitů, obav a to je myslím dobře. Boří to narativ, že chlapi toto neřeší.

Osamělost je u kluků mnohem běžnější než u holek a určitě je to jeden z aspektů, který se kluci snaží řešit. Neúspěch se ženami resp. nedostatek validace, je pro kluky (asi pro kohokoli) natolik kritický, že může výrazně snížit kvalitu prožívání života. Není divu, že jsou pak pro to kluci ochotní udělat tolik nebo naopak rezignujou na život a stráví ho např. počítačovýma hrama.

Díky knize „The Game“ jsem se o pickupu vlastně dozvěděl. Tato kniha mi otevřela neuvěřitelný svět jako z filmu, který si člověk ani nedokázal představit. Později jsem objevil komunitu Dynamic Education, což byl tehdy taky dobrý zdroj informací pro mě jakožto začátečníka. Později jsem s tímto obsahem už ale moc nesouznil a nejvíce mě nakonec ovlivnil autor Mark Menson se svou knihou „Models“ a celkově tento styl uvažování. Více jsem pak souznil a stýkal se s podobně smýšlejícími lidmi.

Bezesporu tam přínos je. Některé z těchto komunit jsou monetární organizace, které mají jako jeden z cílů vydělat peníze a to je výhodné hlavně na začátečníky, jako jsem byl tehdy i já. Motivace, na které je pak lákají jsou velmi odlišné od mého pozdějšího přesvědčení (především důraz na spoustu žen, sexu, rande, validace apod.). Já našel největší přínos až později v komunitě, která monetární nebyla a soustředila se především ne na děvčata, ale na rozvoj sebe.

Přijde mi to funny, v seriálu to samozřejmě nebylo vážně. Samozřejmě jsem vnímal, že je na tom někdo lépe než já, takže jsem ho považoval za zkušenějšího, ale určitě jsme si nehráli na hiearchii. Naopak to bylo prostředí, kde si lidi hodně pomáhají navzájem a snaží se pomoct těm, co jsou pozadu. Jinde to o Alfa/Beta asi být může, s tím ale nemám zkušenost.

Vždy mě v životě vyšlo lépe se vzájemně podporovat, takže nevím proč tady by to měla být výjimka. Žiju ve velkém městě a příležitostí na seznámení je tu dost. Necítím se ohroženej tím, že někomu třeba poradim.

Na začátku má kluk problém a je pro to schopný udělat opravdu hodně. Později, když se začne dařit si může uvědomit, že to možná nedělá úplně eticky a že může ublížit ostatním. Já si něco takového uvědomil. Byla doba, kdy jsem pickup dělal, abych se zlepšil. V momentě, kdy jsem byl dostatečně dobrý, abych šel za kýmkoli, kdo se mi líbí, jsem se přepl a už chodil jen za děvčaty s maximální upřímností toho, že o ně mám skutečný zájem. To se doteď nezměnilo

Nevím, co je přesná definice pickupu. Pokud je to oslovování, jsem maximální zastánce reálného oslovování, ne Tinderu, jehož primárním cílem je vydělat, a ne spojovat lidi. Pickup jako cokoliv jiného je jen nástroj. Záleží na lidech, jak ho použijí.

Jak jsem zmínil, jedna z problematik je hojnost, což je zajímavá myšlenka, ale může se odporovat se vztahem. Tohle rozhodně ale není jednoduché jednostranné téma.

Na otevřeném vztahu nevidím nic špatného, chtějí ho často muži stejně jako ženy. Je to teda tenký led, proto je potřeba si to velmi dobře vykomunikovat a být maximálně upřímný aby to mohlo fungovat. Sám jsem zažil pouze krátký takový případ a převážně viděl u svých kamarádů. Myslím, že je to jen dočasná záplata, která naplňuje lidské potřeby sexu, osamělosti, někoho komu se dá svěřit apod. ale dlouhodobě to nikam moc nevede. Taky lidé zůstávají v takových vztazích, jen aby nepřišli o benefity, které to přináší a to může být též svazující se posunout.

Přijde mi, že toto jsou přesně dvě strany mince, jedni zastávají jednu stranu, další tu druhou.

K tomuto tématu nemohu říct moc, protože mam pouze zkušenost z dohledu. Zahlédl jsem např. kouče, který posílal svého „studenta“ (od pohledu 50-60 let) za 17ti letými holkami.

Člověk druhému člověku zaplatí, pokud si myslí, že vyřeší jeho problém. Kluci mají problém a snaží se ho řešit i za nemalé peníze. Opět tu existuje škála přístupů, které méně či více pomáhají. Business má svůj tržní segment a tady to bývá logicky segment kluků, kteří jsou v oblasti žen nešťastný a jsou ochotni nejvíce zaplatit. Jestli je to okey nebo ne by se asi chtělo zeptat přímo těchto kluků.

Přínosy jsou popsané v předchozích odpovědích, zejména sebevědomí a úspěch se ženami. Blbý je, že téměř vždy je to tréning na ženách. Kluci jsou nuceni jít i proti své vůli, na druhou stranu nebývá jiná možnost, jak by se v tomto dalo jinak posunout.

Jsem určitě toho názoru, že nejprve má člověk zapracovat na sobě. Pokud se naučím hrát šťastného úspěšného a sebevědomého, vydrží to jen chvíli, než to praskne. Když zapracuju nejprve na sobě, cítím se dobře, tím pádem to přenáším i do konverzace a také je si o čem povídat.

Souhlasil bys tak s tvrzením, že skrze seznamování si ti kluci řeší primární problém, kterým je chybějící pocit hodnoty a zdravé sebevědomí. Je to tedy taková určitá forma terapie?

Ano souhlasím, někteří tito kluci si k řešení svých problémů se sebevědomím a chybějícím pocitem hodnoty vybrali právě pickup, který to má změnit.

Je to slabina a vesměs potřeba, kterou se kluci snaží vyřešit, takže logicky se najde trh, kde si lidé nechají platit, aby potřeby vyřešili. Jestli opravdu pomáhají nebo ne je už více individuální.

Doba se mění a věřím, že je to přirozený vývoj odpovídající době. Je fakt, že klukům ubývá testosteron, ale to má asi také své opodstatnění. Logicky se to pak kluci snaží různě nahnat a nemyslím, že je to špatně, chceme se přeci cítit jako chlapi. Váha mužství v čím dál více rovnocenným světě také ubývá.

Na toto bohužel můžu říct jen svůj pohled a to, že v sociálním ohledu zastávám spíše dobu minulou, kdy bylo normální být v uvozovkách lovcem, makat na sobě, předhánět se s ostatníma. Přijde mi to jako dobrý motor, který mně jako chlapovi dává částečně životní smysl.

Nezáleží, jak na sobě pracujeme kdekoli jinde, když ale pak přese všechno nepřichází úspěch se ženami, myslím že u každého muže nastane krize.

Úspěch se ženami je důkaz pro sebe i pro ostatní, že jsem chlap. Asi to má co dělat se společenskou rolí, kterou jsme si dali. Neříkám, že je to jediná věc, která definuje mužství, rozhodně ale hraje podstatnou roli.

Chybí to, co chybělo vždy. Porozumění, že obě strany přemýšlí, komunikují a fungují rozdílně.

Máte v rukách mocný nástroj, používejte ho zodpovědně.

Nenechte se strhnout ostatními, buďte sami sebou, to vám přinese nejvíce štěstí. Buďte trpěliví, pokud věci hned nejdou. Dělejte, co dělat chcete.

Můj názor na seriál Pickupeři

Vyjádření Woody k celému projektu

Další komunity a struktura manosféry