Článek
Premiér, největší česká internetová firma, číslo „900 milionů“ a čerstvě přepsaná pravidla ochrany pověsti firem. Tenhle spor může změnit, co si v Česku politici i lidé na sítích ještě mohou dovolit říct, než za to začnou platit u soudu.
Premiér u soudu kvůli jediné větě. Proč z toho je precedent
Úřadující premiér míří k soudu kvůli konkrétní větě o daních jedné firmy. Seznam.cz, a.s., podává 3. března 2026 žalobu na Andreje Babiše kvůli opakovaným tvrzením, že „Lukačovič odrbal stát o 900 milionů na srážkové dani“ a že Seznam neplatí daně, jak má.
Premiérová koaliční vláda ANO‑SPD‑Motoristé je ve Strakově akademii teprve od prosince 2025 a důvěru Sněmovny získala 15. ledna 2026. Tentokrát tedy k soudu nekráčí opozičník, ale předseda vlády, který útočí na největší internetovou firmu v zemi.
Babiš sází na jednoduchý, silný příběh. V rozhovorech a statusech vypráví, že Ivo Lukačovič vyvedl dividendu Seznamu přes zahraniční schránky, neodvedl 900 milionů na patnáctiprocentní srážkové dani a „odrbal“ tak český stát. Stejná slova podle ČTK zopakuje i ve chvíli, kdy už ví o žalobě. Zároveň opakovaně mluví o „lživém Seznamu“.
Soud přitom nedávno smetl žalobu Pirátů kvůli facebookovému postu o migrantech. Tady ale premiér nejde po názorech, nýbrž po velmi konkrétním číslu, které má v očích veřejnosti jasnou daňovou konotaci.
V žalobě stojí jako žalobce výhradně akciová společnost Seznam.cz, a.s., se sídlem v Praze, jak potvrzuje i firemní profil O Seznamu a formulace ve zprávě ČTK. V žalobě vystupuje mluvčí Aneta Kapuciánová jménem firmy, ne jednotlivých redaktorů.
Vedení Seznamu odděluje emoce novinářů od právního boje a brání pověst celé firmy, ne uražené ego komentátorů. V sázce tak nestojí jen vztah jednoho politika a jednoho média, ale důvěryhodnost dvou institucí, úřadu premiéra a dominantní online brány českého internetu. A mezi nimi leží Babišovo číslo „900 milionů“, které musí unést daňovou realitu, ne jen politický potlesk.
Právě u tohoto čísla se celý příběh začíná lámat.
Devět set milionů pod lupou: co říkají účty a daňové paragrafy
Devět set milionů vypadá na papíře obrovsky. Kdyby někdo skutečně „odrbal stát“ o 900 milionů na patnáctiprocentní srážkové dani, musel by vyvést dividendu kolem šesti miliard korun.
Účetní závěrka Seznamu za rok 2024, jak ji popisují odborná média, ale ukazuje něco jiného: čistý zisk po zdanění 1,27 miliardy, dividendou rozdělených 687 milionů korun a v Česku odvedenou daň z příjmů právnických osob 230,2 milionu korun. Už samotný součet proto ukazuje, že Babišova kalkulačka pracuje s jinými vstupy než firemní účetnictví.
Ještě podstatnější spor se ale vede o samotnou srážkovou daň z dividend. Čeští drobní investoři platí z dividend typicky 15 %. Mezi českou dceřinou a kvalifikovanou mateřskou společností však může tato daň při splnění podmínek spadnout na legálních nula procent, jak umožňuje § 19 zákona o daních z příjmů ve vazbě na směrnici Rady 2011/96/EU.
Stanoviska Koordinačního výboru k osvobození dividend a navazující judikatura tuto praxi potvrzují. Zákon podobnou nulovou daň explicitně připouští, a to ještě automaticky neznamená daňový únik, ale využití legálního režimu pro skupiny firem.
Soud tedy nebude jen přepočítávat promile. Bude muset položit otázku, zda Babiš tuto daňovou konstrukci popisuje pravdivě, nebo ji převyprávěl tak, aby z legálního režimu udělal v očích veřejnosti příběh o „odrbání státu o 900 milionů“.
A tím se dostáváme k další vrstvě, která s čísly a paragrafy splývá v jeden emotivní obraz.
Kypr, švýcarský Zug a mýtus „daňových rájů“
Další vrstvu příběhu tvoří vlastnické schéma Seznamu. Firma Seznam.cz, a.s., dál sídlí na Radlické ulici v Praze, stejně jako dříve, a daň z příjmů právnických osob odvádí v Česku. Svědčí o tom i částka 230,2 milionu za rok 2024.
Změnil se však vlastník. Ivo Lukačovič v roce 2025 převedl mateřskou entitu z kyperské Helifreak Limited do švýcarské Masaryk Holding AG se sídlem v kantonu Zug. Tato změna ovlivňuje, komu dividendy tečou, ale sama o sobě neříká, kde Seznam vydělává a kde odvádí korporátní daň.
Právě tady se láme vnímání veřejnosti. Média už od roku 2011 popisují kyperskou Helifreak jako nástroj „daňové optimalizace“. Babiš dnes označuje švýcarský Zug za „daňový ráj“ a spojuje ho přímo s údajným únikem 900 milionů.
Tahle slovní spojení fungují jako spouštěč: jakmile někdo vysloví Kypr nebo Zug, velká část lidí automaticky uvěří, že Seznam daně neplatí. Soudci ale nemohou soudit podle dojmu z „daňových rájů“, musejí porovnat konkrétní výrok „odrbal stát o 900 milionů“ s paragrafy a účetními řádky, které jsme právě prošli.
Teprve až tohle srovnání proběhne v soudní síni, ukáže se, jestli zůstane jen u politického příběhu, nebo půjde o soudem potvrzenou nepravdu.
Nová zbraň pro firmy: ochrana pověsti a Babišovy staré rozsudky
Stejný příběh má i právní rovinu, a ta se za poslední rok dramaticky změnila. Seznam staví žalobu na ochraně pověsti právnické osoby podle § 135 odst. 2 občanského zákoníku a na výkladu tohoto ustanovení, který přinesl čerstvý nález Ústavního soudu Pl. ÚS 26/24, publikovaný jako č. 47/2025 Sb.
Ústavní soud v něm dovodil, že firmy typu Seznam.cz potřebují účinnou ochranu dobré pověsti. Mohou proto žádat nejen omluvu či stažení výroku, ale také finanční zadostiučinění, podobně jako v případech nekalé soutěže. ČTK u aktuální žaloby popisuje hlavně požadavek na smazání příspěvků, zákaz dalšího šíření a omluvu, ale právní rámec po tomto nálezu obecně otevírá i možnost peněžité satisfakce v případech nepravdivých tvrzení, jakým je i spor o „900 milionů“.
Tento případ lze tak vnímat jako test, jak daleko české soudy tenhle nový nástroj pustí. A nejde přitom o Babišovu první zkušenost s hranicí mezi ostrým názorem a neprokázaným obviněním.
Soudci už Andreji Babišovi poslali několik jasných signálů:
- Nejvyšší soud v říjnu 2023 potvrdil, že se musí Miroslavu Kalouskovi omluvit za výroky o „rozkrádání ministerstva obrany“ a „zabití lidí cez padáky“, protože šlo o závažná faktická tvrzení bez důkazů.
- V jiném rozhodnutí soud kritizoval Babiše za slova o „zaplacených demonstrantech“ a potvrdil mu povinnost omluvy vůči Janě Filipové.
- U senátora Lukáše Wagenknechta soudy přinutily Babiše omluvit se za tvrzení o „megaudavači“ a údajném způsobení škody 800 milionů korun, ale ponechaly označení „psychopat“ jako hodnotový soud, který právo dovolí.
V této linii judikatury je vidět jasná hranici: politik může přestřelit v názoru, ale nemůže si bez důkazů vymýšlet konkrétní trestně či daňově zabarvené příběhy. A právě tahle hranice se kvůli novému nálezu Ústavního soudu už netýká jen premiéra.
Od premiéra k běžnému uživateli: za jakou větu už můžete platit
Žaloba proti úřadujícímu premiérovi přirozeně otevírá otázku, co takový spor znamená pro každého, kdo veřejně komentuje chování velkých firem nebo politiků.
Stejná pravidla, která umožňují žalobu proti premiérovi, totiž dopadají i na běžného uživatele Facebooku. Rozdíl dnes nevede mezi „politikem“ a „obyčejným člověkem“, ale mezi dvěma typy vět.
Větou „tahle firma je bezcharakterní“ člověk vyjadřuje hodnotový soud, který soudy obvykle tolerují. Větou „tahle firma neplatí v Česku daně a odrala stát o 900 milionů“ už vyslovuje ověřitelné obvinění, za které po nálezu ÚS 47/2025 Sb. může platit nejen politik, ale i každý z nás, jak připomíná i nedávný nález Ústavního soudu IV. ÚS 2672/23, který na tyto závěry navazuje.
Právo na ostrý názor nám tedy nikdo nebere. Změna spočívá v tom, že pokud někoho veřejně označíme za daňového podvodníka, nestačí už mávnout rukou, že „to byla jen kampaň“. A přesně na tom, jak soud vyloží Babišovo „odrbal stát o 900 milionů“, se ukáže, kde tato nová hranice v české debatě skutečně leží.
