Článek
Moje dospělé dítě je na kratomu. Dnes to již víme. Dítě to přiznalo, muselo, rodiče to prostě našli, ale neřeší to. Je mu to jedno. Vždyť se to normálně prodává a on se potřebuje přece soustředit na školu, na život, na lásku. Je to normální, kamarádi to berou taky. Vlastně úplně všichni. Však prý není problém s tím přestat.
Dítě říkalo, že to zkoušelo několikrát. A normálně to vydrželo, třeba pár dnů, tak co pořád máme. Akorát dospělé dítě je hubené, protivné, podrážděné, lže, hodně spí přes den. Kde jsme my rodiče udělali chybu ve výchově, co jsme udělali špatně, žijeme přece normálně, chodíme do práce, sport, kultura, koníčky, navíc děti jsou součástí rodinného každodenního programu.
Dospělému nejde pomoci, pokud nechce jedinec sám. Potom si začněte všímat drobných krádeží doma, půjčování peněz od nebankovních společností, které zaplatí rodiče, alespoň na začátku, dále to už může být pro rodiče velký zásah do rozpočtu rodiny. Kratom je přitom relativně levný a normálně dostupný, je to legální, tak proč ta potřeba peněz, přidá se ruleta, sázky na sport a potom se náhodou dozvíte, že kryptoměny jsou v pohodě, vy tomu nerozumíte a všechno se mnohonásobně vrátí.
Rodiče jsou zoufalí, úplně zoufalí. Nepomáhají prosby, pláč, nabídka pomoci. Musí chtít potomek sám, ale nechce. Atmosféra v rodině je katastrofální, hádky mezi sourozenci, rodiči. Bojíte se podívat do schránky, jestli tam není další půjčka od nebankovní společnosti, pohoda doma je pryč, konfliktů přibývá.
Je nějaké řešení? Každý den o tom několikrát přemýšlíte, je to vaše dítě, máte mnoho řešení, ale narazíte, dospělák nechce. A nechce být už ani s vámi, pořád něco chcete, pořád chcete něco řešit a přitom je všechno v pohodě. Tak vám jeden krásný dítě sdělí, já tady nebudu, jdu bydlet jinde. Kolik mi dáte na bydlení? Na stravu? A je najedou pryč. Doma je klid, žádné konflikty, nebojíte se, že něco zmizí. Pro jistotu každý den, každou chvilku přemýšlíte, co dělá, jak se má. Doma si popláčete. Bojíte se o dítě, strašně se bojíte. Co bude dál, nevíte. A potom opět přijde to známé klišé, proč my a co jsme udělali špatně.
