ANO chce opět změnit pravidla penzijního spoření. Co na to řeknou důchodci?

Politici z ANO mluví o „spravedlivém“ vracení peněz všem seniorům, kteří si spoří na penzi. Když se ale podíváte do zákonů a čísel ministerstva financí, zjistíte, že se ve skutečnosti řeší jen malá menšina a velmi specifické křivdy, zatímco většině se pravidla téměř nemění.

Když slyšíte, že ANO chce „spravedlivě vrátit“ peníze všem důchodcům, mozek automaticky počítá miliony. Realita je ale mnohem skromnější.

Ve třetím pilíři má podle Asociace penzijních společností ČR 3,94 milionu lidí penzijko. Ministerstvo financí ale u návrhu hnutí ANO mluví jen o asi 16 tisících klientech a o rozpočtovém dopadu kolem 60 milionů korun, jak vyplývá z jeho vlastní tiskové zprávy. Čísla najednou zchladí každé velké gesto.

Politici z ANO slibují důchodcům „zpět peníze z penzijního spoření“, ale návrh řeší hlavně refundaci toho, co část seniorů už státu vrátila po 1. 7. 2024. Stát těmto lidem po přiznání starobního důchodu odebral státní příspěvek a když kvůli tomu penzijko předčasně ukončili, museli vracet všechny dříve připsané příspěvky a často i daňové zvýhodnění. Nový návrh tyto částky jen posílá zpátky, neobnovuje průběžné vyplácení státní podpory pro všechny starobní důchodce, o které přišli novelou zákona č. 462/2023 Sb. účinnou od 1. 7. 2024.

Drtivá většina z téměř čtyř milionů účastníků tak žádný nový finanční nárok na státní příspěvky ani jejich doplacení nezíská. Návrh ANO je tak spíš technická oprava pro menšinu než velké gesto spravedlnosti pro všechny seniory. Politický slogan vzbuzuje dojem plošného navrácení peněz, ale paragrafy a data vyprávějí jiný příběh. Otázka zní jednoduše a nepříjemně: patříte mezi těch pár tisíc šťastlivců, nebo mezi většinu, pro kterou se i po zásahu ANO nic zásadního nemění?

Aby bylo jasné, koho se návrh týká, je potřeba rozlišit tři konkrétní situace důchodců ve třetím pilíři.

Na první pohled to zní jednoduše, ve skutečnosti ale každý typ důchodce dopadne jinak. Někomu nepřijde zpátky nic, jiný může získat desítky tisíc.

Jako první skupina stojí na scéně důchodce, který už pobírá starobní důchod a dál si spoří ve třetím pilíři. Stát mu po 1. 7. 2024 podle novely zákona č. 462/2023 Sb. odebral nárok na státní příspěvek, ale spoření mu nezakázal. Návrh ANO takovému člověku nenosí zpětně ani korunu, jen mu přidává nové právo: pokud uzavřel doplňkové penzijní spoření do konce roku 2023 a mezitím získal starobní důchod, může smlouvu ukončit kdykoli bez sankce, i když ještě nespořil standardních pět či deset let. V praxi tím získá flexibilitu, ale ne zpátky státní podporu, o kterou novela připravila všechny starobní důchodce bez rozdílu.

Druhá skupina už krok udělala: po 1. 7. 2024 penzijko zrušila a vrátila státu všechny dřívější příspěvky. Právě těmto lidem návrh otevírá krátké okno, během kterého mohou o kompenzaci požádat svou penzijní společnost, podle ministerstva financí mají po účinnosti zákona jen půl roku. Zákon o doplňkovém penzijním spoření navíc přiznává nárok na odbytné až po 24 měsících spoření, takže senioři, kteří smlouvu ukončili dřív, odešli bez peněz a právě z nich se rekrutuje zhruba stovka nejvíce poškozených případů, na které materiály ministerstva zvlášť upozorňují. JE zde tak evidentní časový tlak, kdo do této skupiny spadá, musí sledovat lhůtu, jinak o slibované „spravedlnosti“ uslyší už jen v televizních debatách.

Třetí scénář je méně viditelný, ale o to důležitější: pracující důchodce s penzijkem a příspěvkem od zaměstnavatele. Právě tady návrh ANO formálně nic nemění, ale rozhodnutí konkrétních lidí často určí, jestli z třetího pilíře vytěží výhodu, nebo jen zklamání, a právě na to se vyplatí podívat detailněji.

Masově sdílená rada „jakmile půjdeš do důchodu, penzijko zruš“ může pro pracující seniory znamenat ztrátu desítek tisíc ročně. A to bez ohledu na to, co prosazuje ANO.

Ministerstvo financí i penzijní společnosti připomínají, že vlastní vklady na spoření na stáří si může každý odečíst od základu daně až do 48 000 korun ročně, což při 15% sazbě daně znamená úsporu až 7 200 korun. Zároveň může zaměstnavatel takovému seniorovi posílat na penzijko až 50 000 korun ročně bez daně z příjmů a bez sociálních a zdravotních odvodů podle § 6 odst. 9 písm. p) zákona o daních z příjmů.

Masově sdílená rada „jakmile půjdeš do důchodu, penzijko zruš“ takovému člověku bere až 7 200 korun ročně na daních a k tomu možných 50 000 od zaměstnavatele. Právě tady návrh ANO nic nemění, ale rozhodnutí seniorů často určí, jestli z třetího pilíře vytěží výhodu, nebo jen zklamání.

Jenže návrh ANO cílí ještě na jednu, mnohem menší, ale lidsky velmi silnou skupinu, seniory, kteří kvůli změně pravidel přišli i o část vlastních úspor.

Za velkými čísly se vždy schovají konkrétní tváře, ministerská tabulka ale některé příběhy zvýrazní víc než jiné.

Materiály ministerstva financí popisují asi stovku klientů, kteří ukončili doplňkové penzijní spoření ještě před uplynutím 24 měsíců, při vracení státních příspěvků a daňových výhod přišli i o část vlastních vkladů a odešli tak „se ztrátou i svých vlastních vložených úspor“. Představme si typickou seniorku, která po roce spoření dostala zprávu o odebrání státního příspěvku, v panice smlouvu zrušila, na přepážce podepsala všechny formuláře a domů dorazila s částkou nižší, než kolik sama vložila. Návrh ANO právě jí a dalším zhruba stovce lidí slibuje vrácení nejen státní podpory, ale i „spálených“ vlastních úspor.

Když ale od takového mikro-příběhu zvedneme hlavu zpět k systému, obraz se znovu zmenší. Ministerstvo financí počítá zhruba s 16 tisíci klienty, kterým kompenzace vrátí už odvedené peníze, včetně oné stovky nejvíc poškozených, a s rozpočtovým dopadem kolem 60 milionů korun. Těchto 16 tisíc stojí proti téměř 3,94 milionu účastníků třetího pilíře, o kterých politici mluví v kampaních, ale legislativa jim teď nic nového neslibuje.

Návrh ANO tak lze chápat jako nezbytnou korekci extrémních křivd, ne jako systémové narovnání pro všechny seniory, kteří se ve třetím pilíři spoření na stáří nějakým způsobem cítí podvedení. Tím ale spor o „viníka“ celé situace nekončí, a právě tam se dnes láme veřejná debata.

Do veřejné debaty vstupuje silný mýtus: „všechno pokazil konsolidační balíček“. Realita právních předpisů ale vypadá jinak.

Ústavní soud v rozhodnutí k penzijním příspěvkům výslovně uvádí, že pravidla o odebrání státní podpory starobním důchodcům přinesl zákon č. 462/2023 Sb., který od 1. 7. 2024 změnil mimo jiné zákon o doplňkovém penzijním spoření, jak shrnuje i oficiální stanovisko Ústavního soudu. Asociace penzijních společností v tiskové zprávě připomíná, že tyto změny patřily do sněmovního tisku 474, zatímco tzv. konsolidační balíček upravoval jiné oblasti veřejných financí.

Je tak vidět, jak se i ANO pohodlně sveze na záměně pojmů, přestože samo teď navrhuje opravu škod způsobených právě touto novelou zákona č. 462/2023 Sb. Než tedy v diskusi začnete nadávat na „konsolidaci“ nebo na „zlé penzijní fondy“, má smysl si položit dvě jednoduché otázky:

Odpověď na tyto dvě otázky často rozhodne, jestli návrh ANO prožijete jako zadostiučinění, nebo jen jako další politický slogan, který se vás ve skutečnosti téměř netýká.