Článek
Kritika jako PR gesto. Samotný problém se vytratí
Výhra nad Gibraltarem měla být samozřejmostí, nikoliv tématem k hádce. Hráči odehráli svou povinnost, ale k tribunám zamířila jen část z nich. A právě to se stalo záminkou k ostrému útoku.
Tvrdík okamžitě obvinil hráče z neúcty, odtrženosti od reality a chybějící pokory. Jenže z jeho slov nešlo cítit upřímnou snahu řešit situaci. Spíš to připomínalo rychlé PR gesto člověka, který potřebuje ukázat rozhodnost ve chvíli, kdy se mu to zrovna hodí.
V atmosféře, kde reprezentace bojuje o přízeň fanoušků a o čistou vlastní tvář, přišlo Tvrdíkovo vystoupení ne jako pomoc, ale jako další tlak a hlavně vyvolalo otázku, zda je to skutečně o fanoušcích, nebo spíš o budování vlastního vlivu.
Moralizování od člověka, který reprezentuje rozdělený fotbal
Působí paradoxně, když silné výroky o pokoře a odpovědnosti přicházejí od osoby, která roky patří mezi nejvlivnější tváře českého fotbalu a zároveň mezi ty nejkontroverznější.
Tvrdík se dlouhodobě stylizuje do role ochránce řádu, ale přitom zastupuje prostředí, které má s transparentností a důvěryhodností samo velké problémy. Klubové zájmy, mocenské vlivy, tlak na rozhodčí, spory uvnitř struktur to všechno je realita, kterou nelze zakrýt jedním prohlášením o chybějící pokoře reprezentantů.
A právě proto jeho slova působí nevěrohodně. Hráči, kteří mají za sebou náročnou sezónu, mohou udělat chybu. Ale moralizování od člověka, který se na chaosu českého fotbalu přímo podílí, je těžké brát jako autoritu.
Reprezentace potřebuje klid, ne další konflikty
Celá kauza navíc ukazuje, jak křehká je situace uvnitř reprezentace. Namísto podpory se na tým hrnou výčitky. Namísto ujasnění pravidel přicházejí ultimáta. A namísto jednoty působí celý systém rozhádaně.
Hráči potřebují jasné vedení, ne veřejné tresty a teatrální vyjádření. A fanoušci? Ti chtějí vidět tým, který táhne za jeden provaz – ne vedení, které rozdmýchává konflikty pokaždé, když se mu to hodí politicky nebo mediálně.
Reprezentace se rok od roku potýká s tím stejným problémem: místo aby uvnitř fungovala stabilita, drží ji pohromadě jednotlivci a improvizace. Tvrdíkův výpad to jen podtrhl.
Opravdu jde o fanoušky? Nebo o další mocenské hry?
To je otázka, kterou si položili nejen fanoušci, ale i lidé uvnitř fotbalu. Pokud by Tvrdíkovi šlo skutečně o fanoušky, mohl situaci řešit v klidu, interně, s respektem.
Místo toho přišlo veřejné kárání, které mělo jediný efekt, odklonit pozornost od skutečných problémů českého fotbalu. Těch, kde hrají hlavní roli právě ti, kteří si dnes hrají na strážce morálky.
A právě to je na celé kauze smutné, reprezentace je opět jen arénou mocenských her, které se k fanouškům dostanou ve formě jednoduchých hesel o pokoře.
Zdroje:
