Článek
Působí to jako paradox: Piráti a SPD se u Íránu ocitají na jedné straně barikády, zatímco vláda zdůrazňuje úplně jinou prioritu. V zákulisí ale nejde jen o rétoriku, ale o to, kdo Čechům nabízí jakou právní a bezpečnostní síť, když se krize přelije až na letiště a čerpací stanice.
Piráti a SPD: stejná věta, jiný svět
V debatě o útoku USA a Izraele na Írán se objevuje nečekaná shoda, která bije do očí. Předseda Pirátů Zdeněk Hřib mluví o „vojenských krocích v rozporu s mezinárodním právem a principy Charty OSN“ a žádá diplomacii místo bomb.
Šéf SPD Tomio Okamura zároveň označuje útok za krok „v rozporu s chartou OSN“ a varuje před destabilizací regionu i možnou energetickou krizí. Prakticky stejný slovník používá i generální tajemník OSN António Guterres, který na Radě bezpečnosti řadí nálety k porušení Charty OSN a připomíná zákaz hrozby silou i použití síly proti územní celistvosti států podle článku 2 odst. 4 a omezené právo na sebeobranu z článku 51.
Shoda Pirátů a SPD tak není ideologický pakt, ale nečekané spojení u stejného paragrafu. Když jde o Chartu OSN, mluví obě strany podobně jako šéf OSN, ať už se na všem ostatním zásadně rozcházejí.
Premiér Andrej Babiš mezitím staví reakci vlády na jiné větě: „Česká republika proto stojí za našimi spojenci.“ Podle dostupných souhrnů vyjádření zdůrazňuje nebezpečí „nekontrolovatelného íránského jaderného programu a podpory terorismu“ a loajalitu k USA a Izraeli, nikoli otázku souladu útoku s Chartou OSN.
Guterres naproti tomu vyzývá všechny státy, aby respektovaly právní závazky, a jasně říká, že útok mezinárodní právo porušil. Ministři zahraničí EU mluví o „zdrženlivosti“ a „respektu mezinárodnímu právu“, když hledají křehkou rovnováhu mezi podporou spojenců a právní legitimitou. V českém prostoru se proto začíná lámat otázka: stojí vláda víc za spojenci, nebo za právem?
Další členové kabinetu navíc od paragrafů ustupují k morálním soudům. Martin Kupka přeje „íránskému lidu svobodu“ a mluví o žádoucím pádu režimu, Vít Rakušan označuje Írán za „zločinný režim, který si nezaslouží žádné slitování“.
Okamura i Hřib naproti tomu dál drží slovník „porušení Charty OSN“ a „rozporu s mezinárodním právem“ a volají po diplomacii. Roli „právní brzdy“ paradoxně převzala dvojice Piráti a SPD, zatímco vláda vsadila na zdůrazňování politické loajality k Washingtonu a Jeruzalému.
Jenže zatímco se ve Sněmovně točí paragrafy a slogany o spojencích, důsledky stejného rozhodnutí už Češi řeší úplně jinde než u řečnického pultu.
Piráti: tvrdé lpění na právu a evropská pojistná síť
Piráti neotáčejí proti Západu, ale spíš k právnímu formalismu. V prohlášení k útoku na Írán mluví o „jednostranných vojenských krocích v rozporu s mezinárodním právem a principy Charty OSN“ a prosazují návrat k diplomacii, současně ale zdůrazňují nutnost chránit bezpečnost Izraele i evropských občanů.
V samostatném stanovisku k íránským hrozbám vůči Kypru pak navrhují usnesení, které vládu vyzve k aktivnímu postupu „včetně případné aktivace doložky o vzájemné obraně (čl. 42 odst. 7 Smlouvy o EU), pokud si to situace na Kypru vyžádá“. Klauzule doložky o vzájemné obraně podle článku 42 odst. 7 Smlouvy o EU přitom podle vysvětlení Evropské služby pro vnější činnost zavazuje členské státy EU k vzájemné pomoci, když někdo napadne jednoho z nich.
Je to kombinace tvrdého lpění na právu a snahy ukotvit Česko co nejpevněji v evropských bezpečnostních strukturách. Piráti tak mluví stejným jazykem Charty OSN jako Okamura, ale hned k němu přidávají konkrétní evropskou „pojistnou síť“.
Právě v kontrastu se SPD se nejvíc ukazuje, že podobná slova o Íránu ještě neznamenají stejný plán, jak chránit české občany v příští krizi.
SPD: stejná Charta, ale cesta ven z EU i NATO
SPD proti útoku používá podobná slova o „porušení mezinárodního řádu“ a „rozporu s chartou OSN“. Hnutí ale zároveň dál tlačí referendum o vystoupení z Evropské unie a jeho lídr Tomio Okamura v rozhovorech opakovaně říká, že podporuje odchod Česka i z NATO.
V dostupných vyjádřeních SPD k útoku na Írán není jediný návrh na využití evropských bezpečnostních mechanismů typu článku 42 odst. 7 nebo na posílení společné protivzdušné obrany. Piráti tak mluví o stejném problému Charty OSN, ale rovnou přidávají konkrétní evropskou „pojistnou síť“, zatímco SPD podobnou oporu pro české občany nenabízí.
Teze o „politické otočce“ Pirátů směrem k SPD tak samozřejmě není úplně přesná. Shoda obou stran se týká jediné věty, že útok USA a Izraele na Írán porušuje Chartu OSN, ale vede k naprosto rozdílným receptům na českou bezpečnost.
Piráti chtějí posílit kolektivní obranu uvnitř EU, SPD naopak usiluje o odchod z Unie i z NATO. V době, kdy čeští turisté nastupují do armádních speciálů a řidiči sledují ceny na stojanech, proto platí jiná otázka než „s kým stojíme“: kdo nám vedle sloganu o spojencích skutečně podkládá zem právem a jak draho nás tahle loajalita nakonec vyjde?
