Těžkooděnci starověku - legendární síla řeckých hoplitů se stala příkladem

Jejich schopnosti však vzhled dalece převyšovaly. Stali se pravzorem pro odvahu, sílu, bojové schopnosti a vůli neustoupit.

Kdo jste měli rádi dějepis, si určitě vzpomenete, jak fungovala ve starém Řecku státní správa. Území bylo tvořeno tzv. městskými státy, jež představovaly svůj vlastní samosprávní celek. Podle toho, kde se voják narodil, respektive jakou měl příslušnost, se značně lišila výbava, ale také výcvik.

Athény platily za centrum demokracie. A nejen to, tento městský stát si zakládal na vzdělanosti, filosofii, zatímco vojenský systém byl relativně upozaděn. Ne nadarmo byla maskotem Athén sova moudrosti, kterou můžete znát z legendární tetradrachmy.

Vedle toho městský stát Sparta vynakládal obrovské úsilí na vojenskou připravenost. Aby ne, zejména období řecko-perských válek si žádalo silné vojsko, které odrazí nepřítele. Koneckonců, početní převaha nebyla trumfem, na který mohli Řekové sázet. Bitva u Thermopyl budiž příkladem.

Sparťané (ale Řekové obecně) spoléhali na kvalitu před kvantitou. Kapitální složkou jejich vojsk se tak stali těžkooděnci zvaní hoplité. Hoplita, hoplít či hoplíta (přepisů existuje několik) by se dal dnešní terminologií označit za příslušníka elitních jednotek.

Zejména ve Spartě se muži účastnili výcviku již v útlém věku a způsob vedení spočíval jednak ve tříbení bojových dovedností, avšak především psychické odolnosti. Bez nadsázky můžeme prohlásit, že šlo o nejlepší vojáky své doby. Jejich síla ovšem tkvěla ještě v něčem - vybavení a strategie. Filmové pojetí bojovníka v helmě a nahého do půl těla je sice působivé, nicméně se nezakládá příliš na pravdě.

Než se osvědčily kyrysy z tvrzené kůže, používal se hojně bronz (bohužel i na meče, než zavedli výrobu z železa, což nezřídka způsobilo, že se zbraň ohnula a legrace skončila). Bronzový kyrys však vykazoval úžasné parametry. Byl sice těžký, ovšem kopíroval tvar těla bojovníka a poskytoval skutečně efektivní ochranu. Z přileb se hojně používal tzv. thrácký vzor, popřípadě attický, přestože my si nejčastěji vybavíme přilbu vzoru korinstkého.

Její zaoblený tvar byl velice účinný, neboť zbraň protivníka sklouzla.

Dalším nezbytným vybavením hoplita byl kruhový štít a kopí. Řecká kopí sice nebyla tak dlouhá jako ta makedonská, ale zato se s nimi lépe manipulovalo.

Finální tečkou úspěchu pak byla formace zvaná falanga. Šlo o nejlepší bojový útvar až do vzniku římské legie. Každý hoplit stál v řadě a jeho úkolem bylo chránit nejen sebe, nýbrž také spolubojovníka po jeho boku. Jestliže některý z válečníků padl, ze zadní řady postoupil další na jeho místo, aby zaplnil trhlinu.

Obrněné jádro falangy pak doplňovaly oddíly lehkooděnců, jimž se říkalo ekdromoi (vyběhávač). Jejich úkol byla eliminace vojáků zvaných peltasté ,pojmenovaných podle jejich měsíčkovitého štítu (ti napadali falangu ze zákrytu).

Hlavní vlna tak byla dobře chráněna na potřebnou fázi bitvy.

Zdroje:

THE USBORNE BOOK OF THE ANCIENT WORLD, 1991 by Usborne publishing Ltd., Svojtka, 2003

Jak se žilo ve starověku, Honzák František, Augusta Pavel, 1989 Albatros