Článek
Nedávno schválená novela zákona, která má na Slovensku vstoupit v platnost od ledna 2026, zavádí definici „rychlosti chůze“ na šest kilometrů za hodinu. Tento rychlostní limit se nevztahuje na chodce (jak bylo mylně uváděno), nýbrž na cyklisty a koloběžkáře na všech chodnících.
Znehodnocení existující infrastruktury
Předpis vytváří zjevnou nekonzistentnost zejména tam, kde byla jízda na kole explicitně povolena dopravní značkou. Doposud mohli po takto uzpůsobených úsecích jezdit i dospělí cyklisté, přičemž maximální rychlost byla logicky stanovena na vyšší, technicky proveditelnou úroveň (například 20 km/h) při plné ohleduplnosti vůči chodcům. Omezením na 6 km/h je tato existující a smysluplná infrastruktura fakticky znehodnocena.
Limit šesti kilometrů za hodinu, jenž odpovídá rychlosti svižné chůze, je pro cyklistu samožřejmě velmi náročný. Jízdní kolo vyžaduje pro stabilní a bezpečný pohyb určitou setrvačnost. Při takto nízkém tempu se tato setrvačnost vytrácí, což zvyšuje riziko ztráty rovnováhy a pádu.
Novela navíc prakticky znemožňuje bezpečné užití kola i pro děti do deseti let s doprovodem na zbylých úsecích chodníků, kde dříve mohly jezdit.
Kdo skutečně ohrožuje chodce?
Dlouhodobé statistiky dopravní policie jasně ukazují, že za většinu úmrtí chodců nesou odpovědnost řidiči motorových vozidel. Chodci si často nemohou být jistí bezpečností nejen na přechodech, ale vzhledem k nízkým obrubníkům ani na samotných chodnících.
Naproti tomu střety chodců s cyklisty či uživateli koloběžek se v oficiálních statistikách objevují jen výjimečně a obvykle končí pouze lehkým zraněním, nikoli tragicky. Z hlediska bezpečnosti chodců tedy nejde o problém nemotorové dopravy, přetížení měst automobilovým provozem. Nejrizikovější jsou dlouhé městské průtahy, kde vozidla projíždějí vysokou rychlostí. Právě na tato místa by měla být upřena hlavní pozornost zákonodárců.
Pokrytecká logika a falešný problém
Už nyní, jak už bylo zmíněno, platí, že na Slovensku mohou na chodník jen děti do deseti let, nebo dospělí na vhodně upravených a vyznačených úsecích s povolenou jízdou, kde je maximální rychlost už dnes definována na 20 kilometrů za hodinu (v ČR 15 km/h). Proč tedy najednou plošně šest?
Kdyby se navrhovatel zákona, poslanec Vážny, rozhodl aplikovat svou filozofii konzistentně i na auta, musel by logicky omezit jejich rychlost na 25 kilometrů za hodinu – jinak by přece jela rychleji než cyklisté a mohla je ohrožovat. Absurdní? Jistě. Ale právě takovouto pochybnou logikou se řídí ona schválená novela.
Je navíc třeba poukázat na fakt, že návrh byl podán s odůvodněním rostoucího počtu kolizí, přičemž poslanec Vážny v důvodové zprávě uváděl pouze statistiky nehod elektrokoloběžek celoplošně v Bratislavě, nikoliv přímo na chodnících. Slovenská policie přitom potvrdila, že nehody na chodnících systematicky neeviduje, což poukazuje na absenci faktických podkladů pro legislativní změnu.
Co hůř, nový předpis neřeší ani stížnosti na arogantní chování cizinců na úzkých bratislavských chodnících – tito jedinci jednak již dříve nesměli jet neohleduplně, a navíc na většinu úzkých chodníků ve starých městech nemají vjezd povolen vůbec. Zákon je zjevně nepraktický, nekonzistentní a postrádá kontakt s realitou. Zavedení limitu, který je v mnoha případech neproveditelný, nelze považovat za přínos. Zato zavedení vyšších pokut by mohlo pomoci situaci dramaticky zlepšit.
Reálný problém je jinde
Primárním problémem cyklistů a koloběžkářů dnes není jejich rychlost na chodnících. Je to nebezpečnost na silnicích. V roce 2023 zemřelo na českých silnicích 39 cyklistů, přičemž většina vážných nehod se stala mimo obce a města. Nejpočetnější skupinu obětí mezi cyklisty měli na svědomí řidiči aut mimo obce a města, kteří jeli nepřiměřenou rychlostí.
Proto cyklisté a koloběžkáři jezdí po chodnících, které jsou mnohdy liduprázdné podél rušných silnic, na nichž by jim hrozila smrt kvůli každému opilci za volantem, každému unavenému řidiči, který neudržel správný odstup a tak dále.
Správné řešení existuje
Podle průzkumu zadaného pražským magistrátem jsou samostatné cyklostezky sedmkrát až dvanáctkrát bezpečnější než úseky bez cyklistické infrastruktury. Řešením tedy není šikanovat děti absurdním rychlostním omezením a ohrožovat je vyhnáním na silnice. Řešením je budovat oddělené cyklotrasy, rozšiřovat chodníky a zklidňovat automobilovou dopravu.
Poslanec Vážny místo toho předložil zákon, který vytvoří nové rizikové situace pro ty nejzranitelnější účastníky dopravy. A to vše bez jakéhokoli prokazatelného přínosu pro bezpečnost chodců. Slovenský parlament tuto novelu schválil. Doufejme, že ten český bude mít víc rozumu.
