Článek
Výlet plný krás a potupy
Jako by nešlo o nic zvláštního, podzimní počasí, volný víkend, pauza od ligy. Uchenna (21) se vydal na Karlštejn, ikonickou památku, a zapózoval na výjimečných místech. Fotky jsou jednoduché, civilní, bez pózování ve sportovním dresu. Ale někoho to rozčílilo natolik, že pod nimi začal sypat jed.
Nešlo už o to, že je sparťanským obráncem. Jde o to, že má tmavou barvu pleti. A pro část „fanoušků“ byla to výzva, aby ukázali, kam podle nich patří.
Rasistické útoky přesahují hranice kritiky
Nimbus byl jasný: ne kritika hry, ale útok osobní. Pod příspěvkem se objevily výroky, které se netýkaly fotbalu, ale jeho původu. Tyto projevy rasismu nejsou novinkou ve sportu, ale když se přenesou do prostoru, kde hráč „jen chodí po památkách“, nabírají nový rozměr, že být černý znamená být stále někde „jiný“.
Je nesmysl říkat, že „fotbalista má být vidět pouze v dresu na hřišti“. Proč by nemohl? Stejná logika by zakazovala komukoliv jinému dělat to samé. Když ale je barva pleti jiná, odpor se stává hlučnější.
Ticho Sparty, odpovědnost klubu
Klub zatím mlčí. A to mlčení vyvolává otázky víc než urážky. Pokud se klub stáhne do ticha a neřekne: „Jsme s tebou, tohle není přijatelné,“ vytváří mezeru, kterou zaplní hlasy těch nejostřejších kritiků. Sparta se dlouho proti rasismu vyhrazuje, jenže tvrdé jádro ultras, už uplně ne. Není to dlouho, kdy na stadionu Sparty, vystavili fandové nápis se vzorem KKK (ku-klux-klan).
Uchenna bude dál nosit dres Sparty. Bude dál čelit výzvám. Ale on by neměl stát na bojišti sám.
Jak dál? Klub musí chránit hráče, ne čekat na další útok
Uchenna není povinen řečnit ani vysvětlovat svůj soukromý život. Je to hráč, který má právo na odpočinek stejně jako každý jiný. Nyní je na Spartě, aby ukázala, že se nestará jen o výsledky, ale i o lidi, kteří ty výsledky tvoří.
Rasistické útoky nelze přecházet mlčením. Pokud klub nevystoupí jasně, dává tím signál, že takové chování je tolerované. A tím netrpí jen jeden hráč, ale celé prostředí.
Uchenna bude dál bojovat na hřišti, ale mimo něj nesmí zůstat sám. Nejde jen o sport, jde o elementární respekt. A to je hranice, kterou by fotbal měl bránit tvrději než jakoukoli šestnáctku.
Zdroje:
