Orgie i krutá smrt - tři nejzvrhlejší vladaři starověké antiky

Ve jménu moci se vladaři napříč dějinami dopouštěli strašlivých činů, jež je hnaly za stále větším chtíčem či potřebou kompenzovat vlastní traumata.

Spousta císařů či jiných představitelů však měla negativní rysy dnešních politiků. Komplex historické významnosti, kdy si uvědomovali, že jednou zemřou a zůstane pouze odkaz. A že je jen a jen na nich, jak onen odkaz bude vypadat. Jindy excentrické způsoby zapříčinila nemoc, komplex méněcennosti či vrozená psychopatie. A samozřejmě, že u většiny se to již zpětně nemáme jak dozvědět.

Historicky významných osobností, které se zapsaly nechvalně, je skutečné kvantum, i v antice jsem měl obtíže vybrat ty nej, ale máme jen tři stupně vítězů.

Pojďme a to!

Drakón

O samotném životě tohoto athénského vladaře se bohužel nedochovalo mnoho zmínek, ani rok narození.

Lze předpokládat, že se narodil někdy okolo roku 650 před Kristem.

Spoustu toho o něm napsal řecký historik Plútarchos, ovšem ten se primárně zabýval Drakónovými zákony, nikoli životopisem. Plútarchos doslova napsal, že „Drakónovy zákony nebyly psány inkoustem, nýbrž krví“.

Je skutečným paradoxem, že zákony platné v době před Drakónovou vládou vypadaly ještě mnohem hůř - byly lidsky méně přívětivé a o poznání krutější. Drakón vlastně usiloval o jejich zjemnění, jenže nenalézal vhodnou transformaci, aby z hlediska moci výkonné fungovala.

Tehdy se každý prohřešek automaticky trestal smrtí. Když byl Drakón dotázán, zda to není nespravedlivé, odvětil prý: „Je. Tuze rád bych pro vážnější činy nalezl horší trest, než je smrt. Ale neznám ho.“ Od té chvíle se pro krutovládu či nadměrnou přísnost ujalo označení „drakónický“.

Ruku na srdce - jeho vláda by v současnosti vyřešila mnohé.

Caligula

Gaius Caesar Augustus Germanicus, jak se Caligula (botička) doopravdy jmenoval, se narodil 31. srpna roku 12.

Šlo o velice neutěšenou dobu, neboť éra Julia Caesara skončila a po něm převzal vládu Augustus. Jeho císařská moc však procházela testovací fází, neboť společnost si stále nebyla zcela jista, jakým směrem by se měl Řím vydat. Už u Caesara se obávali císařské vlády.

Augustus se tedy o svou moc musel, chtě nechtě, dělit také se senátem. Tehdy však senát doopravdy vykonával smysluplnou činnost, nikoli jak je tomu dnes.

Mladičký Caligula byl však přijat abnormálně kladně. Bodejť by ne, když hýřil optimismem, dobře platil vojákům a legiemi byl značně oblíben již od svých dětských let, kdy se svým otcem Germanicem táhl na válečnou stezku. To tehdy si vysloužil onu roztomilou přezdívku.

První týdny jeho vlády dávaly tušit, že se Caligula stane jedním z nejoblíbenějších císařů v historii. Co ovšem čert nechtěl, po pár měsících vlády nervově vyhořel a komunikace z politického i osobního hlediska silně pokulhávala.

Vlivem oslabené imunity pak Caligula propadl onemocnění, jež zpětně nemáme jak diagnostikovat. Patrně ale mohlo jít o encefalitidu, v důsledku čehož se změnila panovníkova psychika. Ačkoli po zdlouhavé a poněkud nedokonalé léčbě fyzické příznaky ustoupily, kognitivní a behaviorální postižení přetrvalo. Caligula trpěl lehkovážností, ztrátou zábran, nadměrnou podezíravostí a nejspíš i halucinacemi, že mu někdo neustále usiluje o život. Projevila se i něj bisexualita a potřeba nezřízeného sexuálního experimentování. Za zmínku však rozhodně stojí také legendární zkazka o jeho milovaném koni, kterého hodlal jmenovat konsulem. Nemyslitelný čin mu jeho věrní na poslední chvíli rozmluvili.

Heliogabalus

Císař Heliogabalus, jindy také označován jako Elagabalus, vlastním jménem Varius Avitus Bassianus (204-222), byl jedním z nejvíce kontroverzních císařů v historii antického Říma. A také jedním z těch, kteří vládli opravdu krátkou dobu, což v éře římského císařství (zejména v pozdějších dobách) nebylo nic neobvyklého. Jeho nedlouhá, ale zato skandální vláda v letech 218–222 n. l. byla poznamenána extravagancí, náboženskými reformami a nebývalými excesy, které z něj učinily jednoho z nejvíce odsuzovaných a zneuznaných vládců antiky.

Byl vzdálený příbuzný Septimia Severa, a to díky rodokmenu své matky. Právě její politické postavení mu značně usnadnilo cestu na císařský trůn. Heliogabalus pocházel z Emesy v dnešní Sýrii, kde jeho rodina zastávala vysoké posty v chrámu slunečního boha El-Gabala. Asi netřeba vysvětlovat, jak jméno, které si časem osvojil, vzniklo.

Jako císař nedosáhl přílišného úspěchu a veřejnost byla jeho mravy často pobouřena. Během chvilky se čtyřikrát oženil, z toho dvakrát s kněžkou. Jeho večírky se pořádaly v duchu klasických zvrhlých orgií. Samotný Heliogabalus se rád oblékal jako žena a nechával se údajně znásilňovat obdařenými otroky. Jednoho z nich si tak oblíbil, že jej zamýšlel jmenovat césarem.

Ačkoli se uvedl do dějin vskutku opulentně, svou moc upevnit nedokázal. Jeho vlastní vojáci se během výpravy vzbouřili a svého panovníka roku 222 zavraždili.

Zdroje:

Úžasní Řekové, Deary Terry, Egmont 1999

Starověké civilizace - školní encyklopedie, Chisholm Jane, Svojtka & Co. 1998