Článek
Na celém světě jsou různé interpretace, kdy začala druhá světová válka. Číňané ji počítají hluboko od třicátých let, kdy Japonsko různými způsoby odkusovalo z jejich území, až došlo k brutálnímu masakru v Nankingu a genocidní válce. Češi ji mohou počítat klidně od září roku 1938, kdy před Mnichovem umírali příslušníci četnictva a finanční stráže, evropský konsenzus je 1.9. 1939, kdy konečně válku Třetí říši, nacistickému Německu, vyhlásila Anglie a Francie a Rusáci až od roku 1941, aby zamlčeli teror a okupaci svých sousedů na západních hranicích a rozpoutání války Stalina spolu s Hitlerem. Podobně USA, které se až do přepadení Pearl Harboru chovaly tehdy stejně oslovsky jako my, namísto toho, aby pomohly, dokud stála Francie, a efektivně odstrašily agresora.
To, co sledujeme už roky na Ukrajině, z toho dva roky v horké fázi, je první fronta třetí světové války a jednou bude 24. únor 2022 v dějepisu jako datum jejího začátku. Vítězové totiž nejspíš budou chtít po milionech mrtvých, které se za naší generace stanou, zapomenout na to, jak byli naivní, líní a budou dělat blbé (věřím, že to vyhrajeme my).
To, co sledujeme na středním východě od 7. listopadu, je otevření druhé fronty, fronty mezi Íránem a Izraelem a dalšími přáteli Západu. Další fronty mezi civilizací a tentokrát fanatickou totalitní teokracií. Další fronty mezi Západem a světem, který pohrdá člověkem a lidstvím.
Řekli jsme si o to sami. Namísto toho, abychom v uplynulých dvou letech skutečně bouchli do stolu, postupně nasunuli na ukrajinské území svoje jednotky a dali tak Putinovi možnost postupně utéct a Ukrajincům Krym vyhladovět, nechali jsme je umírat ve falešných očekáváních s lenivou pomocí, či spíše s úklidem vojenských skladů. Kolik keců bylo, než dostala Ukrajina tanky, systémy patriot a snad jednou dostane i letadla. Mezitím necháváme na svobodě běhat Putinovy slouhy a nebráníme jim oblbovat naše naivnější spoluobčany. Tomu bude brzy konec, společnost se bude dále militarizovat, tak jako vždy.
Úplně stejně jako za druhé války i za té třetí necháváme konflikt rozhořet a koukáme jako debilové s kyblíkem v ruce. Máme převahu a pořád se bojíme ji použít. Útoky Íránu na náš svět jsme si opět vysloužili plnou měrou svou nečinností nebo neochotou. Predátor opět ucítil polochcíplou srnu a opět se šel nažrat. Opět jsme upřednostnili naše pohodlí, domnívajíce se, že odignorujeme válku.
Neodignorujeme nic. Hovno smrdí, dokud se neumyje. A pokud nebudeme jednat ani nyní, bude pryč i pohodlí a blahobyt. Další na řadě totiž bude Tchajwan. Místo logistických cest mezi Čínou a Evropou. A jeho napadení maoistickou Čínou bude znamenat válku mezi USA a Čínou.
Ještě je čas. Ještě to můžeme zastavit. V opačném případě se můžeme také po neodhadnutelný čas dívat na triumf zla tak, jako se tomu dělo od pádu Francie po bitvu u Kurska za předchozí světové války. Tehdy nikdo nedokázal odhadnout, že Hitler je zcela neschopný vojevůdce a že si nacisté válku prohrají sami.
Budoucnost leží v našich rukách.
