Článek
Opět kratom, zase a zase. Žijeme s tím doma, v zaměstnání, pořád na to myslíte, naše dítě bere kratom, je to ovšem dospělák, nic se nezměnilo. Každý den doufáte, že přijde nějaká pozitivní změna. A navíc víte, že to bude asi dlouho stejné. Však je to přece legální droga. Ach jo. Je to Vaše dítě, milujete ho. Budeme to muset říct kolegům, kamarádům, sousedům, nejbližší rodině.
Pozor, naše dospělé dítě je na kratomu a může si přijít půjčit peníze, může chtít u Vás bydlet, je to tak, už to tak je, ano, půjčil jsi od rodiny, ale bohužel nějak nevrací. Je mu to jedno. Prý je to v pohodě. Každý, krom nás tomu rozumí. Je schopen mluvit hodinu a vykládat, jak má vše pod kontrolou. Jasně. Přitom netušíme, kde vlastně spí, snad střídá kamarády, kteří jsou stále kamarádi a kamarádky nebo v tom lítají taky, což je možné. Možná rodinu vyměnil se stejně smýšlejícími kratomovými dospěláky, kteří to mají taky pod kontrolou. Dospělé dítě na kratomu neuvěřitelně lže, strašně lže. Když mluví, vypadá to, že je naprosto ok, peníze žádný problém, bydlení není problém, práce není problém, škola není problém, my tomu přece vůbec nerozumíme. A ostatní jsou v pohodě, chápou vše, jen rodiče potomka jsou mimo. Jsou divní. Chtějí pomoci, přitom přece není důvod. My tomu nerozumíme. My ho milujeme a dospělé dítě nás nesnáší.
Kolik takových zoufalých rodičů v okolí asi je. Proč se to prodává, když to ničí životy rodin. Likviduje to naše děti. Chtěl bych to někde zakřičet, vynadat někomu, není kam a není komu. Ten kratom musí být zatraceně dobrý kšeft, navíc legální. Dá se vůbec z toho kratomového vlaku vystoupit. Bojím se na to myslet. Co bude za měsíc, rok. Jak dlouho to vydrží organismus mladého člověka. Jak dlouho to vydržíme my, máme další potomky, ještě že to chápou, sourozenec to nezvládá a padá do kratomové propasti. Taky by pomohli, ale není jak. A tak utíká kratomový den za dnem.
A potom zase a opět přijde to známé klišé, proč my a co jsme kde udělali špatně.
